Kapitoly článku:
Dynamika nezklamala. Spotřeba také ne...
Dynamika 135i je podle očekávání skutečně mimořádná. Nebýt galusek na zadní nápravě, jistě bychom dosáhli zrychlení na stovku kolem pěti sekund, s použitými pneumatikami a vlhkou silnicí pod nimi jsme naměřili šest, což je vzhledem k podmínkám stále skvělé číslo. Ale o zrychlení na stovku už u tohoto výkonu nejde. Na dvě stě se 135i dostane vždy spolehlivě pod 19 sekund, což zní při pohledu na tak malý vůz skoro úchvatně.
Uvážíme-li, že pro zkušené tunery jako je AC Schnitzer nebo Hartge nebude problém dostat z tohoto motoru se zárukou kolem 360 koní, může se (alespoň v přímce) tento vůz rovnat sporťákům s výrazně vyšší cenou, novou M3 z vlastní stáje nevyjímaje. A vzhledem k dříve uvedenému se domnívám, že je bude nahánět i v mnohem náročnějších režimech...
Úctyhodné je i pružné zrychlení, i když zrovna to asi majitelé vozu jako 135i neocení. Nicméně pro zajímavost jsme po delší době změřili i absurdní akceleraci typu 60-100 na šestý převodový stupeň. Rozdíl mezi časem na šestku a na dvojku, který mimochodem činí excelentní tři sekundy, není tak velký, co říkáte? A uvažte přitom, že jednotlivé „kvalty“ jsou hodně dlouhé, dvojka jede 110 km/h, trojka již téměř 170 km/h skutečné rychlosti...
Zklamáním nebyla ani spotřeba, která byla docela vysoká, kupodivu vyšší než u 335i. Mohlo to být pouze syrovějším motorem (měl najeto jen málo přes 2 000 km), ale při snaze o maximálně úspornou mimoměstskou jízdu jsme se nedostali pod 7,1 litru na sto. Opačný extrém znamenal hodnotu 27 litrů a to nebylo žádné okruhové maximum, tam by šla spotřeba jistě přes 30. Při běžnějším ježdění (pro to úplně běžné si 135i určitě nekoupíte...) se spotřeba pohybovala mezi 12 a 16 litry. Dvanáctka chtěla už opravdu klidnout jízdu jen s občasnými úlety, za 16 už šlo jezdit vcelku dynamicky. Pokud se ale necháte unášet příliš často, zapomeňte na méně než 19.
Spotřeba sama by nebyla až takový problém, bohužel i kupé dostalo nádrž o objemu pouhých 53 litrů, takže jsme tankovali obvykle kolem 47. To je pak skutečně problém jezdit běžně na jednu nádrž alespoň 300 km a to není mnoho...
Naměřená dynamika
(pneu 205/50 R17; v závorce údaje pro 130i 5D)
Zrychlení:
- 0-100 km/h: 6,0 s (6,3)
- 0-160 km/h: 12,3 s (14,4)
- 0-200 km/h: 18,7 s (22,8)
Maximální naměřená rychlost: 246 km/h (el. omezena)
Pružnost:
- 60-100 km/h: 2. st: 3 (- s) 3. st: 4,4 s (4,2); 4. st: 5,3 s (5,5); 5. st: 6,3 s (6,5); 6. st: 7,3 s(8,3)
- 80-120 km/h: 3. st: 3,6 s (4,5); 4. st: 4,8 s (5,8); 5. st: 6,0 s (7,1); 6. st: 7,7 s (8,4)
- 80-140 km/h s postupným řazením: 5,5 s (7)
Maximální rychlosti na převodové stupně:
- 1 st. – 65 (55)
- 2 st. – 111 (96)
- 3 st. – 169 (145)
- 4 st. – 225 (196)
135i vs. 130i
Možná vás při pohledu na dynamické parametry napadne otázka, jak moc se 135i vzdaluje své menší sestřičce. Co se dynamiky týče, můžete sami vidět, že rozdíl není v mnoha sledovaných parametrech nijak enomrní. Dvě turba navíc přidaly třem litrům objemu jen 40 koní nejvyššího výkonu navíc, což vzhledem k vyšší hmotnosti a delším převodům není nárůst měnící beránka ve vlka. Za znatelně lepší celkovou dynamiku tak 135i vděčí hlavně vyššímu výkonu v celém spektru klíčových otáček, křivka výkonu atmosférického třílitru má v tomto spektru přece jen strmější charakter.
Většinu ostatních rozdílů jsem zmínil v předchozích kapitolách. Pro puristy bude optimální volbou stále atmosférický motor, jeho ovladatelnost je zkrátka dokonalá a turby zastřené reakce 35i vedle něj nepůsobí tak čistě. Bude to ale těžké rozhodování, výkon 135i a především možnost jeho relativně snadného dalšího navýšení jsou velkým lákadlem.
Po stránce jízdních vlastností nabízí vyváženější chování kupé, které vedle „přemotorovaného” hatchbacku není tak „do větru”. Záď je zkrázka usazenější, což svědčí zejména trakci při akceleraci. Kupé si přitom ponechalo veškerou lehkost a mrštnost kratší verze, stejně skvělá je i ovladatelnost a schopnost vozu předávat vám všemi kanály informace o tom, co se s ním v jakoukoli chvíli děje.
Možná jste si všimli, že jsem se v celém testu vyhnul podrobnějšímu hodnocení schopností brzd, které jsem u 130i tak chválil. 135i, ač s výrazně většími šestipístkovými třmeny na brzách předních kol, nepůsobila zprvu příliš přesvědčivě. Ostřejší jízda sice nepřiváděla brzdy vyloženě do úzkých, ale jejich významné vadnutí bylo nepříjemné. Postupem času se ale brzdy zlepšovaly a v závěru testu jim ani opakované brzdění z velmi vysokých rychlostí nedělalo problém. Prvotní chování tak přičítám jejich syrovosti, ale tak velkou zkušenost, jakou jsem měl se 130i, zde bohužel nemám, a tak zatím nemohu soudit, zda budou schopny 300 koní výkonu dlouhodobě spolehlivě krotit.
Ptáte-li se na optimum z mého pohledu, pak je to kupé s atmosférickým třílitrem. Osobně bych místo výkonu dal přednost lehkosti a lepší ovladatelnosti. Bohužel, taková verze v nabídce evropského BMW alespoň v tuto chvíli není, a tak je 35i pro kupé jasnou volbou.