Začalo to harakiri
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let patřila značka BMW k velmi konzervativním automobilkám. Její vozy se pevně držely zavedených číslovaných řad sportovně orientovaných sedanů, kupé, kabrioletů a v „nejhorším“ případě kombíků, to bylo vše. Kreace (nebo spíše kreatura…?) v podobě BMW X5 (E53) se začala vyrábět až v roce 1999, nicméně mnichovským bylo jasné, že musí lovit nové zákazníky v nových vodách.
A začali u těch zákazníků, kteří po BMW toužili, ale dosud si je nemohli dovolit. V roce 1993 pro ně byla spuštěna výroba prvního Compactu. Odvozen byl z tehdejšího nejmenšího BMW, tedy řady 3 (E36), a nabízen byl ve verzích 316ti, 316g, 318ti, 318tds a 323ti, přičemž označení „ti“ mělo znamenat „touring international“.
Přední část karoserie byla s ostatními vozy BMW 3 (E36) shodná po sloupek A, za ním pak již bylo všechno jinak, takže vůz vypadal jako prapodivný bastard. A když všechno, tak všechno. Ačkoli rozvor náprav zůstal zachován, zadní kola nespočívala na víceprvkových závěsech E36, ale na konvenční „klice“ z předchozí generace E30, jež byla nejen levnější na výrobu, ale především prostorově hospodárnější.
Průšvih pokračuje
Model BMW 3 (E36/5) přesto v Evropě zaznamenal jisté úspěchy. Zatímco tento stylisticky nevyvážený první Compact působil jako výsledek nějaké sázky, následnická generace z roku 2001 na tom nebyla o mnoho lépe. Alespoň ale dostala vlastní (byť nijak hezkou) karoserii, přesto opět vypadala jako havarovaná parodie na výchozí BMW 3 E46.
BMW 316ti (E46/5) z roku 2001, druhá a poslední generace Compactu
Podvozek řady E46/5 byl tentokrát celý převzat z „normální“ generace E46, ale rozvor náprav byl zkrácen. Ani přes citelně zlepšenou kvalitu nebyl obchodní úspěch Compactu E46/5 valný, což ale značku BMW příliš nemrzelo, neboť na začátku nového století již bodovala v jiných nových segmentech včetně SUV.
V Mnichově ale na „levné BMW“ nerezignovali, jen se poučili z vlastních chyb. Již na sklonku roku 2004 do světa vrhli model E81. Šlo o pokračování pokusů s Compacty, dokonce i technická příbuznost s dobovými BMW „3er“ pokračovala, nicméně nová „jednička“ se stala plně samostatnou a široce členěnou řadou. První BMW 1 pokračuje ve výrobě dodnes, a sice ve verzích kupé (E82) a kabrio (E88).
Na místo tří a pětidveřových hatchbacků však již nastoupila zcela nová generace BMW 1 (F20), jejíž test máte nyní před sebou.
Zpátky ve stopě
V případě řady F20 bylo snahou konstruktérů vytvořit zcela nové BMW, jež by se na jedné straně drželo všech vlastností, pro něž byla BMW slavná (hlavně vynikajících jízdních vlastností a řidičských zážitků), a na straně druhé vyhovovalo aktuálním požadavkům na (často až bezhlavé) snižování emisí shrnuté u BMW pod obchodní značku EfficientDynamics.
BMW 116i je v současnosti základem nejen řady BMW 1, ale také celé modelové palety značky BMW
Nový hatchback BMW 1 si zachovává základní proporce generace E81 s dlouhou přídí a dosti strmým čelním sklem, jehož horní hrana do značné míry omezuje řidičův výhled vzhůru, třeba na semafor. Ale co je hlavní, nové BMW 1 zůstává jediným automobilem své kategorie, který nabízí výhradně klasickou koncepci s pohonem zadních kol. Ale to bohužel patří k posledním vlastnostem „jedničky“, jež odkazují na někdejší věhlas „mnichovské vrtule“…
V porovnání s předchozí generací je BMW 1 (F20) o 85 mm delší a má o 30 mm větší rozvor náprav, z čehož těží především cestující na zadních sedadlech. Prostor pro zavazadla narostl o 30 l, zadní sedadla mohou být na přání dělená buď v konvenčním poměru 40:60%, nebo 40:20:40%, kdy střední část může posloužit coby masivní loketní opěrka, nebo rozměrná průchodka pro delší předměty ze zavazadlového prostoru.