Jak vypadá pravý americký automobil? Buď jde o obrovský pick-up s obrovským, minimálně osmiválcovým motorem, nebo o dvoudveřové auto osazené tím stejným motorem. Přímo ukázkovým příkladem je Dodge Challenger R/T.
Kapitoly článku:
Než se pustíme do testu, měl bych pro vás na úvod několik málo slov. Nedávno jsme jen tak na zkoušku otestovali automobil dovezený z USA. Chevrolet Camaro osazený šestiválcovým motorem byl zkouškou toho, jak by se vám testy amerických automobilů líbily. Svůj názor jste vyjádřili více než jasně. Vzhledem k tomu, že v současnosti jde o jeden z nejčtenějších článků, rozhodli jsme se pokračovat a připravit pro vás celou sérii testů různých amerických modelů. Za vaši přízeň vám děkujeme. Myslím, že se určitě máte na co těšit.
Chevrolet Camaro je typickou „amerikou“, kterou ovšem tak trochu dostihl evropsky střízlivý trend. Tomu odpovídá jak interiér, tak především jízdní vlastnosti. Ty sice nejsou z pohledu řidiče toužícího po sportovním svezení bezchybné, ale na autě je znát snaha posunout se v tomto ohledu dále. Dvojnásob to platí pro auta oficiálně dovezená do Evropy. U nich dostane podvozek úplně jiné nastavení.
Není to tak dávno, co Challenger slavil jubilejní narozeniny. Současná verze na své předchůdce jasně odkazuje.
Je na větší debatu, zda je takový trend vítaný nebo zda není tak trochu kontraproduktivní. Myslím, že potencionální evropský zájemce o americký automobil chce americké vlastnosti, ne nějaké kompromisní chování, kdy vůz není ani sportovní, ani pohodlný, ale to je určitě věc názoru. Každopádně takovou pěknou pravou americkou alternativou k Chevroletu Camaro může být například Dodge Challenger. Protentokrát zapomeňte na šestiválce nebo nějaké downsizingy. Testujeme verzi R/T osazenou absolutní klasikou amerických motorů – osmiválcem 5.7 HEMI.
Design: s odkazem na minulost
Jak už jsem naznačil, historie modelu Challenger je poměrně bohatá. Nebudeme zde zabíhat do podrobností, každopádně současný Challenger určitě má na co navazovat. Automobilka Dodge si je toho moc dobře vědoma a také moc dobře ví, že co se designu týká, nemá se za co stydět. Současné provedení proto dostalo celou řadu designových prvků odkazujících na své předchůdce. Komu se dřívějších Challengery líbí, ten musí být radostí bez sebe. Aktuální verze si ponechává základní rysy a přidává trochu moderního pojetí. Napíšu to jednoduše a upřímně, design Challengeru je brutální. Tedy alespoň takový je můj názor.
Masivní záď se svítilnami sdruženými do jednoho pásu nebo naopak přední část se čtyřmi kulatými světlomety... To je prostě klasika.
Auto vypadá více než sebevědomě, což ale z fotek zas až tak znát není. Oni už základní rozměry (5023 mm délka, 1923 mm šířka, 1488 mm výška) jsou dobrý předpokladem pro to, aby vás na ulici nikdo nepřehlédl. Nechybí obrovská kapota, nízká silueta, klasické kulaté světlomety vpředu nebo jeden velký pás světel vzadu. Kdybych se měl rozhodnout, zda je hezčí Camaro nebo Challenger, rozhodoval bych se hodně dlouho.
Americká klasika
Když už jsem naťuknul srovnávání Chevroletu Camaro s Dodgem Challenger, budu v něm ještě chvíli pokračovat. Obě auta jsou na tom po stránce designu velmi podobně, respektive jsou vzhledově dost povedená, ale interiér, to už je zcela jiná „písnička“. Challenger je uvnitř úplně jiný, mnohem více americký a k tomu, abyste to poznali, vám postačí jenom otevřít dveře a podívat se dovnitř.
Interiér nabídne široká a měkká sedadla s minimálním bočním vedením, volant s relativně tenkým věncem, volič automatické převodovky ve tvaru T, spoustu chromu a oproti Camaru podstatně lepší výhled do všech stran. Jen si nemyslete, že jde o něco ideálního. Také zde si budete muset zvykat, jen to možná nepotrvá tak dlouho jako v případě Chevroletu.
Sedadla jsou hodně pohodlná, ale moc vás v zatáčkách nepodrží. Vzadu to není s místem tak hrozné, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Ať přemýšlím, jak chci, nemůžu si vzpomenout na něco, co by mi vyloženě vadilo. Měřítka používaná při běžných testech zde logicky nepřipadají v úvahu, tohle je něco docela jiného. A hlavně vám zde nic vadit nebude z úplně prostého důvodu. Když si sednete dovnitř a zabouchnete za sebou dveře, dýchne na vás atmosféra, kterou nenajdete v žádném v Evropě běžně prodávaném autě a kterou byste marně hledali i v tak trochu poevropštěném Camaru. Tohle je ta opravdová „amerika“. Všechno je velké, tak trochu nabubřelé a vše má svůj styl, samozřejmě americký. A vůbec ze všeho nejlepší je pohled ven přes obrovskou kapotu. Jo, nastal čas poprvé citovat titulek tohoto testu: „a o tom to je“.
Aby bylo učiněno povinnostem za dost, napíšu ještě ve stručnosti, že prostor vzadu není nejhorší, ale nesmíte být příliš vysocí. Zavazadelník toho moc nepobere a z pohledu evropského auta má naprosto příšerný vstupní otvor, jenže to u aut typu Challengeru vůbec nikoho nezajímá. Opět nesmí chybět možnost otevření víka zavazadelníku zevnitř.
