Test Alfa Giulietta 1,4 T: kráska s Fiatem v těle

Alfa Romeo u nás neměla nikdy na růžích ustláno. Přesvědčí konečně nevěřící Tomáše čerstvá držitelka titulu české auto roku?
Seznam kapitol
  1. Úvod, Design jako vždy nezklame, Fiat inside
  2. Základní motor postačí, Jízda nezapře sportovní geny
  3. Závěr, Cena, Technické parametry
  4. Kompletní fotogalerie

Se jménem Giulietta se do výrobního programu Alfy vrací i pořádný kus historie. Samozřejmě, že hlavně názvem. Nejen návštěvníci veteránských akcí si jistě vzpomenou na kouzelného klasika z padesátých let a turisté zkoumající krásy chudého italského jihu zase občas zavadí o podivně vyhlížející sedan stejného jména z let sedmdesátých.  To už je ale dávná minulost minimálně proto, že poslední Alfa v původním smyslu slova odešla ze světa s modelem 75. Můžeme jen spekulovat o tom, jestli by zachování klasické koncepce aut se zadním náhonem mělo šanci přežít jako u Mercedesu a BMW, větší svébytnost by každopádně plusem byla.

Poslední dvě dekády se u Alfy nesou ve znamení překonávání zažitého klišé o mizerné kvalitě jejích výrobků. Nutno říct, že typy 145/146 a 155 pověsti moc nepřidaly a daly spíš za pravdu germanofilním škarohlídům. Jistý kvalitativní vzestup přišel až s evropskými auty let 1998 a 2001 neboli s modely 156 a 147, ale i zde je potřeba počítat s nadměrnou choulostivostí. Jistě, pravověrní alfisti vám řeknou, že stačí ten správný olej v řádném intervalu, kvalitní chladicí kapalina, pravidelná výměna rozvodů nebo citlivé zacházení se studeným motorem a srdce dravce vydrží stejně jako v Toyotě. Podobně bychom samozřejmě měli zacházet i s jakýmkoliv jiným autem, praxe ale bývá, jak známo, drasticky odlišná. Problém Alfy tkví v tom, že konkurenční značky si toho „zemědělského“ zacházení povětšinou nechají líbit o dost víc i když ani v případě německé konkurence není zdaleka vše zlatem, co se třpytí. K tomu se přidávají nezvratná fakta, jako to, že křehké podvozkové partie bývají opravdu velmi náchylné k rychlému opotřebení, nebo že elektronika čas od času zazlobí (po hříchu je v posledních letech německé výroby...).

Podtrženo sečteno, Alfa Romeo je už dlouhá léta ztrátovým podnikem, za což do značné míry může právě ona nedobrá pověst. Oddaní alfisté zde přitom paradoxně mnoho nepomohou, protože na nové Alfy buď jednoduše nemají a staré vylágrované kusy, jakými se zhusta zásobují, jsou sice za hubičku, ale firmě dělají nakonec spíš medvědí službu, nebo si je ani koupit nechtějí, neboť jim duch starých alf prostě chybí. Jak z toho ven? Od letošního roku máme na trhu zbrusu novou Giuliettu, které jsme v její základní motorizaci věnovali i tento test. Pro úplnost dodávám, že mám letitou zkušenost se „stočtyřicetsedmičkou“ od výjezdu nového auta ze salonu, až k cestě poslední, takže jsem byl na „Julču“ opravdu zvědav.

Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 01.jpgTest Alfa Romeo Giulietta 14 T 02.jpgTest Alfa Romeo Giulietta 14 T 03.jpg

Design jako vždy nezklame

Jestli Alfám nelze od pradávna něco upřít, pak je to nezaměnitelný vnější zjev. Platí to i o posledních laureátech prestižní ceny evropského auta roku. Typy 156 a 147 byly objektivně okouzlující auta, až by se dalo porotce podezřívat, že právě tohle hodnotící kritérium převážilo u výběru nad těmi ostatními.

Když jsem loni v Ženevě poprvé uzřel Giuliettu, díval jsem se na to podobně. Zatímco jinde ladná těla modelek cíleně přikrašlovala méně oduševnělé exponáty, u italské značky měla děvčata co dělat, aby se svým šarmem Giuliettě vyrovnala.  Design přídě pětidveřového hatchbacku (třídveřový z výrobního programu vypadl) stylově vychází z povedeného retro sporťáku 8C Competizione a potažmo malého Mita. Ve světlech přibyly navíc LED diody, změn naopak logicky nedoznalo místo pro upevnění registrační značky nalevo od masky. Auto zepředu vypadá patřičně sebevědomě a zatraceně sportovně - bodejť by ne, vždyť je taky o 6,9 cm širší než dříve.

Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 05.jpg Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 07.jpgTest Alfa Romeo Giulietta 14 T 09.jpg

Boční profil je už mnohem konvenčnější a svými důmyslně prolisovanými proporcemi se velmi blíží svému předchůdci včetně maskovaných klik zadních dveří. Také zadek auta zůstává věrný dědictví 147 a na rozdíl od MiTa a 8C nabízí koncová světla s klasickou horizontální dispozicí. Jejich větší rozměry i nápaditě tvarovaná výplň LED diodami, dodávají zádi spolu s větší šířkou karoserie pěkně svalnatý dojem. Nadmíru fešné je rovněž rozměrné křidélko nad pátými dveřmi a ladnosti přidává i fakt, že zpod nárazníku mocně nevyčnívá ohyzdný tlumič výfuku, jak tomu bylo dosud, nýbrž jen jeho naleštěná koncovka.

Fiatizovaný vnitřek

„Stočtyřicetsedma“ měla spoustu much, možná trochu překvapivě ale disponovala nadmíru podařeným interiérem, a to jak po stránce estetické, tak do jisté míry i kvalitativní. Giulietta mi v tomhle směru bohužel připravila menší vystřízlivění a provedení vnitřního prostoru rozhodně nepovažuji za krok vpřed, ale maximálně tak trochu stranou.

Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 32.jpg Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 31.jpg Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 33.jpg 

Nově příchozí se hned od začátku nemůže zbavit podezření, že tady chtěl někdo ušetřit. Nebo vám přijde normální cítit se v autě za půl milionu jako v trochu oháknutějším Puntu? Dobrá, je tady rozměrný barevně lakovaný panel napříč přístrojovou deskou, ale speciálně z červeného lakování, jaký měl náš vůz, laciný materiál přímo čiší. Zajímavé také je, že výrobce nabízí tento kus nábytku pouze v omezeném počtu odstínů, které se nemusí shodovat s barvou laku. Velmi podobné řešení najdete i v Citroënu DS3, jenže vyznění je u něj dotaženější i hodnotnější. Podobné jako u Francouze jsou zde i nízké středové výdechy topení.

Rádio vtělené do červeného pruhu sice nevypadá nejhůř, má bohužel malá zapuštěná tlačítka známá z Fiatů. Od koncernového pána pochází na rozdíl od minulosti i spousta jiných prvků. Třeba předpotopní (je tedy jen stejná jako dříve...) hranatá grafika obou displejů nebo nevzhledný plast okolo oken a na spodku přístrojovky. Koženkové čalounění dveřních výplní raději nechám bez komentáře stejně jako ošklivé repráky. Kromě odlišné grafiky zůstal beze změn přístrojový štít se dvěma hlubokými tubusy a displejem informačního systému mezi nimi. Jeho rozvržení je na vlas stejné jako u 147, jen ta čísílka se o něco zmenšila. Osvědčené ovládání přehledného počítače z páčky stěračů funguje dobře, česky se však systém ještě nenaučil. Chválím ovládání dvouzónové klimatizace, které dostalo bytelnější kruhová tlačítka. Nad nimi najdete pětici funkčních „leteckých“spínačů.

Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 38.jpg Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 37.jpg Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 39.jpg

Sedadla testované dražší výbavy Distinctive pozbyla velurového čalounění, ale navzdory levnějšímu vzhledu se v nich stále sedí velmi dobře - kombinace dobrého držení těla a komfortu je vynikající. Specialitou je u obou předních sedadel elektrické seřizování bederní opěrky. Tím se dostáváme k poloze za volantem. Sedadlo jde v případě potřeby nastavit pěkně k zemi, problém je však s volantem, který je i v nejnižší poloze strašně vysoko a na horní polohu by si zvyknul snad jen řidič autobusu. V praxi je velmi nepříjemná velká vzdálenost věnce volantu k páčkám pod ním a to mám dost dlouhé prsty. Kormidelní kolo se drží obstojně, je ale tenčí a po fiaťácku zapuštěná tlačítka ovládání rádia se hůře ovládají. Výhled dopředu a do stran není špatný i díky obřím bočním zrcátkům, zato dozadu je to tristní, nedej bože, když máte vytažené hlavové opěrky. Giuliettě naštěstí nechyběly zadní parkovací senzory.

Střední loketní opěrka vpředu pozbyla možnosti aretování do dvou poloh a velmi ojedinělá je dnes absence možnosti výškového nastavení úchytů bezpečnostních pásů. Snad u žádného auta jsem neviděl tak dlouhou přihrádku před spolujezdcem - s trochou nadsázky by si do ní mohl spolujezdec natáhnout nohy a nic by ho netlačilo. Mrzuté je, že hodně zahloubená je i tamtéž umístěná zdířka na USB, nehledě na to, že po každém nastartování jsem musel „flešku“ znovu zandat a vyndat, aby ji přehrávač načetl.

Vzadu je navzdory delšímu rozvoru vše při starém, takže na šířku je místa dost, jinak ale žádná sláva jak před koleny, tak zejména nad hlavou. Na druhou stranu, konkurence na tom většinou není o moc lépe. Vysoce chvályhodný je bezmála sedmdesátilitrový přírůstek objemu kufru, který má nyní 350 litrů, což ale i tak na více než průměr třídy nestačí.

Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 46.jpgTest Alfa Romeo Giulietta 14 T 47.jpgTest Alfa Romeo Giulietta 14 T 48.jpg
Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 50.jpgTest Alfa Romeo Giulietta 14 T 51.jpg Test Alfa Romeo Giulietta 14 T 53.jpg

Sledujte AutoRevue na Facebooku Následující kapitola
Alfa Romeo 159 1.9
Rok výroby: 2010
Stav: 98 938 km
Cena: 194 999 Kč
Alfa Romeo 147 1.6
Rok výroby: 2007
Stav: 171 900 km
Cena: 55 000 Kč
Alfa Romeo 156 1.8
Rok výroby: 1998
Stav: 167 704 km
Cena: 35 000 Kč