Kapitoly článku:
Ten týden tak rychle utekl...
Týden s Defíkem byl velmi pestrý. Fotili jsme v terénu, vyrazil jsem si do přírody, fotil jsem v noci v příšerný zimě, jezdili jsme na nákupy a na konec i na menší výlet s mojí drahou polovičkou. To víte, prostě jsem si nemohl odpustit ten roztomilý pohled, když se žena snaží nastoupit do Defendera, nebo když z něj vystupuje. Tedy vypadává. Nabídnutou podívanou jsem rozhodně zklamán nebyl. S Defenderem si užijete hodně zábavy.
Jeli jsme do kina, což ukázalo na další specialitu. Zajíždět s Defenderem do podzemních garáží také není vůbec nezajímavá činnost. Defík není z aut, kde by bylo dopředu jasné, že se nikam nevejde. On se někam vejde, ale někam také ne. O to je to zajímavější (beztak si myslím, že ta poničená střecha není z terénu, nýbrž právě z garáže).
Já si nemohu pomoci, ale Defender Heritage by mi před domem vážně slušel; jestli je něco, co opravdu řešit nemusíte, tak to je odhrabávání cesty; na nákupy není Defík úplně praktický, ale v kontextu ostatních parádně vynikne jeho design. Jen ty zavazadla pořád není kam schovat
Já jsem ale pokoušet garáže na Smíchově nechtěl. Kdysi dávno jsem se 110 Pick-up do téhle garáže jel a bylo to hodně akorát. Dobře to dopadlo, jen na vjezdu jsem praštil do takové té tyče určující maximální výšku. Ne střechou, ale vzadu plachtou. V momentě, kdy už většina auta mířila dolů do garáže a zadek se tím pádem dostal až moc vysoko. No nevadí, tak zaparkujeme venku.
Není to malé auto, takže když jsem vyrazil do kina, raději jsem se do garáží necpal, protože bych se tam asi nevešel. Alespoň jsem se mohl pokochat pohledem na to, co znamenal pojem „terénní vůz“ dříve a co to znamená dnes
Končí to na showroomu
Sedm dní je v některých případech málo. I když jsme s Defenderem nepodnikli vlastně nic moc zajímavého (třeba jako když jsem jednou jel na lyže do Alp a schválně jsem si na ten výlet objednal Defíka, abych toho pak už u Rozvadova hořce litoval), ale stejně mě ten týden neuvěřitelně bavil. Bavilo mě, jak je to auto úplně jiné ve srovnání se současnou produkcí. Jak je mechanické, ergonomicky špatné, bavily mě i ty jeho miniaturní stěrače, cvakání převodovky nebo boj s malou pákou, když jsem chtěl uzavřít diferenciál.
Víte co? Na Defenderu je špatně naprosto všechno. Auto je to těžké, aerodynamika je strašná, špatně se do toho nastupuje, levné také není, rozhodně nemá nízkou spotřebu a ani náhodou není pohodlné. Vlastně se už ani moc dobře neprodávalo. Jeho odchod do důchodu by byl logický i před deseti lety, o to víc je logický v roce 2016, kdy Land Rover navíc bojuje s výrobními kapacitami. Přesto se vsadím, že bude mnoho lidem chybět.
Tak a tady náš příběh končí. Po týdenním „testu“ jsme museli Defender vrátit. Objektivně je to vlastně úplně hrozné auto, ale má své kouzlo. I když by měl přijít nástupce, mám pocit, že Defender stejně zůstane pouze jeden. Tenhle původní originál
Land Rover bez Defenderu je jako Karel Gott bez Slavíka. Je to něco, co k sobě odjakživa patří. Automobilka to moc dobře ví a proto má už několik let osypky z představy, že chce jednou začít prodávat Defender druhé generace. Nevím jak teď, ale ještě minulý rok jsme na prezentacích slýchávali spíše obavy z toho, jak takový vůz vlastně pojmout. Všichni tak nějak tuší, že Defender byl, je a bude pouze jeden.
A tak když jsem vrátil klíčky té sympatické slečně z recepce, která stihla prohlásit, že Defender nemá ráda a já jsem taktně nedával najevo ten papiňák, co ve mě v tu chvíli explodoval, rozhodně jsem nebyl nadšený z toho, že tam Defíka nechávám napospas dalším novinářům, zákazníkům a lidem z Land Roveru. Nejradši bych si ho nechal. Je to hmatatelný kus automobilové historie.
Můj příběh s Defenderem začal kdysi dávno, když jsem ho dostal jako plastovou stavebnici. Bylo mé velké osobní štěstí, že jsem s tímto speciálem nabral docela hodně zážitků, i když jsem ho nikdy nevlastnil...
K závěru výroby Defenderu spustil Land Rover aplikaci, kam lidé mohou posílat své příběhy, které s tímto autem prožili. K mému překvapení jsem zjistil, že ačkoliv jsem tohle auto nikdy nevlastnil, mám těch příběhů poměrně hodně. A za to jsem velmi rád. Jsem rád, že to neskončilo u toho plastového modelu, který se tenkrát schovával v balicím papíru. Už se těším, až budu za padesát let, tedy v době, kdy se po silnicích budou pohybovat (jezdit je totiž moc silné slovo) elektrické dopravní prostředky s děsně ekologickým pohonem a hrozně sofistikovanými autopiloty, tyhle příběhy někomu vyprávět.
Pokud jste došli až sem, gratuluji. Původně to měl být krátký test verze Heritage, ale nakonec to sklouzlo někam úplně jinam a rozhodně to nebylo krátké, ani moc test (proto tu také třeba není hodnocení). I to ale dokazuje, jak speciálním autem Defender je. A dobrá zpráva na závěr. To auto, které vidíte na fotkách, nepůjde k žádnému zákazníkovi. Rakouské zastoupení Land Roveru si ho nechá pro různé prezentace. Takže se možná ještě někdy svezeme.