Kapitoly článku:
Do terénu, aneb výhoda zpátečky
Popisovat, jak jezdí Defender v terénu, to je jako kdybychom vám chtěli říkat, že Karel Gott zpívá opravdu božsky, nebo že kdybyste chtěli panu Zemanovi udělat radost, musíte přinést slivovičku. Přesto nevyrazit poslední testovací týden s Defenderem mimo silnice, to by bylo zralé na „nedemokratickou cestu odstranění redaktora“.
Smůla byla v tom, že Českou republiku zasypalo pár centimetrů sněhu, takže se jízda v terénu spíše než v testování auta změnila ve zkoušení toho, co ještě snesou pneumatiky. Ne že by naše Heritage měla vyloženě silniční gumy, ale pořád to dost klouzalo. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní kůži.
Popisovat, jak moc je Defender schopný v terénu, to určitě není nutné. Pár fotek jsme ale v terénu pořídit chtěli, i když kluzký sníh toho moc nedovolil. Nebýt toho, že se Jirka propadl do skryté louže, nic zajímavého jsme nevyfotili. A tak jsme chtěli vyzkoušet prudký výjezd
Nebýt toho, že Jirka nevědomky vjel na zamrzlou a dost hlubokou louži, která se pod ním propadla, neměli bychom asi žádné zajímavé terénní fotky. A tak jsem přišel s návrhem vyfotit alespoň prudký výjezd. Jirkovi se do toho nechtělo, takže si vzal foťák. Také jsem si nebyl nápadem jistý, pořád před námi byl celkem prudký kopec většinou pokrytý sněhem, ale když máme Defíka naposledy...
Zavřít diferenciál, přidat redukci, jedeme. Tak do tří čtvrtin to šlo celkem v pohodě, pak se auto zastavilo. To jsou přesně ty chvíle, kdy vám začne lehce běhat mráz po zádech. Aha, takže zrovna jsem skoro na vrcholu solidního kopce, pod kterým je po několika metrech roští (a kdo ví, co se v roští ukrývá), zrovna se mi protáčí všechna čtyři kola a já musím něco udělat. Jakmile vyšlápnu spojku a dám brzdu, pojedu dolu stylem, že i Ondra Bank bude závidět. Má záchrana je jediná, zpátečka.
Na fotkách to vždycky vypadá jako největší nuda, ale věřte tomu, že tenhle kopec není úplně mírný. Nejdřív šlo všechno v pohodě, na druhé fotce začal Defík hrabat a na té třetí si to po vyšlápnutí spojky namířil dolů stejně svižně jako pan Bank
Přirozeně. Jak jsem vyšlápl spojku a zašlápl brzdu, Defender se rozjel jak sáňky. Hlavně nezmatkovat, šup tam se zpátečkou a pustit spojku i brzdu. Uf! Kola se chytla a roští zůstalo daleko za mnou. Co z toho plyne za ponaučení? Výhoda převodovky. Zpátečku řadíte jednoduše k sobě a dopředu, takže je krásně při ruce. Po této příhodě nás ale už chuť zkoušet Defender v zimním terénu trochu přešla a vrátili jsme se zpět po zmrzlém zoraném poli, což byl ale nakonec sám o sobě také solidní terén.
Defender je mimo silnice dokonalé auto, Heritage mi to pouze znovu připomněla.
Po sáňkování v terénu si Defender dal rychlou pauzu před domem, abychom večer mohli vyrazit zase do Prahy. To opět sněžilo, což nám v kontextu Defenderu opravdu nevadilo
A znovu začalo sněžit...
Skoro celý testovací týden hodně sněžilo, což bylo vlastně dobře. Objevil jsem kousek od mého domu parádní polní cesty, na kterých se daly udělat pěkné zimní fotky. Dokonce jsem se přistihl při tom, že místo toho, abych od dálnice odbočil na jednu stranu a jel domů, odbočil jsem na druhou stranu prostě se jenom tak svézt mezi pole. Někdy po neprojetých cestách v hlubokém sněhu. Defender tenhle režim jízdy vyloženě miluje.
A já jsem si zase zamiloval třeba výjezd ze zahrady. Je do mírného kopce, takže třeba s takovým Jaguarem XF, tedy se zadokolkou, nechybělo mnoho a zadek mi ujel do sloupku branky. Takže bylo nutné výjezd odhrabat a ještě něčím posypat. S Defenderem? Prosím vás... Soused sice nabízel hrablo na půjčení (děkuji), ale proč bych to dělal. Takže další výhoda Defíka, nemusíte odhrabávat zahradu od sněhu. A ano, vím, že by si v podobné situaci poradila kdejaká čtyřkolka, ale prostě jsem to musel napsat.
To se takhle vracíte domů, ale za sjezdem z dálnice schválně odbočíte na druhou stranu, abyste se navečer vydali na malou motorizovanou procházku
Vůbec nejlepší to bylo tehdy, když sněžilo opravdu vydatně a sníh pokryl i dálnici. To pak nastane situace, kterou v nadsázce už dříve zhodnotil kolega Dalibor slovy „napadne sníh a jedni jedou 10 km/h a další 750 km/h, protože mají čtyřkolku a ESP“. Ten den jsem měli pocit, že na dálnici jedou řidiči pouze z první kategorie (samozřejmě bezpečnost především), levý pruh neprojetý a zcela volný.
Takže 90 km/h (ano, to je ta ideální cestování rychlost Defenderu bez ohledu na okolnosti) a rázem byl Defík ze všech nejrychlejší. Samozřejmě to chce řídit s citem a všeho s mírou. Jestli je nějaká věc, kterou s Defenderem zažít nechcete, pak to je roztancované auto, protože se s tím dost těžko něco dělá. Někteří kolegové by mohli vyprávět... Nicméně tenkrát jsem musel z levého pruhu uhýbat pouze jednomu rychlejšímu vozu. Byl to Range Rover...
