Kapitoly článku:
Jak se jede v klidu s Peugeotem a Cuprou?
Stejnou trasu jsem po cestě zpět vyzkoušel také v Peugeotu 308 GTi a v Leonu Cupra. Peugeot je při normální civilní jízdě tak velkým opakem k Civicu, že to snad ani více možné není. Auto je uvnitř podstatně tišší a rozhodně má také nejlépe vypadající materiály i zpracování. Sedadla nejsou tak radikálně tvarovaná, jsou měkčí, ale pořád vás (jak se dozvíte později) velmi dobře podrží v zatáčkách.
Veškeré ovládací prvky ale také dávají jasně najevo, že Francouzi nechtěli (alespoň prozatím) postavit ultimátní stroj z kategorie Type R. Pedály jsou měkčí, řízení je volnější, mimochodem z celé trojice suverénně nejméně informativní, a řadicí páka je snad dvakrát větší než ta v Hondě Civic.
Takhle to je v tomto testu téměř se vším, a to včetně sedadel. Civic je stoprocentně sportovní, Peugeot spíše civilní a Cupra je takový příjemný kompromis
Cupra je něco mezi a tohle hodnocení určitě nečtete v našem testu naposledy. Její interiér je nejjednodušší, nejpřehlednější a pokud mám mluvit za sebe coby řidiče, tak také suverénně nejintuitivnější. Možná jsem staromódní, ale kromě jiného jsem si v rámci tohoto testu také perfektně vyzkoušel (a připomněl) skutečnost, že klasicky uspořádané pracoviště je zkrátka nejlepší.
A jedna poznámka ke klidnému cestování na závěr. Nějakých 50 kilometrů ujetých zhruba z poloviny dálniční rychlosti 130-140 km/h a ze druhé poloviny rychlostí 80 km/h zvládla nejúsporněji Cupra, když její počítač ukázal spotřebu 7,4 l/100 km. Peugeot, i když má menší motor, potřeboval o dvě deci více a Civic vykázal spotřebu 7,9 l/100 km.
Pokud jde o běžné cestování, jako nejúspornější se překvapivě ukazovala Cupra, nejpohodlnější je ale Peugeot, i když Seat na něj v tomto směru moc neztrácí. Civic tady doplácí na svůj čistě sportovní charakter
Na okreskách
K prvním opravdu ostrým kilometrům na okreskách si opět beru Civic Type R. Mačkám červené tlačítko +R vlevo vedle toho cirkusu, co má Civic tak různě kolem volantu, a jde se na to. První vytočená dvojka a přichází první zklamání. On to Dalibor říkal už dříve, ale já jsem mu moc nevěřil. Zvuk nového přeplňovaného dvoulitru Honda je skutečně dost nezajímavý. Je bezcharakterní, bez emocí. S trochou nadsázky se dá napsat, že Civic ve vysokých otáčkách spíše hodně hučí, než že by vám naháněl zvukem motoru husí kůži až kdo ví kde. A to je velká škoda.
Jenže zátah motoru, který je vybavený turbem a přímým vstřikem paliva, je intenzivní a navíc motor nabízí parádní odezvu na plyn. Čtyřválec můžete dotočit až na sedm tisíc. Řazení je velmi přesné, pedály rozdala Honda tak, abyste vždy měli plyn při brzdění hodně nablízku a řízení také snese ta nejpřísnější měřítka. Jedna zatáčka, druhá, třetí, čtvrtá. Zatraceně! Tohle je teda vážně dílo!
Civic mi na okreskách připomněl svezení s Renaultem Mégane RS Trophy. Čím rychleji pojedete, tím lépe se bude chovat. Jeho podvozek funguje v zatáčkách skvěle
Civic, ačkoliv má už nutně opotřebované pneumatiky, létá v zatáčkách neskutečným způsobem. V podstatě se musíte postarat pouze o to, abyste nájezd příliš nepřepálili (škoda opotřebovaných brzd) a pak už stačí přidat plyn. Ve chvíli, kdy se přední diferenciál dá naplno do práce, vás přední náprava doslova vyrve ze zatáčky ven přesně v tom směru, jakým máte natočená přední kola. Postupně, jak si zvykáte, zjistíte, že mnohdy není ani potřeba brzdit. Podvozek doplněný o adaptivní tlumiče (ty v režimu +R ztuhnou o 30 %) Hondy Civic odvádí tím lepší práci, čím rychleji jedete a čím více toho po něm chcete. Přestože má vzadu pořád „jenom“ torzní příčku.
V kabině nakonec zvukovému doprovodu vévodí hlasité odfukování turbodmychadla, které tomu všemu dodá poměrně zajímavou závodní atmosféru. Když dojíždíme na letiště, kde obstaráme focení a měření, musím nějakou dobu na kolegy čekat. Civic Type R mě vtáhl do děje a naservíroval obrovské množství emocí.
To auto možná není hezké a možná má oproti minimálně těmto dvou svým soupeřům zastaralý interiér, ale mohu směle prohlásit, že zájemci o opravdu rychlé svezení nejen na okreskách, ale také na okruhu, budou nadšeni. Je to něco jako Mégane R.S. 275 Trophy, akorát má výkonnější motor.
Bylo naprosto jasné, že po tom nekonečném tobogánu emocí a řadě vysokorychlostních průletů zatáčkovitým pasážemi bude přesednutí do Leonu i Peugeotu tak trochu šok. Aby nebyl skok tolik dramatický, beru na další jízdu Leon. Cupru dobře známe a víme přesně, co od ní čekat. Takže je potřeba si jen připomenout ten rozdíl, oproti ostatním. A samozřejmě se znovu pokusit zjistit, jestli je tu nějaký zásadní rozdíl oproti 280.
