K testu jsme získali silnější naftový agregát o objemu 1,4 l s výkonem 59 kW (80 k) při 4 000 ot./min a s točivým momentem 195 Nm při 2 200 ot./min.
O tom, že motory obecně nemají moc rády lichý počet válců, není třeba příliš hovořit a pokud má motor pouhé tři válce, nelze u něj hledat komfortní chod a kultivovanost. Pokud se tři válce nasadí do naftového motoru, který je sám o sobě nekultivovaný, je zaděláno na opravdu výjimečné vlastnosti.
A přesně ty má i testovaný agregát. Jeho základní charakteristika je jednoznačná. Vibrující a typicky klapající motor za všech teplot a v celém spektru otáček. Tyto dvě vlastnosti ještě doplňuje další lahůdka - dunění.
Výsledkem je agregát, který sice udělí Roomsteru vcelku dobrou dynamiku a dokáže vůz rozjet přes 160 km/h, ovšem za cenu opravdu nemalého akustického diskomfortu.
Pojďme se na motor podívat trochu blíže. Maximum točivého momentu je položeno poměrně vysoko, což má za následek, že motor si s nízkými otáčkami příliš nerozumí. Akceptovatelná jízda začíná někde od dvou tisíc s tím, že následně přichází typické nakopnutí způsobené rychlým nárůstem výkonu.
Subjektivní zátah není ovšem doprovázen i faktickým zrychlením. To je sice srovnatelné s podobnou konkurenci s podobným motorem, ale nelze ji považovat za nějak oslnivou. Zátah mírně polevuje po překročení tří tisíc otáček a směřuje k maximu výkonu. Tam dojde téměř okamžitě k jasnému uvadnutí a víc než 4 200 otáček nemá smysl točit.
Nechci se nikoho dotknout, ale malý naftový třívalcový motor 1,4 TDI mi opravdu nesedl. Neznám konkurenta, který by se projevoval tak typicky naftově jako tento.
Zrychlení:
- 0-100 km/h: 13,6 s
- 0-140 km/h: 28,6 s
- 0-160 km/h: 49,7 s
- 1 km s pevným startem: 36,8 s
Pružnost:
- 60-100 km/h: 3 st. 7,5 s; 4 st. 10,1 s
- 80-120 km/h: 4 st. 11,6 s; 5 st. 13,8 s
Převody (tacho):
- 40: 2 – 2400; 3 – 1600
- 60: 2 – 3600; 3 – 2300; 4 – 1750
- 80: 3 – 3250; 4 – 2250; 5 – 1750
- 100: 3 – 4000; 4 – 2800; 5 – 2250
- 120: 4 – 3500; 5 – 2750
- 140: 4 – 4100; 5 – 3250
Spotřeba
Nekultivovaný motor by mohla do dostat zpět do hry spotřeba. Tabulkové hodnoty jsou vcelku pozitivní a Škoda uvádí ve městě spotřebu 6,3, mimo město 4,4 a v kombinovaném cyklu 5,1 l na 100 km.
Bohužel ani zde nečekejte zázraky. Malý motor musí pohánět vcelku velké auto se značnou čelní plochou a aerodynamickým odporem, který je pochopitelně nepřítelem nízké spotřeby.
Problematiku spotřeby bych rozdělil na několik částí. První z nich je dálnice. Tam se Roomster 1,4 TDI ukázal jako gurmán. Při dodržování maximální povolené rychlosti se spotřeba vyšplhala k 7,5 l na 100 km a jakýkoli kilometr rychlosti navíc si řekl o další dávku nafty. Při sto šedesátce se spotřeba již blížila deseti litrům. Malé motory prostě na dálnici nepatří.
Pak tu máme samotné město. 6,3 l na 100 km je dle mého názoru při běžném tempu těžko dosažitelná hodnota. Pokud se při jízdě navíc vyskytnou kolony před semafory, nemá Roomster problém spořádat ve městě okolo sedmi litrů nafty.
Posledním je pak příměstský provoz a provoz na okreskách. Zde se opět spotřeba nedostala k tabulkových hodnotám a při běžném tempu v rámci limitů jsem jezdil se spotřebou okolo 5,5-5,8 l na 100 km. A to vše v prázdném voze.
Celkově jsem test ukončil s kombinovanou spotřebou 6,6 l na 100 km, což je spotřeba vyšší, než by měl Roomster dosahovat ve městě. Od kombinovaného průměru tedy vzdálená hodnota. Přitom rozdělení cest bylo zhruba 30 procent dálnice, 30 procent město a zbytek okresky a příměstský provoz.
Jízda s Roomsterem
Již náš první test ukázal, že Roomster je na silnici velmi jistým vozem. Klikaté silnice středních Čech a serpentiny v okolí Karlštejna dokonale provětraly schopnosti podvozku a také chování rodinného vozidla. Týdenní test tak pouze doplnil další potřebné zjištění, tedy to, jak se vůz chová v každodenním provozu na různých silnicích. Přeci jen klikaté silnice nejsou místem, kde by se měly vynášet soudy o autech tohoto druhu.
Podvozek Roomsteru vychází z první generace Octavie a Fabie. Od každého vozu má něco a je třeba říci, že obojí patřilo ve své době k tomu nejlepšímu na trhu. Čas ovšem pokročil a mohlo by se zdát, že to co stačilo před léty na první příčky, dnes bude stačit stěží na udržení se na dohled. Stačí ovšem pár zásahu, jiné nastavení a vše může být jinak.
Základ podvozku tvoří měkčí pružiny a tvrdší tlumiče. Tedy kombinace, která je nyní u koncernu velmi oblíbená. Při jízdě tak pocítíte kdejakou nerovnost a zároveň se vůz naklání. Tyto vlastnosti jsou patrné napříč téměř všemi koncernovými vozy a dle mého názoru to není ta správná cesta. Jednoznačnější charakter by vozům určitě prospěl.
Specifické jsou zmíněné náklony. Jsou v podstatě plně srovnatelné s konkurenty, ale díky nižšímu posezu, který je zhruba stejný jako u osobních vozů, vám bude připadat jízda velmi stabilní a jistá. Vyšší těžiště se tedy fyzikálně projevuje stejně jako jinde, ale subjektivně je nebudete tolik vnímat. To je také jedním z důvodů, proč vám Roomster umožní rychlejší jízdu, pokud nejste otrlí řidiči, kteří náklony klasických MPV nijak neřeší.
Podvozek sám o sobě zvládá nejlépe kvalitní povrch. Ani na nekvalitním se však neztratí. Podélné nerovnosti jsou dobře eliminovány řízením, které je vůči nim téměř imunní. Vyjeté koleje a podobné neduhy se na směru jízdy téměř nepodepisují a pokud do nich najedete ve vysokých rychlostech, vůz to nijak nerozhází.
Velmi solidně zvládá Roomster nerovnosti příčné. Ty ustojí opět velmi snadno, ovšem v interiéru se o nich dozvíte. Tvrdší tlumení přenese více vibrací, které takový přejezd způsobí.
Velmi přesné, kvalitní, hladké a prostě výborné je řazení. Převodovka je výborně odstupňovaná a jednotlivé rychlostní stupně mají jasně definované a vymezené dráhy. Dobře vystředěná kulisa umožňuje přesně řazení dvěmi prsty a bez jakékoli námahy. Převodovka si toho nechá líbit poměrně dost, řazení a podřazování o několik stupňů bez meziplynů zvládá velmi snadno a po jakékoli slabosti není ani památky.
Řízení vozu, na rozdíl od designu, nijak nevybočuje z dosavadních kolejí. Není příliš komunikativní a za výborné lze označit ve městě nebo na dálnici. Velmi jistá přední náprava a silné naposilování ve finále znamenají, že o volant se nemusíte příliš starat. Podélné a příčné nerovnosti nijak vůz nezaskočí. Lehké řízení pak umožní jen sporadické korigování a i při vysokých rychlostech nepocítíte náznak slabin.
Trochu hůře jsou na tom brzdy. Nejen, že jejich ovladatelnost je poměrně složitá, protože naposilování je specifické a příliš nekopíruje polohu brzdového pedálu, ale také výdrž by mohla být větší. Dojít při svižnější jízdě k bodu, kdy cítíte úbytek brzdné síly nedá žádnou práci a nemusí se jednat o nijak dravou jízdu.
Je ovšem pravda, že ono uvadnutí je mírné a nevím přesně kolika procenty ho vyjádřit. Po tomto ochabnutí si již brzdy dokážou podržet zeslabený účinek delší dobu a není se tak třeba bát, že by vůz přestal brzdit.
Jednoduše brzdy mírně ochabnou a poté se již statečně perou s teplotou. Naposilování pak nutí mačkat plynový pedál poměrně silně, protože vůz nemá příliš velkou snahu o silné brzdění. Dá se říci, že polovina dráhy pedálu je více méně nečinná a poté dojde k rychlému nárůstu, který graduje až v posledních centimetrech plným zablokováním kol. Lineárnější nárůst po delší dráze by jistě přispěl ke komfortu ovládání.
Již v části, ve které jsem se věnoval motoru, jsem si postěžoval na akustickou nepohodu. Ta je u Roomsteru ve spojení s naftovými motorem nemalá. Hluk od motoru provází jízdu celou dobu a k tomu se při dálničních rychlostech přidá aerodynamický svist způsobený prouděním vzduchu okolo vozu. Při prvním setkání jsme jeli s větším naftovým motorem 1,9 TDI, kde se při zachování přijatelného komfortu dalo jet ještě 160-180 km/h. U testovaného vozu to ale není možné nejen pro slabý motor, ale také proto, že v kabině je hladině hluku citelně výše.
Naopak podvozek je odhlučněn výtečně a není mu co vytknout. I při jízdě po souvislém pásu kočičích hlav do interiéru neproniká ani o decibel více, než je u této třídy žádoucí.
Roomsteru není dokonalý, ale jízda v něm je na poměry jeho segmentu vcelku pohodová. Má svá specifika a nemusí každému vyhovovat, ale při srovnání s ostatními malými MPV a osobními verzemi malých dodávekv mohu jasně říci, že Roomster převyšuje zmíněné užitkové vozy o několik tříd.
Roomster má daleko blíže ke klasickým MPV a konkurence jako je Hyundai Matrix nebo Opel Meriva nijak testovaný Roomster nepředčí. Roomster je možná trochu tvrdší, ovšem v jakémkoli dalším bodu komfortu a jistoty je minimálně srovnatelný. Určitě většinu konkurentů předčí jistotou podvozku v zatáčkách a také na dálnici, kdy karoserie jen minimálně reaguje na boční vítr.