Pick-upů s logem Škody vzniklo spousta, Kamyonet z Turecka však bezesporu patří k těm největším a zároveň nejméně známým raritám. Z původní 1202 STW si ponechal pouze platformu s motorem.
Když se mi zkraje devadesátých let povedlo vyrazit na pár týdnů do Istanbulu, kromě jiného jsem pochopil, jak málo toho vím o autech. Turecké silnice se jen hemžily pro mě naprosto neznámými vozy, asi nejvíce ale vzbuzovaly mou zvědavost podivné omlácené pick-upy jednoduchých tvarů.
Jejich zadní sklopné dveře nesly nápisy „Skoda“ a že to nebyla pouhá shoda jmen, dokazovaly občas přítomné zástěrky se známým logem okřídleného šípu. Přiznávám, že jsem vůbec netušil, co mám před sebou.
Internet tehdy samozřejmě ještě dostupný nebyl, turecky jsem nedokázal ani ceknout, takže jsem se zkrátka vrátil domů s vědomím, že mám značné mezery i ve znalostech škodovek. Když jsem o mnoho let později poprvé narazil na zmínku o Škodě Skopak, vybledlé vzpomínky se vrátili na scénu. Pakistánská variace ale vypadala poněkud jinak, takže jsem se pustil do hledání a konečně zjistil, co jsem ve městě nad Bosporem svého času objevil.
Dnes je Škoda 1202 Kamyonet (turecky pick-up, valník nebo i van) poněkud známější. Dokonce se pár kusů objevilo už i v ČR. Přesto mám dojem, že se o tomto voze napsalo mnohem méně řádků, než o známější novozélandské variantě „dvanáctsetdvojky“ s přídomkem Trekka či o zmiňovaném Skopaku. Tak si pojďme udělat menší souhrn.
Počátky tohoto modelu mají tak trochu politicko-ekonomický podtext. Souvisí totiž se snahou Turecka omezit od poloviny šedesátých let prostý dovoz osobních automobilů a místo importu podpořit domácí produkci. Celní bariéry se pochopitelně dotkly i AZNP, daly se však obejít.
Mladoboleslavská automobilka ve spolupráci s podnikem zahraničního obchodu Motokov rozjela transport Škody 1202 do Turecka v roce 1964, nicméně již od počátku se nejednalo o kompletní vozidla. Tamní společnost Çelik Montaj Ticaret dostávala v podstatě jen šasi s motorem, předními blatníky a rámem čelního okna.
Z tohoto základu pak Turci pod dohledem československých zástupců montovali své vlastní varianty, které byly modelu STW podobné, zcela stejné ale nebyly. Ať už to byl kombík nebo pick-up, jejich záď se od původního vzoru značně odlišovala.
O něco později začala firma Çelik dovážet už jen podvozky a karoserie vyráběla prakticky kompletně ve vlastní režii v nově postavené továrně díky svařovacím přípravkům dodaným z Vrchlabí. Tím ale iniciativa Turků neskončila. Od roku 1971 rozjeli výrobu Škody 1202 Kamyonet se zbrusu novým designem.
V základu se opět jednalo o pick-up s páteřovým podvozkem a centrální ocelovou rourou vybavenou příčkami určenými k ukotvení karoserie. Vůz měl vepředu lichoběžníková ramena a zadní dělenou kyvadlovou nápravu. Pod přední kapotou pracoval kapalinou chlazený, podélně uložený atmosférický zážehový čtyřválec OHV o objemu 1221 cm3.
Pohonná jednotka produkovala jen 47 koní při 4500 otáčkách za minutu a 85 newtonmetrů dostupných při 3000 otáčkách za minutu. K vozu se dodávala standardní čtyřstupňová manuální převodovka, která přenášela sílu výlučně na kola zadní nápravy.
Podle dostupných informací dynamika zhruba odpovídala původní 1202 STW, což dokládá kromě jiného i dobová reklama. Vůz o hmotnosti 1050 kg byl schopen rozjet se na rovných 100 kilometrů v hodině, průměrná spotřeba pak vycházela na 9,4 litru benzínu na stovku.
Zatímco užitečná hmotnost československého kombíku se podle provedení pohybovala od 515 do 590 kg, zatížení tureckého pick-upu stouplo na 750 kilogramů. Jak se motor vypořádal s plně naloženou korbou, si netroufám odhadnout, hádám ale, že k nejrychlejším a nejúspornějším automobilům tento stroj na tureckých silnicích nepatřil.
Co vám nedokážu zjistit ani při nejlepší vůli, je počet vyrobených kusů modelu Kamyonet. Československo vyvezlo do Turecka celkem 9895 automobilů Škoda 1202, ví se ale, že společnost Çelik jich postavila ještě více z dodaných náhradních komponentů.
Produkce pokračovala až do roku 1982, takže se (pravděpodobně celkem oprávněně) spekuluje o tom, že za Bosporem vzniklo přes 30 tisíc různých aut využívajících technické základy „dvanáctsetdvojky“. Kolik z nich byly Škody 1202 Kamyonet, lze opravdu jen hádat, říká se ale, že jich bylo kolem dvanáct tisíc.
Zajímavé je, že tímto automobilem působení AZNP na tureckém trhu neskončilo. V roce 1982 byl představen nástupce s označením Škoda 1203 SA Kamyonet, který pro změnu využíval prodlouženou podlahovou plošinu Škody 1203. Nákladová plocha měla délku 2,25 metru a šířku 1,76 metru, přičemž nosnost stoupla až na 1010 kg.
Turci během následujících čtyř let vyrobili kolem 3600 novějších „dvanáctsettrojek“, pak se ale přeorientovali na japonskou značku Isuzu, čímž se kapitola škodovek s klasickou koncepcí v Turecku definitivně uzavřela.
