Nekupuj si auto, vstup do systému sdílení aut. To je myšlenka, která je v obecné formě a i v návrhu Ministerstva dopravy ČR v materiálu Dopravní politika do roku 2020. Byť je zmínka o car-sharingu jen okrajová, mnozí vidí ve společném užívání aut budoucnost a lék na ucpané ulice a nedostatek parkovacích míst.
V České republice se sdílením aut zabývá ve větším měřítku jediná organizace - družstvo Auto napůl z Brna. I když výraz „větší měřítko“ je poněkud přehnaný.
Systém funguje od roku 2003 (družstvo bylo založeno až v roce 2011) a v současnosti se ho účastní 75 zájemců, včetně soukromníků a neziskových organizací. Vozový park zahrnuje momentálně 12 vozů, které si lze půjčit na minuty, hodiny až dny podle potřeby.
Kromě registrace je nutné složit zálohu 5000 korun, která je vratná po ukončení účasti v projektu. A kolik se platí? Měsíčně zaplatíte 100 Kč, které slouží k údržbě aut, úhradě pojistek, účetnictví a podobně. Když si auto zamluvíte, hradíte už jen kilometrovné a 2 Kč za každou hodinu.
Každé z aut má svou kilometrovou sazbu, která zahrnuje i spotřebované palivo. Například Opela Corsu, nebo Škodu Felicii máte za 5,50 Kč. Kombíky jako Kia cee´d, či Škoda Octavia je už za 6,60 Kč/km. Velký VW Sharan stojí 7,10 Kč na kilometr.
Každé z 12 aut brněnského družstva má svého „patrona“, který se stará o jeho technický stav, hlídá termíny STK, přezouvá letní a zimní pneumatiky atd. Podrobnosti najdete na www.autonapul.org.
Brněnská organizace připravuje letos v dubnu otevření pobočky v Liberci, vyzvedávání aut by se mělo letos zjednodušit přes čipové karty, nebo přímo přes mobilní telefon.
Výhody, nevýhody
Velkou výhodou pro uživatele, kteří najezdí méně než 10 000 kilometrů ročně, jsou náklady na ujetý kilometr.
Nevýhodami, a to nepominutelnými, může být havárie. Podle sdělení zakladatele systému a předsedy družstva Stanislava Kutáčka starší z vozů nemají havarijní pojistky.
A například nejstarší Felicie postrádají i dálniční známky, protože podle jeho vyjádření je s těmito starými auty jízda na dálnici rizikem (!). (viz http://zpravy.ihned.cz/c1-59622560-sdileni-aut-brno-druzstvo ).
S vyšším počtem účastníků lze sice pořizovat více aut, ale současně s tím výrazně stoupá nebezpečí zapojení takových řidič, kteří budou s auty zacházet hůř, nebo bezohledněji. Tím pádem hrozí vyšší riziko poškození, horšího způsobu řízení atd. Tedy to, s čím se často setkávají firmy u firemního vozového parku.
I to všechno je důvod, proč po deseti letech experimentu, kdy první auta sdíleli v podstatě známí a kamarádi, nepřekročil počet účastníků ani stovku.
První car-sharing
Objevil se po 2. světové válce ve Švýcarsku, výrazněji se však začal provozovat až v 70. letech 20. století. Údaje o sdílených autech a počtech lidí do sdílení zapojených se ale značně liší. Celosvětově se tohoto systému účastní údajně 1,7 milionů řidičů, z toho 800 tisíc je v USA, půl milionu jich má být v Německu.
Hlas z ministerstva dopravy
„Car-sharing je v materiálu Dopravní politika řešen, neboť jde o koncept, který může zefektivnit provoz individuální dopravy. Navíc víme, že v zahraničí mají s těmito systémy pozitivní zkušenosti. Nejedná se však o koncept konkrétního charakteru. Dopravní politika se o něm zmiňuje okrajově, žádná opatření z dokumentu neplynou. Z naší strany je možný způsob této podpory: Systém je možné na místní úrovni podpořit zvýhodňujícími opatřeními, jako například vyhrazená parkovací místa pro car-sharing, zvýhodněné tarify mýta a tak podobně,“ napsal ve vyjádření pro AutoRevue.cz Martin Novák z tiskového oddělení ministerstva dopravy.