Typem 96 skončila éra baculatých Saabů. Vyráběl se dvacet let a během dlouhého života přešel z dvoudobých motorů na čtyřdobé. Dočkal se i mnoha úspěchů v soutěžích.
Kapitoly článku:
Saab 96 navazoval na předchozí dva sériové modely 92 a 93, jakož i na kombík 95, který debutoval o rok dříve. Představil se v únoru 1960. Na aerodynamických a velmi sympatických oblých tvarech kompaktních tudorů z pera Sixtena Sasona se toho příliš nezměnilo, po 93F vozy zdědily dveře zavěšené moderně vpředu a nikoli na opačné straně.
Saab 96 navazoval na předchozí modely 92 a 93; společnost už tehdy zdůrazňovala kořeny v leteckém průmyslu, který byl chápán jako nositel technického pokroku
Razantně se ovšem zvětšilo do té doby poměrně malé zadní okno a také sdružené koncové reflektory, které dodávala Hella. Na zadním sloupku se objevily otvory bezprůvanového větrání. Na přídi zůstalo vše při starém, jen mřížka dostala nové logo se stylizovaným proudovým letadlem.
Svenska Aeroplan Aktiebolaget (SAAB) přece začínala v roce 1937 jako letecká továrna! Předchozí emblém byl umístěn nad mřížkou. 4,02 m dlouhý, 1,57 m široký a 1,47 m vysoký Saab 96 se také chlubil otvorem pod předním oknem, který přiváděl vzduch do interiéru.
S dvoudobými tříválci
Pohonná jednotka včetně třístupňové přímo řazené převodovky s řazením tradičně pákou pod volantem na sloupku řízení byla kompletně převzata ze staršího modelu 95. Tato praktická kombi si oblíbily zejména ženy kvůli velkému zavazadelníku a snadnému přístupu do něj díky vzhůru výklopnému zadnímu víku, při nákupech se náramně hodil.
Jednou z novinek modelu 96 bylo lépe vyřešené větrání kabiny
Silnější podélně uložený motor s objemem 841 cm3 dával výkon 28 kW (38 k), připomeňme, že předchozí tudor 93F měl vpředu sedmdestpadesátku (748 cm3) s 24 kW a 70 N.m. V obou případech šlo o dvoudobé tříválce, vozy Saab začínaly dokonce s dvouválci, ale přední pohon měly vždy. Za příplatek byla i samočinná spojka Saxomat.
Stejně jako jeho předchůdci dostal i Saab 96 pohon předních kol (v té době stále ještě raritní); za příplatek se dodávala čtyřstupňová převodovka s volnoběžkou, který chránila pohonné jednotky před poškozením při brzdění motorem
Podvozek s rozvorem 2,49 m měl vpředu trojúhelníková ramena, vzadu byla vlečená náprava tvaru U. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. Šestadevadesátky se během sví předlouhé kariéry dočkaly mnohých vylepšení.
Nejdříve přišly na řadu v roce 1962 tříbodové bezpečnostní pásy vpředu místo dřívějších dvoubodových, za Volvem tedy automobilka zaostala v tomto směru jen o tři léta. A navíc ještě za příplatek i čtyřstupňová manuální převodovka s volnoběžkou, která chránila pohonné jednotky před poškozením v důsledku brzdění motorem. Pokud se totiž agregáty jinak točily bez přívodu paliva (a samozřejmě i oleje), mohlo dojít ke katastrofě.
V roce 1963 se Saab 96 dočkal dvouokruhových brzd, tříbodové pásy měl už od předchozího modelového roku
Rok na to se kromě lepšího topení objevily i dvouokruhové brzdy, které samozřejmě razantně vylepšily deceleraci. I když šlo stále jen o bubny, standardním osmsetpadesátkám v útrobách stačily.
Výrazné modernizace se Saab 96 dočkal v polovině dekády, tyto vozy se označují lomítkem a číslem 5. Větší kulaté světlomety se přemístily směrem dolů, svisle orientovaná chromovaná mřížka zůstala, ale obklopila ji další široká, už v laku, která zároveň orámovala reflektory. Přední směrovky byly přesunuty nad nárazník.
V polovině 60. let přišla první větší modernizace; přinesla nový vzhled přední části, přemístění chladiče na obvyklé místo před motor a zvýšení výkonu na 40 koní
Auta se natáhla o 150 mm právě kvůli nové kapotě, chladič s větrákem pak konstruktéři nainstalovali před motor, protože už se tam vešel. Výkon motoru se zvedl na 29 kW, tedy 40 koní. Rok 1966 přinesl další zvýšení na 31 kW (42 k), jeho objem zůstal i nadále zachován. Došlo k úpravám sacího potrubí a palivo dodával do válců trojitý karburátor Solex. Tento letopočet také znamenal konec pro původní „tříkvalt“ ještě s nesynchronizovanou jedničkou, zmíněnou volnoběžku měl rovněž.
Nastupuje V4
Zatímco dvoudobé dvou- a tříválce se do značné míry nechaly inspirovat německou DKW a českým Minorem, v srpnu 1967 přišel na řadu motor V4. Právě proto se zvětšoval o dva roky dříve prostor v přídi Jednalo se o agregát z německého Fordu Taunus řad P4, P5 a P6. Měl šedesátistupňový úhel rozevření a rozvod OHV. Z objemu 1498 cm3 poskytoval už velmi slušných 48 kW (65 koní) ve 4200 otáčkách.
V srpnu 1967 dostal Saab vidlicový čtyřválec z německého Fordu Taunus
Stylizované logo, které říkalo, že se jedná o vůz s vidlicovým čtyřválcem, se skvělo vpředu, na blatnících za předními koly, víku kufru i uvnitř ve středu palubní desky. Vedení Saabu si uvědomovalo, že dvoudobé tříválce jsou přece jen příliš slabé a zastaralé už v době premiéry modelu, vhodnou náhradu ovšem našlo až po sedmi letech. A to se ve dvou fázích testovaly různé motory s objemy od 0,85 do 1,8 l od Fordu, Hillmanu, Lancie, Lloydu, Mini, Opelu, Triumphu, Volkswagenu a Volva.
S rokem 1968 definitivně skončila u Saabu éra dvoutaktů
Vývoj vlastní dvanáctistovky byl zastaven, nákup vyšel levněji. Éra dvoutaktů skončila v Trollhättanu definitivně na jaře 1968. Saaby 96 V4 upalovaly až 145 km/h a na přední nápravu dostaly kotoučové brzdy, zatímco předchůdci se nedostali ani na stotřicítku. Z dvoutaktů zůstaly i volnoběžky, čtyřdobé jednotky už je sice nepotřebovaly, ale umožňovaly řazení bez spojky a na to si mnozí majitelé velmi rychle zvykli. Samočinná spojka Saxomat totiž zmizela z nabídky už v polovině 60. let.
Saab je původem švédská automobilka. Saab byl divizí firmy Svenska Aeroplan vyrábějící zbraně. Ta vznikla v roce 1937 a první automobil opustil linku v roce 1944. V roce 1969 se Saab spojil se značkou Scania.
Momentálně Saab vlastní společnost National Electric Vehicles Sweden, ale nemá právo užívat jméno a logo Saabu, proto se vozidla od roku 2012 již nevyrábí.