Kapitoly článku:
Druhá série
Druhá série dostala v roce 1959 významnou inovaci do útrob: osmiválcový V-motor objemu 6230 cm3, který v Crewe vyvíjeli po celá padesátá léta. Byla prvním vozem značky s touto pohonnou jednotkou vůbec, navíc už hliníkovou s litinovými vložkami a tradičním devadesátistupňovým úhlem rozevření. Agregát měl vrtání 104,14 a zdvih 91,44 mm, uvádění těchto hodnot na desetiny, případně setiny bylo pro Rolls-Royce typické.
Druhá série Silver Cloudu dostala místo řadového šestiválce vidlicový osmiválec. Změny vnějšího vzhledu byly pouze nevýrazné.
Odhadovaný výkon ležel na hranici 149 kW, razantně tedy narostl. Jednotce byl však vytýkán hlučnější chod i přes aplikaci hydraulických ventilových zdvihátek. Zpočátku Rolls-Royce zápolil s nedostatečným mazáním ložisek klikového hřídele, který mohl i prasknout. Auta této značky trpěla i nějakými těmi poruchami, i když reklama tvrdila něco jiného. Ale fatální škody hradila firma a nezřídka vysílala do vzdálených destinací svoje mechaniky, pověst přece namohla utrpět! Osmiválec byl také širší, při výměně zapalovacích svíček museli odmontovat pravé přední kolo, aby se k nim vůbec dostali.
V modernizované podobě s delším zdvihem 99,06 mm, objemem 6750 cm3, vstřikováním paliva a turbodmychadlem se udržel až do začátku tohoto století, novodobý Corniche poháněl ještě v roce 2002. Původně zvažovaný sedmilitrový řadový osmiválec by si vyžádal značné prodloužení vozu a určitě by nežádal za své služby na každých 100 km zhruba 22 l benzinu, reálná spotřeba staršího šestiválce první série byla mimochodem o něco nižší, mezi 17 a 19,5 l.
107 kabrioletů
Mechanika zůstala jinak prakticky totožná včetně dvou karburátorů SU, čtyřstupňového automatu (manuál už se nenabízel) i hypoidního stálého převodu. Došlo pouze k úpravám podvozku a zavěšení, ale vpředu bylo stále nezávislé s vinutými pružinami, vzadu pak půleliptická pera. Konzervativní značka samozřejmě nadále setrvávala u žebřinového rámu, který umožnil stavbu zakázkových karoserií.
Nejvíce kabrioletů druhé série, správně Drop Head Coupé, karosoval H. J. Mulliner
To vyhovovalo těm klientům, kteří požadovali hlavně otevřené vozy. Továrna jim je totiž na rozdíl od čtyřdveřových „saloonů“ nabídnout nedokázala. Proto se obraceli na dílnu H. J. Mullinera, která jim na dodaná šasi vytvářela nádherné Park Wardy s plátěnými střechami, ty si ovšem zachovaly původní linky karoserie. V této podobě jich vzniklo 107. Majestátní automobily si zde nechala „oblékat“ hlavně smetánka, mnohé z nich parkovaly v garážích aristokratů i hollywoodských hvězd. Jeden dlouhý podvozek karosoval dokonce Francouz Henri Chapron.
Tikot elektrických hodin
Posilovač řízení se dostal do základní výbavy, elektrické ovládání oken do té volitelné. Někteří majitelé dodatečně montovali přední mlhovky i na sedany, vzhled tím rozhodně nijak neutrpěl. Rozvor náprav ani velikost pneumatik se oproti „jedničce“ rovněž nezměnil, ani tvary karoserie. Silver Cloud II byl velmi populární hlavně za oceánem. Tam jej Rolls-Royce propagoval sloganem „Pří rychlosti 60 mil za hodinu vydávají největší hluk v tomto novém voze elektrické hodiny“. Známou větu vymyslela reklamní agentura Davida Ogilvyho.
Komfortuna palubě limuzín si užívali hlavně ti vzadu, ani čidičovu "pracovnímu místu" však nechybělo dřevo a kůže. Náhradní kolo bylo umístěno vzadu pod prostorem pro zavazadla.
Během produkce se zlepšila ventilace, v roce 1961 získaly přístroje modré podsvícení, indikátory světlometů, houkačky a ruční brzdy. „Dvojka“, byla schopna i přes vyšší hmotnost 2,1 tuny a větší délku 5,41 m dosáhnout rychlosti 183 km/h, akceleraci z 0 na 100 km/l zvládla za 11,1 s a stála šest tisíc liber... Těsně před zastavením výroby se ještě dočkala modifikace předních i zadních světlometů.
Třetí série
Třetí sérii z konce roku 1962 poznáme podle dvojitých hlavních reflektorů a snížené přídě včetně linie kapoty i blatníků. Na techniku se znovu příliš nesahalo, vidlicový osmiválec dostal pouze vyšší kompresi (9,0:1), větší karburátory a měl zhruba 164 kW, ale pro země, kde byly k mání jen benziny s nižšími oktanovými čísly, se dodávalo starší provedení. Řízení se dočkalo citlivějšího posilovače. Silver Cloudy si zachovaly až do konce produkce i bubnové brzdy, kotouče se neobjevily nikdy ani za předními koly.
Třetí série se chlubila upravenou přídí s nižší maskou a dvojitými hlavními světlomety
Kupé Continental a kabriolety Mulliner zahodily baculaté tvary ve prospěch elegantnějších, tyto verze představovaly alternativu ke stejnojmenným sportovnějším bentleyům. Prodloužené limuzíny Park Ward dostaly přepážku a ještě přepychovější kabinu. Došlo i k redukci celkové váhy na zhruba dvě tuny.
Kupé a kabriolety Silver Cloud III měly mnohdy modernější tvary
V dubnu 1963 byly nahrazeny chromované kryty kol jinými z nerezové oceli, v listopadu téhož roku se zlepšilo odmlžování zadního okna. V lednu 1964 následovala širší přední sedadla, v červnu pak malá loga RR ve světlech. Britské a evropské verze měly na víku zavazadelníku od té doby chromované nápisy „Silver Cloud III“, amerických specifikací se to netýkalo.
Zastaralý?
Kritici považovali v polovině 60. let minulého věku auta s oddělenými podvozky a karoseriemi k nim připevněnými pomoci šroubů a vrutů za překonaná a zastaralá, poukazovali na to, že ztratila kontakt s moderním vývojem. Potenciální kupci však tento názor nesdíleli a kvůli poptávce běžela výroba podvozků až do března 1966. ač se nástupce Silver Shadow představil už v roce 1965 a tehdy také v Crewe ukončili stavbu celých vozů předchůdce.
Ceny otevřených "mraků" šplhají do závratných výšek, limuzíny se drží při zemi.
Celkem se zrodilo 2.360 kusů první série, ve druhé vzniklo 2.717 aut a ve třetí ještě více: 2809. 7.886 jednotek je na to, že Rolls-Royce byl (a dodnes je) spíše manufakturou, poměrně hodně. Ceny nejdražších kabrioletů na aukcích prestižních společností Gooding & Co., Bonhams. RM Sotheby's, Barrett-Jackson a dalších už přesáhly částku 900.000 dolarů, ale ta představuje spíše výjimku. Za tovární „saloony“ všech tří sérií s krátkým rozvorem, pokud jimi pochopitelně nejezdila nějaká provařená celebrita, dáte i v současnosti zlomek, zhruba 28-45 tisíc v americké měně.