Myšlenka zmenšení poloměru otáčení za pomocí natáčení zadních kol je stará již téměř osmdesát let. Systém byl populární u japonských vozů v osmdesátých letech. Zpět na výsluní se dostává v současnosti.
Dodat autu potřebnou stabilitu a zároveň poměrně výrazně zlepšit manévrovatelnost v nízkých rychlostech, především pak poloměr otáčení. To vše zvládnou konstruktéři pomocí řízení zadních kol.
Zadními koly můžeme otáčet pomocí elektromotorů, hydraulicky, pasivně díky pružnému uložení kol, ale i čistě mechanicky, skrze převodku řízení. Zjednodušeně se dá říci, že úkolem systému je virtuálně zkrátit rozvor vozu. V některých případech se zadní kola v zatáčkách natáčejí jen v nízkých rychlostech, někdy jen ve vyšších. Nejčastěji však stále.
V nižších rychlostech, typicky ve městě, se otáčí přesně opačně vůči předním kolům. Díky tomu lze dosáhnout menšího poloměru otáčení. Vůz je potom obratnější. Ve vyšších rychlostech, například nad 60 kilometrů za hodinu, zadní kola následují ta přední ve stejném směru zatáčení. Tím se zvyšuje stabilita.
Technologie začíná být čím dál populárnější. Z dostupnějších vozů jej můžete mít především u Renaultu, kde ho nazývají 4control. Technologie je ale mnohem starší.
Poprvé bylo řízení zadních kol použito u Mercedesu 170 VL. Zkratka je všeříkající, Vierradlenkung totiž v němčině znamená řízení všech čtyř kol.
Velký boom systém zažil v osmdesátých a devadesátých letech, především v případě japonských vozů. Pět takových vozů, které se zasloužily o větší rozšíření natáčení zadních kol jsme vybrali do našeho výčtu.
Ve všech případech platí, že šlo o jakousi módní vlnu, která neměla dlouhého trvání. Nástupce se nedočkal systém řízení všech kol, nebo rovnou celý model. Většímu rozmachu této technologie tehdy bránila náročnost systému na trvanlivost, hmotnost a náklady.
Právě kvůli těmto nevýhodám se po japonských neúspěších tato technologie na pár let odmlčela. V masovém produkci s ní znovu přišel až Renault v případě Laguny GT, která například v losím testu excelovala. Aktuálně zadními koly volitelně řídí i u BMW, Infiniti, Porsche, Ferrari či Lamborghini. Myšlenka je dnes, v době rozvoje elektroniky, živější, než kdy dříve.
A nyní tedy slibované příklady aut, které tuto vymoženost svými majitelům poskytovaly v minulých desetiletích:
Honda Prelude
Pokud nepočítáme lesnický mercedes, Honda Prelude byla v roce 1987 prvním sériovým autem s natáčením zadních kol. Jednalo se však o zcela jiný systém, než u ostatních.
Řešení bylo ryze mechanické. Otáčivý pohyb volantu se přenášel z přední převodky řízení kloubovým hřídelem na převodku řízení zadních kol. pomocí čepů a převodů se dokázali inženýři popasovat se souhlasným i nesouhlasným otáčením.
Na přicházející elektroniku Japonci reagovali nejprve instalací elektronické řídicí jednotky, která na základě údajů z čidel snímajících natočení volantu, rychlost vozu, či otáčky kol, vydávala příkazy pro nastavení kol elektromotoru na řídicí tyči.
Celý systém však vážil 15 kilogramů, a když konkurence přicházela s jednoduššími řešeními, u Hondy se složitého systému vzdali.
Mazda MX-6
Mazda představila MX-6 druhé generace v roce 1989. Již po dvou letech se dočkala řízení všech kol. Systém byl součástí příplatkové výbavy. Elektronicky ovládaný systém tehdy fungoval ve všech rychlostech.
V případě Mazdy se setkáte s označení 4WS. V roce 1997 byla výroba MX-6 ukončena. Nástupce se toto sportovní kupé nedočkalo dodnes. Řízení všech však z nabídky vypadlo již v roce 1995. Bylo jakýmsi exotickým příplatkem během tříletého období výroby modelu.
Nissan 300ZX
Nissan vyvinul svůj vlastní systém řízení všech kol Super HICAS (High Capacity Activelly Controlled Steering) pro několik vozů. Kromě skylinu generace HR31 jej dostaly také všechny verze kupé 300ZX se dvěma turbodmychadly.
Model byl představen v roce 1989. Do roku 1994 bylo natáčení kol poháněno hydraulicky, poté jej nahradil elektronický systém. Na přelomu tisíciletí se však poměrně úspěšné kupé rozloučilo bez nástupce, a s ním i systém HICAS. V podobě mladšího příbuzného ovšem dosud přežívá ve vozech Infiniti.
BMW 850CSi
Velké granturismo bylo prvním autem s bavorskou vlajkou ve znaku, které dostalo systém Active Rear Axle Kinematic. Stalo se tak v roce 1991. Jedná se o jediného evropského zástupce s touto technickou vychytávkou z daného období.
Na vývoji se podílela automobilka a společnost Bosch. Řada 8 se sice v roce 1999 rozloučila, avšak právě BMW je dnes jedním ze zastánců natáčení zadních kol. V současných, především větších, modelech se však setkáte s názvem Integral Active Steering.
Mitsubishi Galant VR-4
Fanouškům tří diamantů se při vzpomínce na tento vůz jistě zajiskří v očích. Polozávodní verze VR-4 je považována za předchůdce legendární řady Lancer Evolution.
Na svých bedrech měla od roku 1987 několik inovací. Bylo to první Mitsubishi s pohonem všech kol, šestnáctiventilovým dvoulitrovým motorem a právě řízením zadních kol. V roce 1992 ale přišla sedmá generace galantu, která již zadními koly netočila.