Ford C-MAX Energi a Mondeo Hybrid se v Evropě začnou prodávat až příští rok, ale my jsme se za volant jejich amerických protějšků na chvíli dostali už dnes.
Kapitoly článku:
Že Ford zařadí příští rok do své evropské nabídky vybrané hybridní modely ze svého severoamerického sortimentu, jsme vám řekli už v úterý. Je to další logický krok v postupném sjednocování roztříštěného výrobního programu, které má Fordu pomoci zpět k trvalému návratu do černých čísel. Přinejmenším si to takhle maluje šéf automobilky Alan Mulally. Vzhledem k tomu, že ve svém předchozím angažmá přivedl na svět širokotrupý dvoumotorový dálkový letoun 777, který prakticky ovládl trh dálkových letadel, a později postavil na nohy celý churavějící Boeing, není radno brát jeho troufalé vize na lehkou váhu.
C-MAX Energi (vlevo) má stejný motor i přístrojový panel jako Fusion Hybrid
V Americe Ford prodává celkem čtyři hybridní modely se dvěma typy hnacího ústrojí: C-MAX Hybrid a Ford Fusion Hybrid jsou – kupodivu! – hybridy, zatímco C-MAX Energi a Fusion Energi patří k takzvaným plug-in hybridům, které můžete dobíjet i ze zásuvky. Nabídka pro Evropu bude jednodušší: hybridní C-MAX dostaneme výhradně v plug-in variantě, Fusion/Mondeo pouze jako Hybrid.
Americké specifikace obou těchto modelů jsme včera krátce vyzkoušeli v okolí německého Frankfurtu. Velmi krátce. Ranní mlhy nad Ruzyní ve spojení s absencí naváděcího systému ILS kategorie III na dráze 12/30 zahustily oblohu nad Středními Čechami vyčkávajícími letadly a nám ukrojily z naplánovaného svezení notný kus. Cestu jsme si ovšem nechat ujít nemohli. Vždyť to byla vůbec první šance vyzkoušet v provozu auto, které se příští rok začne v Evropě prodávat jako nové Mondeo.
Úspornější Atkinson
Všechny hybridní modely značky Ford využívají hnací ústrojí se shodným základem – zážehovým čtyřválcem 2,0 l, pracujícím v Atkinsonově cyklu. Ten ponechává sací ventily otevřené relativně dlouho v kompresní fázi, čímž vyvolá zpětné proudění nasátého vzduchu v sacím traktu. Efektivní kompresní poměr se díky tomu zmenšuje, zatímco expanzní poměr zůstává zachován, což umožňuje účinnější proměnu tepelné energie v kinetickou. V závěru expanzní fáze Atkinsonova cyklu se tlak ve spalovací komoře rovná atmosférickému tlaku. Takový motor je méně výkonný, ale úspornější než konvenční zážehová jednotka. Proto se s ním setkáváme v hybridech stále častěji.
Zážehovému čtyřválci pomáhá v obou autech elektromotor o výkonu 120 koní
Vrtání 87,5 a zdvih 83,1 mm naznačují, že v Mexiku vyráběný motor vznikl adaptací čtyřválce Mazda série L, zkonstruovaného Mazdou na konci 90. let a používaného v mnoha modelech obou značek po většinu minulé dekády. Má proměnné časování ventilů pouze na straně sání a přípravu směsi zajišťuje nepřímé vícebodové vstřikování. V hybridních Fordech dosahuje výkonu 143 koní a točivého momentu 175 Nm.
Dál už se specifikace obou hybridních modelů liší. Na následujících stránkách se dozvíte, čím se Energi liší od běžného C-MAXu a co můžeme čekat od příští generace Mondea, jehož je Fusion blízkým příbuzným.
Na technice Focusu postavené kompaktní MPV má dvě varianty: pětimístný C-MAX a sedmimístný Grand C-MAX s praktickou průchozí uličkou. Stále více zákazníků volí moderní přeplňované motory Ecoboost včetně tříválce 1,0 l. V roce 2019 se Ford rozhodl výrobu modelu C-Max ukončit.
Test Fordu C-Max