Renault Sport Spider (1995-1999): Extrémista z Dieppe

Ve druhé polovině 90. let vyráběl Renault skutečně nekompromisně sportovní malosériový roadster. Z dnešního pohledu je to neuvěřitelná věc.
Seznam kapitol
  1. Vývoj; Technika
  2. Jednotlivé verze; Závody
  3. Fotogalerie

Lehkou hračku na čtyřech kolech pro dva s ochranným rámem, co nejlepšími jízdními vlastnostmi a jen nejnutnější výbavou velcí výrobci nenabízejí. Většinou pro ni zájemce vyrazí k těm malým, třeba k britskému Lotusu. Jenže přesně takové auto před dvaceti lety stvořil i francouzský Renault.

Laguna

Klientelu přivábil už v Paříži 1990 konceptem Laguna, s pozdějším sériovým modelem střední třídy pochopitelně neměl nic společného. Řadový čtyřválec umístěný za sedadly a pohon zadních kol: toť základní filozofie. V jeho případě se jednalo o turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitr se 155 kW (210 k) dostupnými v 5500 min-1.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Předobrazem Sport Spideru byla futuristická Laguna z Paříže 1990

Zájemců se našlo dost na to, aby se vývoj i malosériová produkce vyplatily. Futuristické tvary bylo však nutné zcivilizovat, nakonec nepřežil ani zvláštní prosklený natahovací díl střechy, který ovšem sloužil jen coby kryt, jinak by se dovnitř dvoučlenná posádka ani náhodou nevešla. Dopředu a vzhůru výklopné („nůžkové“ či „motýlí“) dveře měly mnohem příznivější osud.

Stopka pro Alpine

Značka tehdy působila úspěšně i ve formuli 1, s Williamsem dobývala mistrovské tituly (1992 Nigel Mansell, 1993 Alain Prost). Úspěchy na sportovním poli bylo nutné marketingově zúročit a Alpine se se svým léta vyvíjeným kupé už nehodila do krámu. Poslední evoluce A610 Turbo s třílitrovým PRV sice sloužila jako safety car v královské disciplíně, její dny byly však pomalu sečteny.

Tajné | Zajímavosti | Technika | Sportovní auta | Renault

Renault Alpine dostane motor 1.8 TCe o výkonu až 300 koní

Původně se o této značce samozřejmě uvažovalo i pro Spider, jenže přišla změna strategie a všechny emblémy písmene A se šípem z výkresů a skic musely zmizet. Velká automobilka chtěla propagovat hlavně sama sebe, po těžkých osmdesátých letech, kdy mimo jiné za mořem spolupracovala se zkrachovalou American Motors Corporation, potřebovala oživit svou sportovní image a zamýšlela i závodní nasazení.

Technika

Konstruktér hlavně originálních závodních motocyklů Claude Fior, který Renaultu pomáhal kdysi v turboéře F1 i s monoposty, odvedl skvělou práci. V květnu 1994 byl hotov první prototyp projektu W94. Na ženevském stánku v březnu 1995 už stál žlutý předprodukční Sport Spider, vývoj trval jen patnáct měsíců. Uprostřed uložený atmosférický dvoulitr (1998 cm3) s vrtáním 82,7 a zdvihem 93 mm nabízel na první pohled slabých 110 kW (150 koní) ve vysokých 6000 otáčkách a 186 N.m/4500 min-1. Jenže auto bylo docela lehké, díky štědrému použití hliníku vážilo pouhých 930 kg.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Sport Spider ze Ženevy 1995 neměl žádná okna a bezpečnost zajišťoval kromě pásů ochranný rám za dvěma sedadly Recaro

Šestnáctiventilový motor F7R s kompresním poměrem 10,0:1, vícebodovým vstřikováním a rozvodem DOHC z Clia Williams byl spojen se suchou spojkou a pětistupňovou přímo řazenou převodovkou. Stačil ke zrychlení z klidu na 100 km/h za 6,5 s a roadster uháněl i 216 km/h. Na asfaltu seděl jako přibitý.

Retro | Technika | Sportovní auta | Fascinace | Renault

Renault Clio Sport V6 (1998-2005): Radikální vzpomínka na R5 Turbo

Převodné ústrojí JC5 bylo totiž spolu s pohonnou jednotkou integrováno do jednoho celku a uloženo napříč v hliníkovém pomocném rámu, konkrétně v silentblocích tzv. oscilačního závěsu dle leteckého vzoru. Když jste chtěli couvat, nejdříve jste musel s hlavicí řadicí páky hnout o čtvrt otáčky vlevo.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Dopředu vzhůru výklopné dveře přežily až do (malo)sériové výroby

Podvozek z lehkého kovu s rozvorem 2343 mm vyznával nezávislé zavěšení s dvojitými nestejně dlouhými trojúhelníkovými rameny a zkrutnými stabilizátory, přední vzpěry byly umístěny napříč. Hydraulické teleskopické tlumiče doplňovaly vinuté pružiny, o bůhvíjakém komfortu se samozřejmě mluvit nedalo. Do karoserie se navíc přenášelo od motoru dost vibrací.

Bez zbytečností

Hřebenové řízení postrádalo posilovač, ale kontakt s vozovkou zprostředkovávalo mimořádný, jak se slušelo a patřilo. Kromě sedaček Recaro se čtyřbodovými pásy se daly nastavit i pedály, takže pilot nalezl za volantem vhodnou pozici jednoduše. Čtveřice kotoučů původem ze zmiňované Alpiny A610, vpředu s vnitřním chlazením, neměla mnoho práce, i když jim také nic nepomáhalo. Pro nějaké ABS, elektronickou stabilizaci, nebo dokonce kontrolu trakce zde nebylo místo... Šestnáctipalcová kola obouvala padesátiprocentní pneumatiky Michelin Pilot Sport šířky 205 mm vzadu a 225 mm vpředu.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Vývoj; Technika
  2. Jednotlivé verze; Závody
  3. Fotogalerie
Renault Kangoo 1.461
Rok výroby: 2012
Stav: 111 689 km
Cena: 74 000 Kč
Renault Mégane 1.87
Rok výroby: 2005
Stav: 124 206 km
Cena: 48 000 Kč
Renault Grand Scénic 1.461
Rok výroby: 2007
Stav: 118 612 km
Cena: 72 000 Kč
Mají sportovní diesely smysl? Odpověď jsme hledali s Golfem GTD

Volkswagen Golf GTD (7AT)

Může být automobil čistokrevným hot-hatchem, i když se pod jeho kapotou ukrývá vznětová pohonná jednotka? Odpověď nejen na tuto otázku jsme hledali během testovacích jízd s omlazeným Volkswagemen Golf GTD.

19.  4.  2017 | Stanislav Kolman | 88 příspěvků
Staré hodnoty si nechává, přesto drží tempo doby. Test Mercedesu G

Staré hodnoty si nechává, přesto drží tempo doby. Test Mercedesu G

Mercedes třídy G je posledním pravověrným offroadovým autem s uzavíratelnými diferenciály a redukcí převodovky. Snaha automobilky Mercedes udržet tento letitý model v nabídce s sebou přináší mnoho ústupků a kompromisů. Výsledek je ale pořád naprosto skvostný!

11.  4.  2017 | Jiří Švamberk | 7 příspěvků
Test ojetiny Volvo V70 III: S pětiválcem nezlobí, ale odborníky potřebujete

Test ojetiny Volvo V70 III: S pětiválcem nezlobí, ale odborníky potřebujete

Ceny nejvíce ojetých kusů Volva V70 proťaly hranici 200 tisíc korun. Jak funguje švédský vůz po letech?

8.  4.  2017 | David Rusol | 15 příspěvků