Koupit si v Evropě americký pickup bývalo vším, jen ne rozumnou volbou. S naftovým motorem Ecodiesel by se to ale mohlo změnit - výrobce slibuje spotřebu pod 9 litrů. Bude ale obří truck s malým dieselem skutečně uspokojivě fungovat?
Kapitoly článku:
Článek byl se svolením autora převzat z Autíčkář.cz
Americká záliba v používání lehkých náklaďáků namísto osobních aut je oblíbeným terčem vtipů ze strany Evropanů. Dvojnásob to platí, pokud jde o Evropany ostrovního typu, uvyklé úzkým silničkám, volantům na špatné straně a vybavené vrozeným despektem vůči "kolonistům".
A upřímně řečeno, rozumných důvodů k posměškům není zrovna málo. My, milovníci starého amerického železa, budeme samozřejmě argumentovat tím, že rámová konstrukce vydrží věčně, stejně jako osmiválec s rozvodem OHV, že benzín vlastně není tak drahý a že přestavba na LPG neubere pick-upu na praktičnosti nijak zásadně. A potom se vysmějeme "osahávačům plastů".
Ram Ecodiesel je poháněn třílitrovým naftovým šestiválcem, který ale dosahuje podobného výkonu a točivého momentu jako tradiční V8 v 90. letech
Jenomže ve skrytu duše budeme vždycky chápat, že "náklaďák" s plastovým interiérem a spotřebou 15+ litrů na sto vlastně není úplně ideální řešení pro evropské podmínky, a že cena za převážení korby plné vzduchu není zrovna malá.
Ale svět se mění a není dobré soudit věci podle toho, jak vypadaly před dekádou. I americkým automobilkám už dochází, že vzít pracovní náklaďák, potáhnout jeho sedačky lacinou kůží, napsat na jeho bok honosně znějící jméno a prodávat to celé rozhazovačným Texasanům už nestačí. A tak se snaží přibližovat se svými trucky evropským autům.
Sbližování kontinentů
Asi nejvýraznějším příkladem tohoto trendu je Ram 1500 Ecodiesel. Jakožto výsledek spojení skomírající americké automobilky se skomírající automobilkou evropskou kombinuje moderní pojetí amerického trucku s moderním pojetím evropského turbodieselu.
Ram 1500 prošel podobnými změnami, jako zbytek koncernu Chrysler – tedy tím, o čem mnoho kolegů motoristických novinářů (nejspíše mylně) tvrdí, že jde o "evropský vliv". Ve skutečnosti jde spíše o uvědomění si, že odporné plastové interiéry, známé třeba z minulé generace Chargeru nebo ještě spíše z neobyčejně ohyzdného Caliberu, už si nenajdou kupce ani na americkém trhu. To, že se zároveň s poslední vlnou faceliftů objevily i evropské verze mnoha modelů, je pravděpodobně do značné míry náhoda.
Ale ať už došlo ke změně jakkoliv, faktem zůstává, že Ram 1500 (alespoň ve vyšších verzích, jako testovaný Laramie Limited – pořád si můžete koupit "dělnický" Tradesman) má interiér přibližně na stejné úrovni, jako faceliftovaný Chrysler 300, známý též pod svým evropským pseudonymem Lancia Thema. Jinými slovy, vtipy na kvalitu a zpracování interiéru si tentokrát budete muset odpustit, protože tahle věc uvnitř vypadá srovnatelně s evropskými auty. A zmizel i další typický problém amerických aut a náklaďáků – že zevnitř obvykle nebývala tak velká jako zvenčí.
Změna přístupu se ale dotkla i toho, jak dnešní Ramka jezdí. Výsledek je samozřejmě ovlivněn tím, že jsme testovali téměř nejvyšší možnou verzi na vzduchovém odpružení, ale i standardně montované čtyřprvkové zavěšení zadní nápravy s vinutými pružinami citelně pomůže – ani co do jízdních vlastností už nemáte pocit, že sedíte v náklaďáku. Spíše to připomíná opravdu velké, možná jen trochu těžkopádné SUV. Samozřejmě nemůžete čekat cit a odezvu v řízení, precizní vyvážení nebo perfektní reakci na plyn. Ale na druhou stranu se necítíte ani trochu jako v náklaďáku – posaz a volant odpovídají velkému SUV, stejně jako jízdní vlastnosti. A při pohybu běžnými rychlostmi celá ta věc působí vlastně i docela stabilně.
Nejsou tři litry málo?
Nicméně pořád visí ve vzduchu otázka, co na to vlastně motor? Intuitivní úvaha směřuje k tomu, že třílitrový turbodiesel je na auto, standardně osazované šestilitrovým benzínovým osmiválcem nebo téměř sedmilitrovým naftovým šestiválcem, prostě málo. Což s sebou logicky musí nést nadměrné vytáčení, neustálý běh pod plným plynem a tedy i mizernou životnost a spotřebu zcela jinou, než jakou najdete v tabulkách.
V reálu je ale zajímavé především jedno srovnání. Třílitrový Ecodiesel má téměř identický výkon (240 koní v 3 600 ot./min) a točivý moment (567 Nm ve 2 000 ot./min) jako měl na začátku 90. let benzínový osmiválec 454 cu. in. (7,4 litru) od Chevroletu. A navíc má osmistupňový automat ZF, známý třeba z nových BMW nebo Jaguarů.
Ovladatelností Ram připomíná velké SUV; brzdou provozu s ním nebudete
Výsledek? Nebudu vám namlouvat, že je Ram 1500 rychlé auto. Zrychlení 0-100 těsně pod 9 sekund a 240 koní skoro na tři tuny – pokud jste zvyklí na poslední generaci supermoderních dieselů v evropských SUV (představte si třeba X5 35d), budete mít pocit, že se plazíte. Pokud ale přecházíte z nějakého "normálního" auta – řekněme neprémiového středního SUV se čtyřválcovým dieselem – nebudete mít pocit velké změny. Brzdou provozu rozhodně nebudete ani na křižovatkách, ani v zatáčkách.
A pokud máme věřit údajům výrobce a americkým i evropským testům, zdá se, že ani spotřeba nebude drasticky odlišná od evropských naftových SUV. Pod 9 litrů mimo město se nejspíše dostanete jen s extrémním sebezapřením, ale čísla kolem 10 budou patrně dosažitelná bez větších problémů. Když k tomu přidáte cenu kolem 1,6 milionu s daní za auto napěchované výbavou, včetně bezklíčového vstupu a startování, navigace, vyhřívaných sedadel vpředu i vzadu, ventilovaných sedadel, Bluetooth připojení, střešního okna, vzduchového podvozku, couvací kamery a dalších více či méně nezbytných záležitostí, začíná to vypadat zajímavě.
Verdikt
Americké pick-upy bývaly v Evropě volbou extravagantních milionářů nebo těch, kteří z nějakého důvodu potřebovali tahat extrémně těžké přívěsy, a nezáleželo jim na spotřebě. Dieselový Ram ale zásadně mění situaci – nevýhody oproti velkému SUV klesají na minimum, ať už jde o spotřebu, jízdní vlastnosti nebo komfort a zpracování. Hlavní otázkou, kterou si musíte položit, už tak zůstává jen to, jestli skutečně chcete skoro pět a půl metru dlouhý kolos s korbou místo kufru. Pokud je vaší odpovědí "ano", tak není důvod váhat…
O autorovi
Vojta Dobeš je šéfredaktorem magazínu Autíčkář.cz, který se snaží dívat na nová i stará auta z nezvyklých úhlů pohledu. Již více než deset let nakupuje podivná stará auta, která svého času také dovážel z USA.