Tatra 11
Lehký vůz se vzduchem chlazeným motorem a označením Tatra 11 byl představen v roce 1923 na 15. pražském autosalonu a stal se jednou z nejvýznamnějších konstrukcí legendárního Hanse Ledwinky. Za jednoduše geniální lze považovat vůz jako celek, od jednoduchého páteřového rámu s centrální rourou a samostatnými výkyvnými polonápravami, jenž ve své podstatě žije v nákladních vozech Tatra dodnes, až po hospodárný a jednoduchý motor přišroubovaný na přední části nosné roury.
Tatra 11: pozoruhodná jednoduchost a konstrukční čistota
O pohon se staral dvouválcový motor s protiběžnými písty (boxer), ventilovými rozvody OHV a objemem 1 056 ccm. Po stranách vystupující válce byly účinně chlazeny náporem vzduchu, podporovaným odsávacím ventilátorem na setrvačníku motoru. Přípravu směsi zajišťoval karburátor Zenith 26 ABC uložený spolu s typickými skloněnými sacími větvemi nad motorem, zapalování magneto Bosch a startování elektrický spouštěč.
Motor dosahoval výkonu 12 koní při 2 800 ot./min. a vozu s průměrnou spotřebou kolem 10 l/100 km umožňoval dosáhnout rychlosti až 70 km/h v závislosti na použité karoserii. I přes svoji robustní stavbu Tatra 11 v nejlehčích verzích dosahovala pohotovostní hmotnosti necelých 700 kg. Převodovka byla už tehdy čtyřstupňová, řadicí páka na rozdíl od v té době ještě stále běžné praxe nespočívala na vnější straně karoserie, ale na podlaze uvnitř.
Wikov OHC
Vozy Wikov se vyráběly jen několik let, ale patřily k technickým skvostům, které výrazným způsobem ovlivnily konstrukci automobilů nejen v meziválečném Československu, ale i v celé Evropě. Výrobní počty odpovídaly tehdejšímu firemnímu heslu „Wikov je aristokrat mezi vozy“, takže každý z dochovaných vozů je dnes skutečným unikátem. Výrobky prostějovské automobilky vynikaly i přes konvenční koncepci podvozku přesností výroby, spolehlivostí a neotřelými řešeními, omezené výrobní počty navíc umožňovaly vytvořit vůz přesně podle představ zákazníka včetně pro svoji dobu zcela netypických barevných kombinací.
Vozy Wikov byly k dispozici v celé čkále verzí a s moderními motory OHC
Už první sériový model Wikov 7/28 měl na sklonku dvacátých let moderní motor s rozvody OHC, který v modifikované podobě převzal i typ Wikov 35 a předběhl jím svoji dobu. Vačkový hřídel uložený v trojici ložisek byl od klikového hřídele s protizávažími, jenž byl pečlivě staticky i dynamicky vyvážen, poháněn válečkovým řetězem se samočinným napínáním. Ojnice byly z duralu, písty z elektronu a blok válců i víko klikové skříně z hliníkové slitiny, takže litinová byla pouze hlava. Tlakové mazání zajišťovalo zubové čerpadlo s navazujícím plnoprůtokovým plstěným filtrem.
Nezvyklá trvanlivost motoru byla dána také zalisovanými, cementovanými ocelovými vložkami válců, takže při generálních opravách se měnily jen pístní kroužky. Ve voze Wikov 35 motor při objemu 1 743 ccm dosahoval výkonu 35 koní při 3 000 ot./min. a točivého momentu 114 Nm při 1 600 ot./min. a na přímý záběr v podobě třetího rychlostního stupně vozu umožňoval plynule zrychlovat z 15 až na výsledných 105 km/h.