Konzervativní, úsporný a praktický vůz - sen každého racionálně uvažujícího otce rodiny. Všechny tyto podmínky splňuje právě Zafira s turbodieselovým motorem, jeden z nejoblíbenějších vozů ve své kategorii. Zkušenosti po dvouměsíčním používání shrnuje tento čtenářský test.
Kapitoly článku:
Před necelými dvěma měsíci jsem měl možnost přesedlat do automobilu Opel Zafira 2,2 DTI Elegance. Pro toho, kdo se ne příliš orientuje v předchozích pojmech, jenom přiblížím, že vůz Opel Zafira je zástupcem dnes populární kategorie jednoprostorových rodinných automobilů třídy MPV (Multi Purpose Vehicle), resp. její subkategorie midi. Vyrábí se od roku 1999 a mimo jiné se honosí 3. místem v prestižní anketě Car Of The Year 2000 a titulem Auto roku 2000 v ČR (?). Největší zajímavostí tohoto modelu, kterou ve své třídě vybočuje z řady, je netradiční řešení variability vnitřního prostoru - patentovaný systém sedadel Flex7. Sedmička naznačuje, že celkový počet míst je možno zvýšit až na 7 (2 + 3 + 2). Podle mě je však zajímavější to, že při změně úložného prostoru není třeba "z" ani "do" automobilu nic ubírat ani přidávat, což ocení zejména řidiči , kteří nemají "přebytečné" sedačky kde skladovat. Sedačky v poslední řadě totiž ve složeném stavu tvoří podlahu zavazadlového prostoru. Druhou řadu sedadel je pak možno složit a posunout tak, že zabírá minimální prostor za předními sedadly.
Po obecném úvodu následuje seznámení se Zafirou v nejprodávanější výbavě Elegance. Dálkové ovládání centrálního zamykání (včetně pátých dveří a krytu hrdla nádrže) spolu s imobilizér integrovaným v klíčku dnes již asi nikoho nepřekvapí. Naopak ne zcela obvyklým řešením je takzvaný superzámek, aktivovaný druhým stiskem dálkového ovládání při zamykání. Zámky dveří pak není možné odjistit prostým zatažením za vnitřní kliku dveří ani zdvihnutím západky jistící vnější kliky dveří. U auta vybaveného elektrickými okny také potěší možnost "centrálního" zavření pootevřených oken.
Zafira je uhlazená a konzervativní, proto má v Evropě takový úspěch.
Při nástupu do vozidla této kategorie příjemně potěší zvýšený posez, pro malé děti může mírný problém způsobit vyšší práh, ve kterém jsou zabudovány kolejnice posuvu středních sedaček. Přes relativně malý rozvor 2694 mm (Renault Scenic má rozvor o 11,4 cm menší, Škoda Octavia dokonce o 18,2 cm, naopak Citroen Picasso má rozvor o 6,6 cm větší) netrpí cestující na předních ani středních sedadlech nedostatkem místa pro nohy, sedačky v poslední řadě, přístupné po sklopení dělených opěrek střední řady (případně i posunutím celé lavice vpřed), jsou pak spíše pro osoby středního vzrůstu, nicméně ani zde cestující nijak významně nestrádají, dokonce mají k dispozici množství odkládacích prostorů, jež pobyt ve voze ještě více zpříjemňují. Místa nad hlavou je díky vyšší konstrukci karoserie automobilu také dost. Sedadlo řidiče (výškově nastavitelné) i spolujezdce se nijak nevymyká z průměru. Je spíše tvrdší, avšak s dobrým bočním vedením, a ani jízda na delší vzdálenosti mi v nich nečinila žádné problémy, a to hlavně díky nastavitelné bederní opěrce.
Střední řada sedadel je dělitelná v poměru 2/3 ku 1/3, nicméně ani spolujezdci sedící vzadu si na nepohodlí při delších jízdách zatím nestěžovali, tři dospělí v zimním oblečením však už budou mít problémy. Střední pás je pouze dvoubodový, zbývajících šest je tříbodových. Zadní sedačky jsou zapuštěny v podlaze kufru sedací částí směrem dolů. Jejich aktivace do "pracovní" polohy je velmi vtipné a jednoduché, jen je potřeba lehce posunout střední řadu, vytáhnout za madlo v opěradle a sedačka se rozloží do správné polohy. Při zpětném uložení stačí odjistit západku a na sedačku zatlačit, pákový mechanizmus se o rozložení a uložení do podlahy postará. Změna konfigurace z dvou na sedmimístný automobil skutečně netrvá o mnoho déle než reklamou avizovaných 15 sekund. Pro zavazadla však v tomto případě skutečně nezbývá moc místa a představa cesty na 14ti denní dovolenou v sedmi je opravdu odvážná…
Potenciál tohoto MPV od Opelu využijí především aktivně žijící zákazníci.
V množství odkládacích prostorů Zafira za svými francouzskými automobily bohužel zaostává, u nich je pro různé schránky využito téměř každé volné místo. K dispozici je poměrně velká schránka před spolujezdcem, potom kapsy ve všech bočních dveřích a na podlaze (vedle sedačky řidiče a spolujezdce). Cestující ve střední řadě mají k dispozici síťky pro odkládání drobných věcí, výklopné opěradlo na lokty s diskutabilní přihrádkou na nápoje. Nechybí ani průvlak pro dlouhé předměty (např. lyže).
Výhled z vozu dopředu a do stran je u této kategorie tradičně dobrý, zvyknout si je třeba však na více vpředu umístěné sloupky a "neviditelnou" příď. Naopak couvání může činit problémy, zejména ve verzi Van, ve které je na středních sedačkách instalována výhledu překážející ocelová mříž, jež odděluje prostor pro cestující od zavazadlového prostoru, a vnější zpětná zrcátka, které mezi největší rozhodně nepatří. Parkovací systém je jen za příplatek. Kůží obšitý a ve dvou osách seřiditelný tříramenný volant příjemně padne do rukou, ergonomie pracoviště řidiče nijak nevybočuje z průměru, vystihl bych jí slovy konzervativní, žádná extravagance. Obecně je celý interiér solidně zpracován a materiály samotné nebudí zdání lacinosti.
Analogové ukazatele otáček, rychlosti, paliva a teploty vody jsou standardní, sdružené ovládání směrových a potkávacích/dálkových světel vlevo pod volantem je kombinováno s tempomatem, vpravo je páčka ovládání předních a zadních stěračů s ostřikovači a palubního počítače. Intervaly cyklovače se bohužel nedají měnit. Klakson se ovládá dvěma tlačítky na volantu. Vlevo od volantu jsou vypínače související s osvětlením - otočný přepínač vnějšího osvětlení kombinovaný s vypínačem vnitřního osvětlení (táhni/zatlač), přední a zadní mlhovky, regulace osvětlení přístrojové desky a regulace náklonu předních světel - ta jsou dvouohnisková a mají čirou optiku. Na dveřích je před loketní opěrkou sdružené ovládání zpětných zrcátek a předních i zadních oken s možností blokovat ovládání u spolujezdců, praktické zejména u malých dětí. Proti poněkud chaotickému umístění ovladačů elektrické výbavy, známému z některých jiných automobilů (viz třeba Picasso), je to příjemná změna. Všechna okna mají navíc automatiku - po delším "ťuknutí" sjedou, nebo vyjedou do krajní polohy.
Interiér se nese v duchu značky, spoustu prvků najdeme i u Astry.