Kapitoly článku:
Pozn. šéfredaktora: Tento test jsme pro vás výjimečně připravili s Radkem Ondrášíkem společně, do jeho textu jsem si dovolil přispět hodnocením motoru a jízdy v kapitole číslo 3. Proto prosím nebuďte zmateni naším občasným vzájemným doplňováním, dvojí pohled na vůz nám snad dovolil dosáhnout objektivnějšího hodnocení, než v jiných případech. Přeji vám příjemné čtení.
Opel Zafira patří k vozům, které svou koncepcí zcela zřetelně míří k zákazníkům, kteří vyžadují velký vnitřní prostor. Zkrátka auto, které je schopné odvést více než pět pasažérů a disponuje také slušným zavazadelníkem. To vše v sobě má Opel Zafira, největší z rodiny MPV této německé automobilky. Opel však připravil i něco navíc, než tyto nutné a v dané třídě standardní vlastnosti. Pro náročnější zákazníky a hlavně pro ty, kteří nechtějí pouze nudné řízení vozů plné kompromisů, nabízí na rozdíl od konkurence i opravdu výkonné motory, za které by se nemusely stydět žádné ostré verze nižší střední třídy a ani skutečné hot hatche. Svou Zafiru nabízí ve dvou výkonnostních stupních, které mají společný základ. Oba disponují přeplňovaným dvoulitrovým motorem, ovšem každá z těchto variant je naladěna trochu jinak. Testovaná Zafira je tou "civlinější", dostala pod kapotu dvoulitrový turbomotor s výkonem "jen" 147 kW (200 k) a také interaktivní řídící systém vozu IDSplus. Právě tato kombinace dělá z tovární Astry 2,0T jeden z nejlepších hot hatchů současnosti.
Otázkou ovšem je, zda se tato kombinace hodí i do rodinného vozu a zda dokázal Opel odladit rodinné auto s vysokým výkonem natolik, aby se výkon dal rozumně využít. Otázkou také je, zda tato kombinace neudělá ze Zafiry silniční motokáru s tvrdým a nepohodlným podvozkem a degraduje tak klíčové výhody vozů kategorie MPV. Nejen na tyto otázky se vám pokusíme v tomto testu odpovědět.
Tip: Přečtěte si test Opelu Astra GTC 2,0T s Interaktivním řídícím systémem IDSPlus.
Nenápadný dravec
Snad nejvýstižněji se dá design Zafiry Turbo označit za nenápadný. Mimo oválnou koncovku výfuku a označení motorizace na ní nenajdete nic, co by ji stylingově odlišovalo od ostatních verzí. Pro někoho to může být mírné zklamání, na druhou stranu není nic příjemnějšího, než mít "ďábla s tváří anděla". Pokud někdo zvažuje koupi Zafiry s tímto motorem, je to rozený závodník a rád přijímá výzvy, pak se často dočká nechápavých pohledů, co takové nenápadné MPV dokáže.
Vnější tvary neprozradí skrytý potenciál.
Zafira není nijak zvlášť velkým MPV, svou délkou 4 467 mm, šířkou 1801 mm a výškou 1 645 se řadí spíše k menším vozům v segmentu. K obrům jako je Citroen C8, nebo Renault Espace mu chybí nutná dávka centimetrů, ovšem proti menším vozům jako je např. Honda FR-V, Hyundai Matrix a další má na druhou stranu něco k dobru. Průměrný je i rozvor, který má hodnotu 2 703 mm. Přesto Zafira nabízí koncepci 2+3+2, tedy možnost odvést až sedm pasažérů. Konkurenci pro Zafiru tak hledejte spíš v Mazdě5, Renaultu Grand Scénic nebo sedmimístné verzi Toyoty Corolla Verso (testy zde).
Vnější design Zafiry jde ve šlépějích opelovských vozů posledních generací. Klasická přední maska se světlomety unifikují vzhled celé modelové palety, a tak není problém kdykoli identifikovat, k jaké automobilce Zafira patří. Základním prvkem jsou zmíněné přední světlomety, které jsou poměrně mohutné, ale přitom nejsou nijak rušivé. Mezi nimi je vklíněna jedna ze dvou mřížek chladiče. Klínovitý tvar pak přechází do profilu kapoty motoru.
Přední maska je unifikována s ostatními modely Opelu.
Také spodní část předního nárazníků a jeho profil je téměř identický s ostatními modely. Odlišné jsou hlavně boční mřížky, ve kterých se mohou dle stupně výbavy ocitnout přední mlhová světla.
Ve spodní boční mřížce lze u jiných výbav najít mlhovky.
Přední světlomety jsou pak protaženy do blatníku a tvoří vrchol a hranu přechodu mezi blatníkem, přední kapotou a přední maskou. Jejich tvar je pak velmi podobný s menší Astrou. Pod čirým krytem se nachází oddělené, čiré světlomety.
Rozeznat jednolivý model pouze dle světel je i pro fandu velký oříšek.
Také na opačném konci Zafiry nehledejte žádnou velkou originalitu. Zafira je, jak jsem již zmínil, velmi nenápadné auto, jehož design se nese v tomto duchu a nic nenaznačuje, co se schovává pod kapotou. Páté dveře jsou již na pohled velmi široké a v stejně jako u konkurenčních vozů se otevírají směrem vzhůru. Také ukončení Zafiry ničím nevyniká, záď je klasicky sražena téměř kolmě.
Také na opačném konci se žádná revoluce nekoná.
Zadní světlomety jsou vyvedeny téměř kompletně v červené barvě a jejich jednotlivé části jsou ohraničeny chromovým rámem. Bílé "couvačky" pak přecházejií v chromovanou lištu, která jde napříč zadními dveřmi. Uprostřed, pod znakem Opelu, je schováno otevírání zavazadelníku.
Zadní červené světlomety jsou lemovány ozdobnou chromovanou mřížkou.
Snad jediným prvkem, který by mohl být chápan jako ukázka skryté dynamiky, je oválná koncovka výfuku, a také štítek s motorizací.
Koncovka výfuku a štítek motorizace jsou jediným ukazatelem na skrytý potenciál.
Ani zboku nenajdete žádné hrátky na extravaganci. Zafira je prostě klasické MPV, s klasickými tvary a klasickým řešením. Boční dveře, ani ty zadní, nejsou posuvné, ovšem jsou dostatečně velké a nabízejí velký úhel otevření, takže nastupování a vystupování není problémem. Testovaná Zafira byla postavena na 16" kolech z lehké slitiny, které se svým paprskovým designem trochu ztrácely. Vizuálně by určitě pomohly větší, na druhou stranu u MPV je kladen velký důraz na pohodlí a tak najít kompromis mezi stylingem a funkčností není vždy jednoduchý.
Šestnáctky kola se na Zafiře mírně ztrácely.
Zafira dostala také jeden prvek, který se v poslední době těší čím dál větší oblibě. Jedná se o panoramatickou, prosklenou střechu. Ta je ovšem u Zafiry řešena trochu jinak. Nenabízí jedno velké okno, přes celou šíři střechy, ale je řešena dvěma prosklenými pruhy po stranách. I zvnějšku je patrné, jak je střecha rozdělena, a není divu, že Zafira na první pohled upoutá právě střechou.
Na rozdíl od konkurence je panoramatická střecha u Zafiry patrná i z vnějšku.
Zavazadla nebo spolujezdce?
Jedním z velmi sledovaných parametrů nejen u vozu MPV je velikost a praktičnost zavazadelníku. Velmi důležitá je také variabilita interiéru, která má zaručit co nejlepší využití prostoru s ohledem na okamžité potřeby. Opel uvádí základní objem zavazadelníku 140 litrů, ovšem již při zběžném pohledu je jasné, že se jedná o objem, který získáte po přeměně interiéru na 7-mi místnou verzi. Opačný extrém leží na čísle 1840, právě takový zavazadelník budete mít k dispozici, pokud ponecháte ve vztyčené poloze jen obě přední sedadla.
Pro milovníky čísel ještě uvedu, že ložná délka od zadních dveří k 2. řadě sedadel je 1 088 mm, k 3. řadě 405 mm a po přední sedadla 1 809 mm. Šířka zavazadelníku mezi podběhy, tedy nejužší místo měří 1 071 mm a nejširší místo zavazadelníku pak 1 114 mm.
Přístup do zavazadelníku je velmi pohodlný a nakládací otvor dostatečný.
V podlaze zavazadelníku sjou schovány další sedačky.
Samotná variabilita dvou zadních řad sedaček je opravdu velká. Umožní kompletní složení druhé řady a proměnu Zafiry na malý náklaďák, nebo díky posuvné lavici druhé řady přidat trochu prostoru pro třetí řadu. Jedinou nevýhodou ve variabilitě je nemožnost sklopení jednotlivých sedáků druhé řady. Celá tato řada sedaček je totiž v jednom kuse a lze ji takto posouvat dopředu a dozadu nebo sklopit, samostatná manipulace s každým ze sedáků možná není. Tento prvek může občas překážet, hlavně při převozu větších předmětů, kdy musíte současně odvézt i více osob. Musíte si pak hodit mincí, zda neodvezete tchýni, nebo zavazadla (v takovém případě možná bude lepší hazard s mincí neriskovat...).
Druhá řada sedadel nabízí slušnou a standardní variabilitu.
Druhou řadou sedadel lze posunovat dopředu a dozadu.
Sedáky druhé řady sedadel lze sklopit pouze oba najednou.