Naftové motory zažily v poslední dekádě v Evropě takřka pohádkový příběh. Z rozličných důvodů, dílem kvůli pokroku, které Dieselovo řešení spalovacího motoru zaznamenalo, dílem kvůli trvajícím či dále zvyšovaným daňovým preferencím v některých zemích a také kvůli neustávající marketingové masáži některých automobilek se ze zavrženíhodné zemědělské technicky staly pro mnohé něčím žádaným a vysněným.
Prodejní statistiky kopírovaly náladu trhu věrně, a tak se během pouhých deseti let zvýšilo zastoupení naftových motorů v osobních vozech v západní Evropě z pouhých 22,3 % v roce 1997 na 53,3 % v roce 2007.
Možná si vzpomínáte na rok 2006, kdy se podíl naftových motorů na západoevropských trzích poprvé přehoupnul přes 50 %, činil 50,8 %. Média tehdy po mnoha letech strmého růstu informovala o zlomovém momentu, benzinovým motorům byla do budoucna předvídána pozice minoritního způsobu pohonu vhodného snad jen pro určité typy vozů a několik málo trhů, kde se jim dlouhodobě dobře daří. Jenže ouha, po naftovém vrcholu o rok později, tedy v roce 2007, kdy podíl dieselů dosáhl svého vrcholu (53,3 %) přišel trochu jiný vývoj. V roce 2008 podíl lehce poklesl (52,7 %), aby se loni trend úplně otočil.
Podíl naftových motorů v evropských prodejích totiž zaznamenal v roce 2009 velký propad. Předběžná ćísla evropské asociace výrobců aut (ACEA) hovoří o poklesu tržního podílu pod 45 %, tedy na úroveň, kde diesely byly naposledy v roce 2003. Definitivní čísla za loňský rok nejsou k dispozici, ale i pokud se podíváme na konečné statistiky prvních třech kvartálů loňského roku, docházíme k číslu 45,2 %. A ten neni dán nárazovým poklesem v určitých měsících, ale trvalým snižováním tržního podílu v průběhu celého roku.
Výsledné statistiky jsou nesporné, otázkou jsou ale důvody, které k takovému vývoji vedly.
Velkou roli jistě hrály všemožné „šrotovací prémie”, které zamořily spoustu evropských trhů. Ty přály především nákupu menších aut, ve kterých naftové motory příliš oblíbené nejsou. Nicméně k podobnému vývoji došlo i na trzích, kde šrotovné nabízeno nebylo, nebo nesehrálo větší roli. Významným faktorem je i tak posun celého trhu směrem k menším a levnějším vozům bez ohledu na šrotovné - kusové prodeje aut se v Evropě příliš nezměnily (meziročně minus 1,6 %), struktura prodejů ale zamířila směrem dolů.
Ani to ale zřejmě nezdůvodňuje vše. Na řadě trhů začal podíl naftových motorů klesat ještě dŕíve, než se nejskloňovanějším slovem v médiích stala „krize”. Např. v Rakousku, kde byly naftové motory dlouhodobě velmi oblíbené, začal jejich úpadek již v roce 2004. Tehdy jejich podíl poprvé klesl z vrcholných 71,5 % v roce 2003 na 70,7 %. Po 62,1 % v roce 2006 to předloni diesely „dotáhly” až 54,6 %, přičemž v posledních měsících roku 2009 padly až k 43 %. Podobný vývoj lze sledovat i v Itálii, kde podíl dieselů klesá od roku 2005 (tehdy 58,3 %, aktuální měsíce 40,3 %), a již v průběhu roku 2008 klesal podíl dieselů třeba v Německu (o osm procentních bodů během prvních sedmi měsíců).
Domnívám se tak, že svůj díl na tomto vývoji má i jisté vystřízlivění z naftového opojení. Dieselové motory jsou vesměs preferovány z rozmaru, nikoli pro svou ekonomickou efektivitu, která je jim mnohdy mylně přikládána. Pochopitelně existují trhy, kde je rozdíl mezi cenou nafty a benzinu tak obrovský, že se diesel vyplatí velmi rychle takřka za jakýchkoli okolností, na většině trhů ale situace tak jednoznačná není. Vyšší pořizovací cena, která je jen velmi pomalu eliminována nevýznamně nižší spotřebou (zvláště u motorů plnících nejnovější normy) paliva s nevýznamně nižší cenou, jež je navíc v průběhu životnosti vozu navyšována vyššími servisními náklady (a to není pověra, nic jako vstřiky, turbo a vysokotlaké čerpadlo u atmosférických benzinů neodchází, u dieselů jsou to drahé a poruchové položky), dělají z naftové volby často dražší alternativu. A ač tento faktor souvisí s druhým zmíněným (když lidé nemají peněz na rozdávání, více nad každou investicí přemýšlejí a volí to, co se jim opravdu vyplatí), domnívám se, že to je právě tento fakt, který už mezi léty 2007 a 2008 přivedl naftovou mánii k jejímu konci. Spoustě lidí se jejich předchozí naftová volba zkrátka neosvědčila.
Nyní už jen pár zajímavostí. V současnosti ztráty počítají i tradiční „dieselové bašty”, tedy země, kde je nafta obvykle o tolik levnější než benzin, že ji preferuje téměř každý. Belgie hlásí pokles ze 79 na 75,4 %, Francie ze 77,3 na 71,3 %, Lucembursko ze 77 na 72,8 % a o Rakousku s jeho aktuálními čísly jako o „dieselové baště” ani nemůže být řeč. Pozoruhodné je též to, že z Německa se s jeho zastoupením naftových motorů ve výši 29,6 % v roce 2009 stal jeden z „nejbenzinovějších” trhů vůbec. Zrovna v Německu (kde ovšem diesely nikdy až tak „nefrčely” a vždy byly v menšině) ale bude dominantním faktorem tohoto vývoje zřejmě tamní masivní šrotovné.
Všechna známá čísla by bylo možné rozebírat ještě dlouho. Závěrem tak už jen přikládám několik grafů ACEA, které vývoj v západoevropských zemích v posledních letech shrnují a ze kterých si vlastní závěry můžete udělat sami.
Podíl naftových motorů v nově registrovaných autech v letech 1990 - 2009 (čísla pro rok 2009 vždy za leden až září)
Podíl naftových motorů v nově registrovaných autech v jednotlivých měsících let 2006 - 2009
Meziroční změna v podílu naftových motorů v nově registrovaných autech na jetnotlivých trzích mezi léty 2008 a 2009
Podíl naftových motorů v nově registrovaných autech v jednotlivých zemích v roce 2009