V současné době se normovaná spotřeba nových automobilů měří podle cyklu NEDC. Za dva roky se ale metodika změní, protože nastoupí cyklus WLTC. V čem se obě metody liší?
Kapitoly článku:
Dnes slýcháváme o normách Euro velmi často a všichni automaticky ví, že souvisí s produkcí emisí nových automobilů. Kde ale tohle ekologické (občas) šílenství má svůj původ? Je to skoro až úsměvné, prvním impulzem k zavedení nějakých norem souvisejících s tím, co produkují automobily při provozu, byla prostá bezpečnost, nikoliv snaha zachránit životní prostředí.
Na počátku všeho totiž stojí naftová auta, která dříve měla problémy s kouřivostí. Právě kvůli tomu, aby řidiči jedoucí za takovým vozem viděli na cestu, se dostavily první normy. Dnes už se všichni výrobci připravují na nejnovější Euro 6. Tím ale ekologické aktivity EU nekončí. Ve zpřísňování se bude pokračovat i nadále a někdy po roce 2020 by mělo vstoupit v platnost Euro 7.
Aby bylo možné všechna auta srovnávat a kontrolovat dodržování stanovených limitů, je potřeba nějaké jednotné měření. V současnosti se používá standard NEDC (New European Driving Cycle). I když ten nese ve svém označení slovíčko „nový“, je už dost starý. Jeho původ je ze dne 15. 12. 1999. Kromě toho má celkem daleko k reálnému provozu, takže se připravuje nový cyklus WLTC, který by měl starý standard nahradit.
Velkým motorům budoucnost příliš nakloněna není. Naopak elektromobilům používajícím malý spalovací motor jako generátor je nakloněna velmi
Jak se měří?
Někde ve vzdálené budoucnosti by se homologační hodnoty spotřeby mohly měřit v reálném provozu, což nese svá velká úskalí především pro instituce, které budou taková měření provádět. V současnosti se ale vše odehrává pomocí simulace přímo ve zkušebnách. Výhoda je jasná, měřit se může kdykoliv bez ohledu na to, zda zrovna venku padají trakaře. Podmínky pro všechny jsou stejné a je úplně jedno, zda se měří v ČR, ve Švédsku nebo ve Španělsku.
Auto stojí na válcích a zkušební řidič s ním „jede“ podle přesně stanovených předpisů. Produkované emise jsou zachytávány a pomocí následné analýzy se zjistí veškeré potřebné hodnoty. Zajímavý na tomto způsobu je především fakt, že se nijak neřeší lidský faktor, což ve své prezentaci názorně ukázali lidé z VTP Roztoky.
Přestože se řidič musí pohybovat podle přesně stanového průběhu rychlosti v přesně stanoveném čase a musí se udržet v dané odchylce, výsledky dvou řidičů nemusí být stejné, i když na první pohled vypadá vše v pořádku.
Oba výsledky mohou vypadat shodně (jsou ve stanovených mezích), jenže způsob, jak toho dosáhnout, se liší. Zkušený testovací řidič umí jet plynule a tolik nešlape na plyn, zatímco někdo méně zkušený (nebo někdo, kdo měl zrovna špatnou noc) může krátkými, ale prudkými akceleracemi ovlivnit produkci emisí. Nic takového se údajně neděje, testy zajíždějí profesionálové – ale čistě teoreticky, kdyby někdo chtěl poškodit nějakou značku, tak tímto způsobem to může udělat.
V současnosti se ještě spotřeby měří podle NEDC. Akceleruje se pozvolna, motor často běží na volnoběh a jede se maximálně 120 km/h. Celý test trvá dvacet minut
NEDC realitě příliš neodpovídá
Aktuální cyklus NEDC je poměrně jednoduchý, minimálně ve srovnání s jinými metodami měření. Celková doba měření je 1180 s, přičemž automobil ujede na válcích 11 023 m. Měření se skládá ze dvou fází. První simuluje městský provoz, tadruhá pak jízdu mimo město.
Městský cyklus začíná jedenáctisekundovým volnoběhem, následuje akcelerace na první rychlostní stupeň na 15 km/h, tuto rychlost auto drží 8 s a pak brzdí do zastavení. Následně se rozjede na 32 km/h, kde zůstane 24 s a opět zastaví. Třetí akcelerace je na 50 km/h, touto rychlostí se jede 12 s, poté se zpomalí na 35 km/h (jede se 13 s) a nakonec se opět zastaví. Tyto tři akcelerace se opakují čtyřikrát. Dohromady se městský cyklus měří 13 minut, kdy auto ujede zhruba 4 km.
Poté přichází mimoměstská jízda, kdy se nejprve akceleruje na 70 km/h, následně zpomalí na 50 km/h, poté zrychlí na 70 km/h, 100 km/h a na závěr se 10 s jede rychlostí 120 km/h. Poté se opět zastaví a 20 s se motor nechá běžet na volnoběh, než test definitivně skončí.
Pokud hledáte odpověď na otázku, proč všichni nasazují systém start/stop, pak je metodika měření městské jízdy u NEDC tou správnou odpovědí. V praxi vypínání motoru v podstatě nic neuspoří, ale pro měření má poměrně zásadní vliv. Celková doba testu činí už zmíněných 1180 s, ale 27 % z tohoto relativně krátkého úseku auto stojí.
Nelze se proto divit tomu, že tabulkové údaje neodpovídají tomu, co nakonec vůz na silnicích spotřebuje. Důvodem jsou kromě vlivu systému start/stop také pozvolné akcelerace, pomalé rychlosti nebo striktně předepsané momenty, kdy musí řidič přeřadit. Jízda deset sekund rychlostí 120 km/h také zrovna neodpovídá tomu, jak se v reálu jezdí. A proto má přijít cyklus WLTC.
