Asociace použitých automobilů – autobazarů (APPAA) nepřijala za poslední tři měsíce přibližně 70 žadatelů o členství. Důvodem jsou především nekalé obchodní praktiky, které některé autobazary stále používají. Mezi nejčastější patří zatajování technického stavu vozidel, nevyvážená smlouva, nebo například snahy vyvázat ze z případné odpovědnosti za vady vozidla s odvoláním na tzv. „komisní“ prodej.
„V některých autobazarech jakoby se zastavil čas a jejich provozovatelé stále žijí v roce 1990“, říká Petr Přikryl, předseda APPAA. Podle asociace existuje pět největších nešvarů, které stále některé autobazary používají a kazí tím celkový obraz obchodu s ojetými vozy:
- Nevyvážená smlouva
Mnoho prodejců stále používá smlouvy, které jsou pro zákazníky velmi nevýhodné. Častým nešvarem je například formulace „Automobil se prodává, jak stojí a leží“. Taková formulace však může ve svém důsledku znamenat, že přenechá-li se věc jak stojí a leží, jdou její vady k tíži nabyvatele. V praxi pak může mít nový majitel vozu velmi ztíženou situaci například v případě uplatňování reklamace, neboť prodejce jej vždy odkáže na to, že vozidlo bylo prodáváno „jak stojí a leží“. Takové smlouvy odporují Kodexu asociace, která nedoporučuje takto koncipované smlouvy vůbec uzavírat. „V takových autobazarech je možná vybraný automobil o pár tisíc levnější, ale ztráta, kterou může nový majitel realizovat v případě neúspěšné reklamace, často tuto imaginární úsporu několikanásobně převýší“, varuje Přikryl.
- Zatajování technického stavu vozidel
Podle APPAA mnoho prodejců stále používá praktiky, které byly obvyklé na začátku devadesátých let. Věty typu „to klepání nic není, to je jenom sjetá pneumatika“ jsou v některých bazarech na denním pořádku a zájemce o ojetý vůz nedostane žádnou relevantní informaci o skutečném technickém stavu prodávaného vozidla. Ve spojení s ustanovením ve smlouvě „jak stojí a leží“ to je pro kupujícího přímo vražedná kombinace. APPAA proto doporučuje vždy požadovat po prodejci detailní popis technického stavu, případně si do prodejny přivést specialistu, který dokáže rozpoznat skutečný technický stav vozu. „Lehkomyslnost se při nákupu ojetého vozu nevyplácí a pozdě bycha honit“, říká Přikryl.
- Vědomé zatajování skutečného stavu ujetých kilometrů
Zjistit skutečný stav ujetých kilometrů je velmi obtížné, mnohdy téměř nemožné. Některé autobazary nabízejí garanci kontroly ujetých kilometrů, některé nikoliv. Jakkoliv nejsou takové garance nikdy 100% zárukou toho, že s tachometrem nebylo manipulováno, APPAA důrazně doporučuje nakupovat ojetý vůz pouze tam, kde podobné garance nabízejí. „Prověřování aut je velmi složitá a nákladná věc. Pro kupující by proto mělo být jedním z vodítek to, zda konkrétní prodejce do takového prověřování investuje určité prostředky“ vysvětluje Přikryl. Některé autobazary dokonce neumožňují zákazníkům kontrolu stavu tachometrů v autorizovaných servisech a odmítají na dotaz klienta sdělit VIN vozu. „Od takových prodejců radíme okamžitě odejít“, říká Přikryl a vysvětluje: „Takový prodejce má totiž jistě nějaký důvod, proč nechce nechat vozy prověřit“.
- Nedostatečné technické zázemí autobazaru
Velká část autobazarů nedisponuje ani základním technickým zázemím. Je pak velkým problémem posoudit skutečný technický stav prodávaných vozů. Klienti by měli v takovém případě vyžadovat možnost kontroly vozu v odpovídajícím servisu, ideálně však ve značkovém servisu. Podle APPAA nemají seriózní prodejci s takovým požadavkem zákazníků problém a umožní svým klientů nechat vůz zkontrolovat v jím vybraném servisu. „Při našich kontrolních cestách po českých autobazarech jsem se setkal dokonce se situací, kdy prodejce nechtěl ani zvednout vozidlo na obyčejný hever. Ve své provozovně totiž neměl nejen zvedák, ale ani obyčejnou nájezdovou rampu. Je pak na rozhodnutí klienta, jestli do takto riskantního obchodu půjde“, varuje Přikryl před lehkovážností některých zákazníků.
- Komisní prodej s přenášením rizik na kupujícího
Mnoho prodejců použitých automobilů prodávané vozy nevlastní. Z případné reklamace se následně vyvazují sdělením, že nejsou majiteli vozu, ale pouhými zprostředkovateli a klienta odkazují na původního majitele. Ten však většinou nechce s vozem již nic mít a odkazuje nového majitele zpět na autobazar. Pro reklamujícího klienta je to pak téměř bezvýchodná situace. Klienti by vždy měli vědět, v jakém režimu autobazar vozy prodává a kdo nese za případnou závadu odpovědnost. „Samotný komisní prodej nemusí být rizikem, je však nutné velmi pečlivě prostudovat smluvní dokumentaci, kde musí být jasně vymezena odpovědnost prodávajícího, včetně jeho detailní identifikace“, doporučuje Přikryl.