V roce 1936 uvedl Morgan svůj první čtyřkolový model 4-4. Dosud z jeho nabídky nezmizel, vypadá pořád prakticky stejně, za svůj dlouhý život zaznamenal jen dvě výraznější vzhledové inovace.
Kapitoly článku:
Morgan Motor Company vyráběla v Malvern Link od roku 1910 populární tříkolky, prototyp jezdil ještě dříve. Kromě těch nejstarších používaly zpravidla vidlicové dvouválcové motocyklové motory umístěné vpředu nad nápravou. Po šestadvaceti letech je doplnil první typ se čtyřmi koly. Bylo to nutné, protože vláda zrušila daňové výhody lehkých vozíků včetně cyclecarů, jejich zlatá éra tak skončila. První čtyřka v názvu znamenala právě čtveřici kol, druhá pak počet válců. Nejdříve se používal s pomlčkou, později s lomítkem. Vyrábět jedno auto s průběžnými inovacemi osmdesát let je neuvěřitelná věc. Morgan to dokázal, i když, pravda, dal si dvakrát pauzu, za války kvůli zbraním a na začátku 50. let se 4/4 nevyráběl. Aktivní kariéry má za sebou tedy sedm dekád a nikoli osm. Přesto to znamená světový rekord...
Ocel a dřevo
Morgany 4-4 měly už od začátku ocelový rám a dřevěnou kostru karoserie, která jim vydržela dodnes. Podvozek první série disponoval rozvorem 2337 mm. Brzdy byly mechanické bubnové. Zajímavost představovaly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče na přední nápravě s posuvnými vzpěrami, poháněná zadní tuhá používala klasiku: půleliptická listová pera a tlumiče ještě třecí. Řadový čtyřválec Coventry Climax 1122 cm3 dával pouze 25 kW. První modely používaly čtyřstupňové převodovky Meadows a Moss. Těsně před vypuknutím druhé světové války původní motor vystřídal agregát Standard Special 1267 cm3/29 kW.
Morgany 4-4 první série se vyráběly nejen jako roadstery s vykrojenými dveřmi, ale i coby Drop Head Coupé (dole)
V roce 1938 vznikl prototyp Avon Coupé, předznamenal otevřený Drop Head. Tyto vozy se lišily standardními velkými dveřmi s bočními skly místo vykrojených sportovních. Existovala i čtyřmístná verze. První série se zrodilo do března 1951 se zmíněnou válečnou pauzou jen 1.720 kusů. Jeden každý přišel na 500 liber. Morgan, donedávna čistě v rodinných rukou, byl vždy manufakturou s nijak velkými počty postavených vozů. Přesto dokonce závodily: nejen v klubových kláních, ale i v mezinárodních soutěžích a v Le Mans. Přitom se jejich maximální rychlost pohybovala kolem 130 km/h. Ono to stačilo i tak, vozy totiž vážily pouhých 660 kg.
Druhá série
Po pauze, kdy se vyráběl jen delší a širší model Plus 4, se v roce 1955 objevila druhá série, už s kulatou přídí, která vozům vlastně zůstala s drobnými změnami dodnes. Tehdy se také objevilo v označení lomítko místo pomlčky, definitivně se tak ustálilo na 4/4. Rozvor se natáhl na 2438 mm, roadstery měřily na délku 3,66 m a standardem byla disková kola místo drátových. Za nimi už se skrývaly hydraulické brzdy s bubny průměru 229 mm.
Čtyřválcové Morgany se měnily velmi pozvolna, typická příď zůstává od roku 1955 prakticky stejná
Čtyřválec Ford Ten 100E 1172 cm3/27 kW prozrazoval starší konstrukci, ještě s postranními ventily. Morgan pochopitelně kupoval i třístupňové převodové skříně. Provedení Competition mělo dva karburátory SU a 30 kW. Standardní vozy jely 121 km/h, z klidu na 97 km/h zrychlovaly během 29,6 s a chlubily se osmilitrovou spotřebou benzinu, takové hodnoty alespoň naměřili novináři The Motor ve svém testu. Během pěti let bylo postaveno 386 aut, kus přišel na 713 britských liber.
Morgan v té době používal reklamní slogan „Sportovní vůz s vysokými výkony za skromné peníze“. Připlatit šlo za kožené čalounění, topení (britský sporťák přece takovou zbytečnost nepotřeboval!) a směrovky. Třeba gumové koberečky ovšem představovaly jednu ze základních položek.
III, IV a V
Nejkratší život měla třetí série (říjen 1960-listopad 1961) s pouhými 58 exempláři na kontě. Jízdní vlastnosti se zlepšily díky pěticentimetrovému rozšíření rozchodu kol a třecí tlumiče Hartford konečně vystřídala hydraulika. Jediným motorem v nabídce byl litrový (997 cm3) Ford Kent OHV s výkonem 29 kW, dobře známý z Anglie 105E. Nyní už znovu čtyřstupňový manuál měl stejného dodavatele. "Series IV" vznikala mezi říjnem 1961 a březnem 1963, zrodilo se 114 kusů. Auta měřila na délku rovné 3,81 m, takže se prodlužovala.
Morgan 4/4 potkáte dodnes v britských klubových závodech, exemplář na snímku uprostřed je ale z roku 1967
Největší konstrukční odlišností od předchůdců byla montáž předních kotoučových brzd s průměrem 279 mm. Tedy kromě motoru, kterým byl ten s objemem 1340 cm3 a výkonem 46 kW z pozapomenutých Consulů Classic. Britská cena vzrostla na 729 liber včetně daní. V silničním testu naměřil magazín Motor maximální rychlost přes 129 km/h, zrychlení z nuly na 60 mph, tedy našich necelých 97 km/h za 18,6 s a spotřebu 8,8 l/100 km. Žádné tabulkové, nýbrž reálné hodnoty... Nástupnická pátá série se stavěla od dubna do března 1968, vznikla v 639 exemplářích. Pohonné jednotky 1498 cm3/49 kW pocházely pro změnu z Cortiny.
Morgan Motor Company je britská rodinná automobilka. V jejím vedení je nyní vnuk zakladatele H. F. S. Morgana.
Morgan je typický ruční výrobou, poměrně dlouhými čekacími lhůtami a také tradičním retro-vzhledem svých vozů.
Morgan 3 Wheeler • Morgan Plus 4 • Morgan Plus 6 • Morgan Plus 8