Kapitoly článku:
Krátké i dlouhé
Zatímco verze se standardními 5,45 m si většinou řídili sami majitelé, u 6,24 m dlouhých sedmimístných Pullmanů už tomu tak nebylo a nikoho jiného než osobního řidiče si nikdo vpředu představit nedokázal. Obzvláště tehdy, pokud šlo o provedení se skleněnou přepážkou oddělující prostor pro pasažéry. Tu ale mohly mít i krátké verze.
Výbava se řídila dle přání klientů: bar, lednička, televize (klidně i barevná, japonská Sony je přece už vyráběla), výklopné stolky, telefon a loketní opěrka s elektrickým holicím strojkem! Pullmany měly zpravidla prostřední řadu sedadel otočenou proti směru jízdy a nezřídka bývaly i pancéřované (celkem 44 kusů). Landaulety zase disponovaly plátěnou střechou nad místy pro zadní cestující, západoněmecká vláda měla k dispozici jeden pro přepravu významných hlav států (třeba britské královny Alžběty II.) a jiný používal papež Pavel VI, ten je dnes v továrním muzeu Mercedesu.
Jediný na krátkém podvozku Mercedes postavil v roce 1967 pro hraběte Philipa Constantina von Berckheima, bývalého závodníka. Existovala i dvě tovární kupé, jedno z nich dostal Rudolf Uhlenhaut jako dárek do důchodu, druhé bylo zkušební. Třetí je přestavbou z limuzíny, provedla ji firma Karl Middelhauve and Associates. Ta nainstalovala kompresor i do jedné krátké limuzíny. Taktéž přestavbou vznikl v karosárně Pollmann pohřební automobil, sanitka nebyla nakonec realizována.
Kromě krátké limuzíny a dlouhého Pullmanu se čtyřmi a šesti dveřmi vznklo několik speciálních verzí: landaulety a dokonce i kupé
V osmašedesátém se zlepšilo chlazení i výkon klimatizace instalací většího chladiče a měděných desek do podlahy a nad tunel s kloubovým hřídelem. Jinak se měnily pouze detaily: výstražná světla, opěrky hlavy a vnější zpětná zrcátka z W108/109, kryty kol dostaly osm otvorů místo dvanácti... Kabina jinak zůstávala po dlouhá léta bez výraznějšího zásahu, konzervativním zákazníkům jistá staromódnost rozhodně nevadila, ba právě naopak.
Po prvním ropném šoku (1973) spadla ruční výroba na desítky kusů, záleželo samozřejmě na množství objednávek. Většinou přicházely z Arabského poloostrova. Za necelých sedmnáct let, do 10. června 1981, vzniklo jen 2.677 malosériových aut, 2.190 se standardním rozvorem, 428 dlouhých Pullmanů (z toho 124 se šesticí dveří) a 59 polootevřených vozů, z nich desítka s volantem vpravo. 26 landauletů mělo ovšem také prostřední pár.
Celkem 743 kusů se vyvezlo do Spojených států. Mercedes-Benz na nich prodělal, ale jako výkladní skříň techniky fungovaly znamenitě. Původně plánovaného odbytu třech tisíc kusů ročně pochopitelně nikdy nedosáhl.
Slavní majitelé
Šestistovky se proháněly v bondovkách i v Čarodějkách z Eastwicku, ale jejich luxusu využívali hlavně ti, kdo si je mohli dovolit, případně se jimi chlubí dnes ve svých sbírkách. Hlavně hudební a filmové hvězdy, průmysloví magnáti a hlavy států. Seznam je předlouhý, majiteli byli třeba Elvis Presley, „brouci“ John Lennon a George Harrison, herci Jack Nicholson a Elizabeth Taylor. Coco Chanel, britský komik Rowan Atkinson, Jay Leno, Jeremy Clarkson, řecký rejdař Onassis, ale i frontman skupiny Jamiroquai Jay Kay, který je známý spíše zálibou v supersportech. Ten koupil vůz po Coco Chanel. S šestistovkou jezdil i monacký kníže Rainier III., belgická královská rodina ji má dodnes.
Mercedesem W100 se vezla při návštěvě SRN i britská královna. Papež Pavel VI. používal speciální landaulet s "trůnem" a dlouhými zadními dveřmi
Vozili se v nich mocipáni východního bloku, kterým rozhodně nebyly stroje z „kapitalistické“ ciziny ukradené, ať už jde o Tita, Ceaușesca, albánského prezidenta Envera Hodžu, Mao Ce-tunga, severokorejskou dynastii Kimů a Leonida Brežněva.
Vskutku vybranou společnost dále tvořili či tvoří poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví, kambodžský masový vrah Pol Pot, Saddám Husajn, středoafrický „císař“ Bokassa, skutečný japonský císař Hirohito, kolumbijský drogový král Pablo Escobar, Fidel Castro a současný prezident Zimbabwe Robert Mugabe. Mnozí těchto vozů vlastnili hned několik.
Dnes za 3,5 milionu korun
Dodnes dochované kusy odpočívají v soukromých sbírkách. Pokud se nějaký draží, tak pochopitelně za horentní sumy, které raketově vystartovaly koncem minulé dekády. Pod 100 tisíc eur standardní sedany s krátkým šasi nenajdete, dlouhé Pullmany dosahují i trojnásobku. Na mobile.de je v současnosti k mání jeden krátký za 129 tisíc eur, tedy bezmála 3,5 milionu korun. Záleží samozřejmě na stavu a „slávě“ bývalých majitelů. Vzácný šestidveřový landaulet vydražili loni v únoru RM na Rétromobile v Paříži za 537 tisíc eur.
Není to ale jen o nákupu. I udržování jednotlivých exemplářů v chodu stojí nemalé částky, třeba jen funkční vzduchové odpružení... To zlobilo už u nových vozů, leckdy se přes noc „vyfouklo“. Tomu se zamezilo instalací většího akumulátoru v roce 1968, který udržoval potřebný tlak v systému i s vypnutým motorem, ale nutný speciální olej rozhodně nebyl vždy k dispozici. Leckteré díly nabízí samotná automobilka, která se o své klasiky vzorně stará, ale zadarmo samozřejmě nejsou...
Současné ceny Mercedesů 600 začínají nad 100 tisíci eury. Landaulety umějí být i pětkrát dražší...
V roce 1964 přišly nové vozy na nemalých 56,5, respektive 63,5 tisíce marek. V prvním ročníku evropské ankety o Automobil roku obsadila německá luxusní hvězda druhé místo za Roverem 2000 (P6). V hlasování novinářů, které vymyslel nizozemský časopis Autovisie, se tenkrát ještě nedbalo na „value for money“, nýbrž na technickou vyspělost, což dokazovalo i celkem patnáct patentů. O čtrnáct let později ale už auta plná superlativů stála 144,1 tisíce a v delším provedení dokonce 165,5 tisíce DM. To bylo opravdu hodně peněz!
Přímého nástupce se nedočkal, W100F s osmiválcem 6,9 l a designem podobným W116 se v polovině 70. let vyrábět nezačal. Mercedes-Benz později představil například limuzíny Pullman na základě „mamuta“ W140, nebo komerčně naprosto neúspěšné Maybachy 57 a 62 série 240. I v současnosti existuje vlajková loď značky, dlouhý S 600 Pullman divize Mercedes-Maybach a vyrábí se také krátká verze. Jenže do aury W100 jim pořád něco chybí. Třeba to, že vycházejí ze současné S-Klasse a Rolls-Royce je za konkurenci nepovažuje...