Kapitoly článku:
Označení Continental má v rámci luxusní divize koncernu Ford velmi dlouhý a bohatý životopis. I když s několika pauzami, jak už to tak v USA bývá. Poprvé se objevilo v roce 1938, naposledy, když pomineme aktuální studii, před třinácti lety. Samozřejmě v mnoha různých podobách, chvíli dokonce i jako samostatní značka. Reprezentuje ji devět generací a dva moderní koncepty. Ten první se do výroby nedostal, druhý možná čeká šťastnější budoucnost...
Continental 1939-1948
Úplně první skicu nakreslil Eugene Turenne Gregorie za pouhou hodinu! Vůz byl určen pro Edsela Forda, syna zakladatele stejnojmenné automobilky. Vidlicový dvanáctiválec 4,8 l pocházel původně z typu Zephyr. Nakonec se ale kupé a kabriolety dočkaly produkce. Tu pochopitelně přerušila válka, USA do ní vstoupily po japonském útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941.
Nahoře zleva: Prototyp Continental Mark 1 (1939); Zephyr Continental Cabrio (1940) a Club Coupé (1940); dole: Continental Coupé Special Loewy by Derham (1941); Continental Cabriolet (1942); Continental Cabriolet (1947)
První Continentaly měly ještě příčná listová pera a hydraulické bubnové brzdy, v té době se však nejednalo o nic neobvyklého. Vyráběly se v Detroitu a v kalifornském Long Beach, šasi s rozvorem 3175 mm se oblékala také na zakázku. Poválečné modely dostaly mohutnou chromovanou masku se silnými mřížkami, navazovala stylem na rok 1942.
Tehdy Continentaly ztratily původní jednoduchou příď se svislým žebrováním a prodloužily se zhruba o 20 cm na 5,54 m. Inu, ameriky se vším všudy včetně kryté rezervy na zádi.
Continental 1956-1957
Název se vrátil po sedmi letech v závěru sezóny 1955, kdy byl navíc Continental oddělen nakrátko jako samostatná divize. Půvabné 5,55 m dlouhé kupé Mark II navrhl Bill Schmidt, jiná verze se neprodávala. Boubelaté tvary vyšly z módy. V americké terminologii se jedná o hardtop, neboť postrádá B-sloupky, v Evropě se tento termín ale užívá pro pevnou odnímatelnou střechu u kabrioletů a roadsterů.
V roce 1956 dorazil elegantní hardtop Lincoln Continental Mark II
Cenou 10 tisíc dolarů soupeřilo s tehdejšími produkty Rolls-Royce, proto si jej mohly dovolit jen tehdejší hudební hvězdy typu Franka Sinatry a Elvise Presleyho, jeden kus vlastnil i íránský šáh. Pohonnou jednotkou už nebyl dvanáctiválec, ale Fordův Y-block V8 objemu 6,0 l.
Na černobílém snímku vlevo ještě rok 56, zbylé dva jsou z modelového roku 1957
Vznikly pouze necelé tři tisícovky kusů, druhá generace je tedy vysoce ceněna, elegantní klasik se platí zlatem. Na 3,2 m dlouhém podvozku byl postaven také koncept Futura, později přestavěný na v pořadí druhý Batmobile pro televizní seriál.
Continental 1958-1960
Od roku 1958 se velké lincolny vyráběly v továrně ve Wixomu (stát Michigan). Třetí generace se dala koupit v celkem v šesti zhruba 5,8 m dlouhých variantách včetně tehdy oblíbených provedení bez středních sloupků.
Conti Mark III: Růžová byla na sklonku 50. let v oblibě nejen u Cadillaku…
V modelovém roce 1960 (vpravo) se Continental označoval už jako Mark V
Karoserie, které nakreslil stylista John Najjar, byly poprvé samonosné, rozvor činil 3327 mm. Točivý moment sedmilitrového vidlicového osmiválce MEL přenášela opět třístupňová samočinná převodovka Turbo-Drive. Pasažéři si mohli užívat poslechu hudby ze standardního rádia a teplotu vzduchu uvnitř udržovala klimatizace.
Třetí generace vydržela pouhé tři roky, jednotlivé modely s nad sebou umístěnými předními světly se označují jako Mark III, IV a V. V dalším pokračování ságy to vyvolává trochu zmatek, ale nepředbíhejme...
Continental 1961-1969
Continental pro rok 1961 navrhl designér Elwood Engel. Čtyřdveřové sedany i kabriolety měly sebevražedné dveře a oproti třetí generaci se mírně zmenšily. Osmiválce série MEL 7,0 a nyní i 7,6 l doplnil na konci produkce motor řady 385, který zdědil i nástupce.
Proměny Continentalu od roku 1961 až do roku 1967
V roce 1964 byl natažen rozvor z 3124 na 3200 mm, technickou novinkou se staly přední kotouče místo bubnů. Nejúspěšnějším rokem byl letopočet 1966, kdy se prodalo skoro 55 tisíc kusů. Hranatý design se měnil více či méně každou sezónu, délka postupně rostla zpět z 5,4 až na 5,7 m.
Continental 69 jako sedan, hardtop coupé a prezidentská limuzína
Charakteristickým poznávacím znakem všech modelů jsou ale čtyři kulaté hlavní světlomety. Vozy jsou dodnes populární a hojně se objevují také v moderních filmech. Do této generace patřil i otevřený SS-100-X, zakázková práce karosárny Hess & Eisenhardt z Cincinnati. V něm byl 22. listopadu 1963 zavražděn v Dallasu prezident USA John Fitzgerald Kennedy.
Continental 1970-1979
V dubnu 1969 se vrátila Mark Series coby luxusní dvoudveřové kupé s vidlicovými osmiválci 7,5 l spojenými s třístupňovými automaty C6. Nový Mark III měl rozvor 2977 mm a měřil takřka 5,5 m. Následoval Mark IV (1972-1976), Mark V (1977-1979) přibral kromě nové karoserie k big blocku V8 série 385 Lima ještě menší Cleveland 6,6 l/119 kW. Vzdálenost mezi nápravami přesáhla třímetrovou hranici a délka dosáhla 5,85 m. Nelze také nepřipomenout, že vozy vážily přes dvě tuny, nejtěžší až dvě a půl.
V roce 1970 se Continental navrátil od samonosné karoserie k žěbřinovému rámu; největší verze měly rozvor přes 3 m a vážily až 2,5 t
Standardní Continentaly pro rok 1970 převzaly stylistické linky z kupé Mark III, existovaly ve dvou- a čtyřdveřových verzích. Měly konvenční dveře a zakryté přední světlomety, ty neotevíraly elektromotorky, ale podtlak pomocí vakuové nádobky. Místo samonosné karoserie se opět objevil rám, ale zadní listová pera nahradily vinuté pružiny. Obě nápravy od sebe dělilo 3,23 m.
Continental stál rostl, ale výkony tomu neodpovídaly; kvůli novým předpisům motivovaným ropnou krizí dával obří osmiválec 7,5 l nakonec jen 160 kW
Během devítiletého života vozy vyrostly od dvacet centimetrů, z 5,72 na 5,92 m. Výkony sedmiapůllitrového motoru OHV naopak padaly z 272 na 160 kW. Pokračovala politika každoročních stylistických změn, k největším došlo u modelu 1975, kdy se také dostaly konečně kotoučové brzdy Bendix i na zadní nápravu.
Continental 1980
Continental Mark VI (1980) se oproti předchozí páté generaci značně zmenšil. Délka klesla pod 5,6 m a využíval šasi jiného modelu Fordova koncernu: konkrétně platformu Panther s rozvorem náprav 2982 mm, kupé měla mezi nimi kratších 2910 mm a neměřila ani 5,5 m. Došlo také k redukci váhy, která klesla u základních verzí dokonce pod 1800 kg. Pětilitrové Windsory V8 doplňovala větší jednotka stejné řady o objemu 5,75 l.
Vozy modelového roku 1980: Town Car, Town Coupé a speciální Givenchy Edition
Pak ovšem došlo k rozkolu ve jménech. Z dvoudveřových kupé a čtyřdveřových sedanů se stala samostatná řada Town Car, až dosud jeden z výbavových stupňů s vinylovými střechami. Zavazadelníky pojaly dle údajů výrobce 634 l zbytečností. A Continental Mark VI fungoval do roku 1983 jako nejšpičkovější varianta. Abychom si udělali obrázek, tak jeho produkce se pohybovala od 26 do 39 tisíc kusů.
Town Car ve své původní podobě vydržel až do konce 80. let a nová generace separátního kupé Mark VII brzy slavné označení ztratila, ta další a poslední (Mark VIII) se vydala trochu jiným směrem. Obě už měly od sedanů odlišný životopis, i když v drtivé většině stejnou techniku.