Jak jsme hodnotili kombíky: metodika a tabulka ke stažení

Jestli chcete rovnou tabulku, najdete ji na konci článku. Začnu totiž povídáním o způsobu, jakým jsme zjištěné vlastnosti automobilů převedli do bodového hodnocení.

Něco je důležité, něco méně

Když může do celkového výsledku zasáhnout mnoho parametrů, a v našem případě jich bylo přesně 49, vždy jsou některé z nich důležitější než jiné. U testu rodinných kombíků je objem zavazadlového prostoru určitě mnohem důležitější než třeba výška opěradla.

Proto přicházejí do hry tzv. váhy. Pro každý hodnocený parametr jsme jimi nastavili, jak se promítne do celkového hodnocení. Výsledek se potom spočítá pomocí tzv. váženého průměru, viz Wikipedie. Jednotlivé bodové hodnoty vynásobíme váhami parametrů a výsledek vydělíme součtem všech vah.

Jak ale téměř padesáti zkoumaným vlastnostem nastavit procentuální váhu? Při takovém množství to nejde udělat najednou. Nedokážeme říct, že výška hrany zavazadlového prostoru má mít 3,8 % a třeba výška opěradla vedle toho 0,6 %. To je mnoho malých čísel, ve kterých se nedá orientovat.

Jiné to ale je, když máte do sta procent rozložit třeba jen pět vlastností. To se už dá představit a věrohodně určit. Z tohoto důvodu jsme váhy v testu nastavovali postupně.

Váhy ve třech stupních

V prvním stupni jsme nastavili váhy pro čtyři základní kategorie. Bylo to 50 % pro vnitřní prostor, 10 % pro kategorii rodinný speciál, 20 % pro jízdní vlastnosti a 20 % pro ceny a další náklady. Stejně tak to dělali čtenáři AutoRevue v anketě, jejíž výsledky jsme nakonec použili při vyhlášení finálního pořadí.

Každou z kategorií jsme pak rozdělili do skupin parametrů. Stejně jako v prvním stupni jsme každé této skupině nastavili váhu tak, aby byl v rámci kategorie součet 100 %. Díky předchozímu rozdělení jsme opět mohli posuzovat jen pár položek.

Větší část skupin parametrů pak ještě obsahovala samotné parametry. Také jim jsme v rámci skupin nastavili váhu stejným způsobem.

Ukážu to na konkrétním příkladu: V kategorii Jízda (váha 20 %) je skupina Udávané parametry (má váhu 30 % v rámci Jízdy) a v této skupině parametr Točivý moment (váha 35 % v rámci skupiny Udávané parametry). Jak se tedy točivý moment projeví v celkovém hodnocení auta? V prvním kroku spočítáme 35 % z 30 %, získáme tím 10,5 %. To je váha, kterou se Točivý moment podílí na výsledku v kategorii Jízda. V dalším kroku spočítáme 10,5 % z 20 % a máme váhu točivého momentu v celém testu: 2,1 %.

Tímto způsobem jsme zjistili vliv všech parametrů a několika skupin, které se už dál do parametrů nedělily. Bylo to 49 čísel, jejichž součet činil 100 %.

 
V tabulce na obrázku je dobře vidět třístupňové rozdělení parametrů při stanovení vah. Toto je naše původní redakční rozdělení, v Excelu si můžete váhy nastavit sami

Navážíme maximální body

Máme tabulku se zjištěnými parametry, jednotlivým parametrům jsme nastavili váhy a teď je potřeba převést data do bodového hodnocení.

Napřed jsme si řekli, že maximální počet bodů, které auto může získat, je 1000. Číslo mohlo být jakékoli, v tabulce se navíc dá kdykoli změnit. Tisíc se nám zdálo být zárukou, že nebudeme muset řešit desetinná čísla. Když známe počet bodů a váhy, stačí jednoduché násobení, abychom zjistili, jaký je maximální počet bodů u jednotlivých hodnocených parametrů.

Tato čísla najdete v následující tabulce. Stále tady ukazuji naše redakční nastavení, i když finální výsledek testu jsme ale stanovili z výsledků ankety, ve které váhy nastavovali čtenáři AutoRevue.

Do výsledku se zapisovaly pouze body v orámovaných buňkách. Ostatní jsou jen součty, aby bylo vidět, jak se body směrem nahoru sčítají.

 
Vypadá to jako předchozí tabulka s váhami, ale zde jsme je přepočítali do bodů.

Při převádění hodnot do bodů mohly v našem případě nastat tři situace:

1. Přímá úměrnost

Čím je zjištěná hodnota vyšší, tím je to pro testovaný vůz lepší a měl by za to získat víc bodů. Příkladem může být výkon, točivý moment, rozměry zavazadelníku nebo subjektivní bodové hodnocení. Zde jsme stanovili, že hodnota nula získá nulový počet bodů a maximální hodnota bude mít plný počet bodů. To, co je mezi tím, se rozprostře lineárně.

Příklad: Parametr může získat nanejvýš 20 bodů. U nejlepšího auta jsme naměřili hodnotu 10, získá tedy 20 bodů. Auto s naměřenou hodnotou 8 získá 16 bodů.

Neměl by ale vůz s nejhorší naměřenou hodnotou získat v takovém případě nulu? Myslíme si, že ne. Rozdíly byly často velmi malé. Třeba výška opěradla vpředu se pohybovala od 58 do 65 cm. To je interval 89–100 %; a nejnižší sedadlo neznamená, že vůz je nepoužitelný.

Variantou by bylo stanovit místo nuly nějakou minimální hodnotu, od které by začínalo nulové hodnocení. Tím bychom ale do testu vnesli další subjektivně volitelný prvek. A to jsme nechtěli.

2. Nepřímá úměrnost

U nepřímé úměrnosti jsou pro testované vozy lepší nižší hodnoty. Patří sem výška hrany zavazadelníku, spotřeba, hlučnost, cenové parametry apod.

Přidělení nejvyššího počtu bodů je jednoduché. Získá ho nejnižší hodnota: auto s nejnižší spotřebou, nejnižší cenou. Ale co s nulou bodů? Stejně jako u přímé úměrnosti jsme ji nechtěli automaticky dát nejvyšší hodnotě, ale zde jsme už museli stanovit nějakou hranici. Řekli jsme si, že to bude 1,5násobek průměru. Když by hodnota u vozu byla vyšší než průměr u všech vozů krát 1,5, získá nulu. Jinak se body opět rozdělují lineárně.

U prvního výskytu nepřímé úměrnosti, u výšky hrany zavazadelníku, jsme použili jednodušší výpočet. Článek už ale byl publikován a nechtěli jsme způsob výpočtu zpětně měnit. V následující tabulce se ale můžete podívat, jak by se u výšky hrany zavazadelníku změnily výsledky testu, kdybychom použili hranici 1,5násobku. Rozdíl je 0 až 5 bodů, na celkové pořadí by ale tato úprava neměla vliv.

3. Logická hodnota a komplikace

S logickými hodnotami jsme nakonec pracovali jen v jednom případě, kdy jsme Hondě přidali bonus za možnost vyklopit zadní sedadla vzhůru. Bodování je v takovém případě jednoduché: když vůz má danou vlastnost, získá plný počet bodů. Když ji nemá, nezíská nic.

K těmto třem možnostem se pak mohou přidat různé komplikace. V našem případě to bylo třeba bodování záruky. Jsou lepší dva roky bez omezení, nebo tři roky s omezením sto tisíc kilometrů? Problém jsme nakonec vyřešili samostatným hodnocením doby záruky (přímá úměrnost) a omezení vzdálenosti (nepřímá). Uznáváme ale, že tohle může každý posuzovat jinak, proto parametrům souvisejícím se zárukou doporučujeme nastavit spíše nižší váhu.

Jistou komplikací je ostatně celý poslední blok zaměřený na srovnání cen. V diskuzi u minulého dílu se objevil podnětný příspěvek, že body za servis jsou vůči bodům za prodejní cenu testovaných vozů neadekvátně vysoké. Je to pravda. Za situace, kdy servisní náklady během životnosti automobilů nepřesáhnou průměrně řekněme 15–20 % pořizovací ceny, v podobném poměru by měly být i váhy. Aby se nestalo, že o desítky tisíc korun levnější servis vytáhne nahoru vůz, za který je v požadované výbavě nutné zaplatit o sto tisíc víc. U servisu proto váhy spíš ubírejte.

Stáhněte si a zkoumejte

Jsme u konce. Když máme pro každý testovaný vůz spočítané bodové hodnocení každého parametru, stačí body sečíst a získáme výsledek. Potom ho ještě můžeme převést do podoby procent, zobrazit v různých tabulkách a grafech, které jste viděli ve všech dílech našeho seriálu.

A jak už slibujeme od začátku, teď si můžete stáhnout celou hodnotící tabulku, se kterou jsme pracovali. Nastavte v ní své vlastní váhy a podívejte se, jak by test dopadl s nimi. Když budete chtít, můžete některé parametry z hodnocení úplně vyřadit, můžete třeba i změnit vzorce, kterými hodnoty převádíme na body. Je to na vás.

Tabulka je vytvořena v Excelu 2007, stáhněte si ji. Výsledek svého nastavení můžete vložit do diskuze. Na druhém listu tabulky je k tomuto účelu připravený blok s body a pořadím, který stačí zkopírovat a vložit do příspěvku.

Kdo Excel nemá na počítači, může si ji prohlédnout online. Je ale nasdílená pouze ke čtení, pro úpravy si ji nahrajte do svého prostoru na webu OneDrive.com.

Stejným způsobem je možné pracovat s tabulku nasdílenou na disku Google. Také tady si ji napřed stáhněte do svého profilu, abyste ji mohli upravovat.  Google ale nenabízí podmíněné formátování typu „prvních X“, některé tabulky proto nevypadají tak pěkně.