Iso Rivolta: od ledniček a skútrů přes auta až k lodím

Legendární italské sportovní vozy, to nejsou jen Ferrari či Lamborghini. To je i řada dnes již prakticky zapomenutých firem a firmiček. Připomeňme si kdysi slavnou značku Iso Rivolta.
Seznam kapitol
  1. Na počátku byla lednička, Slavná Isetta, Mezi dospělými
  2. Grifo a ty další, Supersedan Fidia, Technické údaje
  3. Fotogalerie

Na počátku byla lednička

Zlatým věkem značky Iso Rivolta byla šedesátá léta a působivé modely GT s americkými osmiválci pod kapotami. Počátky firmy ale sahají až do meziválečného období. Těsně před vypuknutím druhé světové války koupil průmyslník Renzo Rivolta továrnu na výrobu chladniček značky Isothermos, a to včetně několika desítek jejích zaměstnanců. Firmu původem z Janova Rivolta přestěhoval ještě v průběhu války do Bressa u Milána.

Po skončení války se Renzo Rivolta rozhodl využít potřeby rychlé motorizace konfliktem zdecimované Itálie. Jeho prvním produktem se stal skútr Furetto s objemem 65 ccm (prodávaly se ještě pod značkou Isothermos), ovšem jeho nespolehlivost vedla k rychlému ukončení výroby již v roce 1949. Rivolta se ale nevzdal, a tak záhy představil větší skútr s dvoupístovým dvoudobým jednoválcem s objemem 125 ccm.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Slávu značce Iso Rivolta vydobyla Isetta. Vlevo italský originál, vpravo licenční BMW

Zprvu jej prodával jako Iso 125, později Iso Scooter nebo Isoscooter, přičemž šlo o první použití jména Iso, jednoduše odvozeného zkrácením názvu Isothermos. Scooter dosahoval výkonu 5,7 koní, tedy necelých 5 kW, a jezdil až 75 km/h. Motor se osvědčil, a tak záhy posloužil celé řadě dalších jednostopých strojů. V roce 1953 Rivolta svoji továrnu přejmenoval na Autoveicoli S.p.A., čímž bylo směřování firmy jasně dáno.

Slavná Isetta

Ve výrobě motocyklů (ale také odvozených tříkolek) pokračoval Renzo Rivolta až do roku 1963, přičemž v padesátých letech se jeho skútry zařadily v prodejních počtech dokonce na třetí místo za značkami Vespa a Lambretta. Mezi poslední Rivoltova jednostopá vozidla patřily jednoválec 175 ccm s rozvody OHC a půllitrový boxer, jenž ale nepřekročil stádium prototypu.

To ale už byla doba, kdy Renzo Rivolta úspěšně prodával své luxusní, rychlé a elegantní automobily kategorie GT. Ovšem ještě před jejich nástupem se Rivolta postaral o další konstrukci, kterou ale nakonec proslavila úplně jiná značka. Šlo o minivozík Isocarro/Autocarro se třemi, později pak čtyřmi koly a nastupováním výklopnou přídí. Už tušíte…? Ano! Byla to Isetta. Licenci na tento stroj Renzo Rivolta záhy prodal šesti firmám.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
První sériový model značky Iso Rivolta míří ke svým zákazníkům

V Brazílii ji vyráběla společnost Remi Isetta, ve Velké Británii Isetta GB, ve Francii VELAM, v Belgii Pilette a ve Španělsku Iso Espaňa, nicméně největšího věhlasu dosáhla v Německu u BMW. Pro značku BMW se Isetta stala spásou a pomohla jí k přežití, lze říci, že nebýt Isetty, nebylo by dnes ani BMW. Zatímco v Bressu vzniklo necelých 1 500 vozů tohoto typu, u BMW jich vyrobili přes 160 000 kusů. Zatímco italský originál poháněl motocyklový dvoutakt s objemem 236 ccm, u BMW použili čtyřtakt vlastní konstrukce.

Mezi dospělými

Na počátku šedesátých let se již ve vedení společnosti významným způsobem angažoval Renzův syn Piero. A byl to prý právě on, kdo svého otce přesvědčil, aby se pustili do výroby luxusních sportovních vozů. Prvním plodem jejich snahy se stal v roce 1962 představený podvozek s americkým osmiválcem Chevrolet 5,4 l z Corvette uloženým za přední nápravou. Šlo o masivní příhradový rám sestavený z ocelových panelů, poháněna byla samozřejmě zadní kola.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Také Iso Grifo bylo po stylistické stránce dílem studia Bertone

Tento podvozek si Rivoltvé neuplácali na koleni, ale objednali si jej u slavného konstruktéra Giotta Bizzarriniho. Jeho jméno se jako červená nit vine dějinami většiny italských automobilek, Giotto stavěl i auta pod vlastním jménem, ale nejslavnější byla jeho anabáze ve službách Enza Ferrariho při konstrukci jeho sportovních modelů. Přední kola byla nezávisle zavěšena, zadní spočívala na závěsech DeDion, zřejmě nejdokonalejší verzi tuhé nápravy. Výkonný brzdový systém s kotouči na všech kolech v principu pocházel z tehdejších sedanů Jaguar.

Klepněte pro větší obrázek
John Lennon za volantem vozu Iso Grifo na londýnském autosalonu. Zřejmě jej tento model zaujal, objednal si prý hned tři vozy...

Na turínském autosalonu v roce 1962 slavilo premiéru čtyřmístné kupé Iso Rivolta GT s kabátem střiženým u Bertoneho, jež vynikalo precizně vyváženými vlastnostmi a mimořádnými jízdními výkony. Vůz byl později prodáván ve verzích IR 300, IR 340 a IR 350 s číselným údajem vyjadřujícím nevyšší výkon v koních. Na počátku sedmdesátých let byly osmiválce Small Block od GM nahrazovány jednotkami Ford Cleveland V8 351 (5,8 l).

Následující kapitola
Ford Focus 0
Rok výroby: 2005
Stav: 140 036 km
Cena: 60 000 Kč
Ford Focus 0
Rok výroby: 2009
Stav: 151 924 km
Cena: 75 000 Kč
Ford Mondeo 2
Rok výroby: 2007
Stav: 162 305 km
Cena: 115 000 Kč
Výkvět automobilové techniky. Poznatky z testu SUV Audi SQ7

Audi SQ7 TDI

Výkonných SUV je na trhu poměrně dlouhá řada. Audi však svůj největší model jako první na světě vybavila elektrickým kompresorem, které jeho dynamické schopnosti posouvá na dramaticky vyšší úroveň.

8.  12.  2016 | Radek Pecák | 49 příspěvků
Test novinky Optima SW: Jak si Kia poradila s kombi střední třídy?

Kia Optima SW

Na jaře tohoto roku byla na autosalonu v Ženevě odhalena Optima Sportswagon, kterou korejská automobilka hrdě označuje za své první kombi střední třídy. My měli možnost ji otestovat ve sportovně laděné variantě GT Line. Jak obstála?

29.  11.  2016 | Stanislav Kolman | 32 příspěvků
Vyladěno na správných místech. Test Subaru WRX STi verze 2016

Subaru WRX STi 2016

Jízdy s kultovním sedanem WRX STi prokázaly, že značka umí vozy průběžně dolaďovat v souladu s dobou i přáními jejích zákazníků.

13.  11.  2016 | Radek Pecák | 27 příspěvků