Představte si, že se ploužíte po opuštěné silnici v poušti, z které není kam utéct, a za vámi se najednou zjeví náklaďák-zabiják.
Kdo si myslí, že ve filmové honičce musí být jen rychlá auta, tak se hodně mýlí. Režisér Steven Spielberg dokázal, že i auto se slabým motorem, které navíc není v dobrém technickém stavu, přehřívá se, kouří a ve finále se po silnici sotva plazí, může být hlavním hrdinou honičky. A jaké honičky. Klání, při němž se vám ježí chlupy na těle a snad stokrát si říkáte, že byste nechtěli být v kůži nebohého cesťáka, na jehož osobní vůz doráží obludně ošklivý náklaďák.
Film Duel je z roku 1971. Původně byl natočený pro televizi a trval 74 minut. Byl natočený za 13 dní, štáb o tři dny přetáhl čas, který na něj měl vyhrazený. Když však vedení společnosti Universal vidělo, jaký ohlas jeho uvedení v televizi způsobilo, rozhodlo o jeho prodloužení a uvedení do kin. Spielberg dotočil tři další dramatické scény a natáhl film na 90 minut.
Duel se tak stal prvním celovečerním hraným filmem Stevena Spielberga, zřejmě nejslavnějšího současného filmového tvůrce. Scénář napsal Richard Matheson podle své povídky otištěné v časopisu Playboy. Inspirovala ho vlastní zkušenost – jednou ho při návratu z golfu domů ohrožoval neurvalý řidič nákladního auta a málem ho zabil.
Zápletka filmu je jednoduchá. Prodejce elektroniky, hraje ho Denis Weaver, se vydal se svým Plymouthem Valiantem za obchody. V kalifornské poušti chce předjet ploužící se nákladní cisternu s benzinem, vůz Peterbilt 281. Ten řídí Carey Loftin. Z výfuku náklaďáku se valí štiplavý čmoud. Na několikátý pokus se mu to povede, ale pak se stane něco podivného, cisterna se rozjede neuvěřitelnou rychlostí a začne na Plymouth Valiant dorážet. Vyděšený cesťák nechápe, proč ho chce nákladní vůz v rychlosti vyšší než 140 km/h vytlačit ze silnice a marně se snaží predátorovi na kolech uniknout…
Vozy pro film byly vybrány pečlivě. Plymouth Valiant, model roku 1971, měl jen velmi slabý motor. Spielbergovi bylo jedno, jaké auto bude cesťák řídit, chtěl jen, aby bylo červené. Aby se neztratilo při panoramatických záběrech pouště.
Zato nákladní vůz režisér vybral osobně. Zavrhl všechny moderní vozy s plochými kabinami a zvolil Peterbilt 281 z roku 1955. Vybral ho pro jeho dlouhý, zlověstně působící čumák. Na nárazníku vpředu pak nechal upevnit několik poznávacích značek. To mělo podle Spielberga „jemně“ naznačit, že řidič byl sériový vrah, který působil v mnoha státech.
Před každým záběrem pak museli asistenti na voze zapracovat a učinit ho ještě odpornějším, ještě děsivějším. Při filmování měl štáb k dispozici jen jeden kus Peterbiltu. Proto při natáčení závěrečné scény, když vůz spadl do propasti a byl zcela zničen, se nesmělo nic zanedbat.
Na ukázce je zachycen počátek dramatického finále...