Po Bullittově případu tu máme další kultovní honičku, je z filmu Francouzská spojka (1971) režiséra Williama Friedkina. (video)
Tato honička je považována za jednu z nejúžasnějších, filmoví kritici ji řadí hned za duel z Bullittova případu. Hlavní roli v ní sehrál Gene Hackman jako drsný polda Doyle. Řídil vůz 1971 Pontiac LeMans a při divoké jízdě pronásledoval vlak nadzemky, v němž se pokoušel uniknout jeden ze zabijáků.
Scéna byla filmována v Brooklynu přímo pod linkou West End. Vlak ujížděl po 86th Street a New Utrecht Avenue. Průvodčího hrál Bob Morrone a řidiče vlaku William Coke, oba byli neherci, zaměstnanci NYC Transit Authority.
Traduje se, že mnoho scén bylo natáčeno za plného provozu a při natáčení bylo poničeno několik automobilů, které neměly s filmem nic společného. Gene Hackman odřídil vůz zhruba v polovině záběrů, v druhé polovině ho zastupoval legendární kaskadér Bill Hickman. Ten seděl za volantem ve chvílích, když byly snímány záběry z kamery umístěné na předním nárazníku a nebo skrze přední sklo.
Režisér William Friedkin vzpomíná
Režisér Friedkin o natáčení honičky později řekl: „Klíčové scény jsem točil sám, ze zadního sedadla. Nemohl jsem to po kameramanech chtít - oba byli ženatí a měli děti. Já byl v té době svobodný, neměl jsem rodinu.
Kaskadér Bill Hickman byl skvělý chlapík. Většinu natáčení popíjel, byl tak zvyklý. Vybral jsem si ho, protože měl odvahu a byl to skvělý řidič. Když jsme natočili první záběry, tak mi říká: Šéfe, co vy na to? Já řekl: Bille, to bylo o ničem, ukaž mi něco fakt speciálního. Jsi nejlepší, ale tohle bylo chabý.
Bill zbrunátněl a pak to začalo. Upevnili jsme jednu kameru na přední nárazník a mě si posadil s další kamerou dovnitř, natáčel jsem mu přes rameno. A Hickman to rozjel rychlostí 150 km/h po newyorských ulicích. Řítil se kolem několika bloků a tak vznikl nejdelší záběr použitý ve filmu.
Musím přiznat, že na tohle jsme povolení neměli. Teď už bych to jako starší nezopakoval, bylo to od nás čiré bláznovství. Ale inspiroval mne Bullittův případ. Říkal jsem si, honičku z toho filmu nemohu překonat, musím udělat něco jiného. Chodil jsem ulicemi New Yorku a přemýšlel. A pak jsem zaslechl nad sebou nadzemku a došlo mi, jak to natočíme, jako honičku s vlakem.
Potřebovali jsme ale vlak. Tak jsme šli za šéfem newyorské dopravy, který to měl na starosti. On jen řekl: Jste blázen, nemůžu vás tohle nechat natočit. Nikdy jsme neměli bouračku vlaku, ani nebyl nikdy žádný vlak unesený, jak navrhujete. Také ho nikdy nepronásledovalo žádné auto. Vypadalo to beznadějně. Ovšem ve chvíli, když už jsme se s produkčním zvedli k odchodu, tak ten člověk najednou řekl: Počkejte, možná by jedno řešení bylo.Já říkám: Jaké? A on jen ucedil: 40 tisíc dolarů a jednosměrná letenka na Jamajku a vlak je váš.
Bylo jasné, že to myslel vážně. I já jsem to myslel vážně. Umluvil jsem tedy studio a ty peníze jsme pro něho sehnali, i když 40 tisíc dolarů bylo hodně. Měli jsme na film rozpočet 1 500 000 dolarů. Když to proběhlo, tak jsem se ho nakonec zeptal, proč chtěl na Jamajku jen jednosměrnou letenku. On řekl: Protože mě vyhodí. A to se také stalo."