Kapitoly článku:
Škoda 1000 MB Rallye (1967)
Mladoboleslavské muzeum sice dalo novinářům k dispozici ještě modely Spartak (1957) a první Felicii (1961), ale k těm jsem se bohužel nedostal. A tak nezbývalo, než v našem putování minulostí automobilky Škoda přeskočit z Tudoru rovnou do roku 1967, který zde reprezentovalo na řízení vůbec nejzajímavější auto, kde bylo možné usednout přímo za volant - Škoda 1000 MB Rallye.
Model 1000 MB byl vyráběn v letech 1964 až 1969 a celkem vzniklo bezmála 350 000 kusů. Jenže závodní speciál je poněkud jiný. Oficiálně byl sice vyroben v roce 1967, nicméně v roce 1989 prošel přestavbou tak, aby lépe vyhovoval vytrvalostním soutěžím (celkem byly takto upraveny tři vozy). Pohon má na starost čtyřválec s rozvodem OHC a objemem 1300 cm3, maximální výkon dosahuje na 67 kW (90 k), převodovka je pětistupňová a nejvyšší rychlost činí 170 km/h.
Závodní speciál 1000 MB Rallye prošel výraznou přestavbou a podle toho také jezdí. Je rychlý, vypadá, že má velmi solidní jízdní vlastnosti a hodně dobře brzdí. Z aut, která jsme mohli řídit, bylo právě tohle to řidičsky nejzajímavější
Tento konkrétní exemplář jel v roce 1993 závod Londýn-Sydney, v roce 1995 pak Londýn-Mexiko a o dva roky později vyrazil z Panamy na Aljašku. Ze všeho, s čím jsme se mohli svézt, bylo MB Rallye v podstatě klasické dnešní auto, které umí jet hodně svižně, které brzdí více než dobře a které perfektně zatáčí.
Kdyby bylo více prostoru a nejelo se v běžném provozu, určitě by se s tímto speciálem dalo užít spoustu zábavy, tím jsem si naprosto jistý. Vše, co se v autě děje, vnímáte asi tak čtyřikrát intenzivněji, než tomu je třeba u současné Octavie RS. Mimochodem za perfektními jízdními vlastnostmi stojí i nízká hmotnost. Vůz totiž váží pouze 800 kg.
Závodní interiér obsahuje jen nutné vybavení a perfektní sedačky Recaro. Ten blinkr na palubce upozorňuje na nedostatečný tlak oleje
Škoda Octavia Combi (1968)
Když se dnes řekne Škoda, automaticky se většině lidí vybaví modely Fabia nebo Octavia. A právě ta byla také k dispozici během Škoda Classic Experience, přičemž šlo o jediné kombi, se kterým jsme se mohli alespoň krátce svézt. Auto je to čtyřmístné a třídveřové, přičemž zadní dveře jsou dělené ve stylu například dnešního Range Roveru.
I ovládání vozu se už blíží současným automobilům, byť jen vzdáleně. Nicméně řadicí páka už je klasicky v podlaze, pod volantem máte páčku blinkrů, i když ta je zapíchnutá do palubní desky, a volant je poněkud vyosený. Opět mě baví představa, že s takovým autem někdo jezdil na dovolené, což je z dnešního pohledu naprosto nemyslitelné.
Octavii dnes zná úplně každý, takto vypadá začátek dnes tolik oblíbeného kombíku. Mnoho „clever“ řešení tu není, ale za to je to celé hodně „simple“
Kromě toho, že se v Octavii vybila baterie, takže jsme museli pro nastartování vůz tlačit, zde číhala ještě jedna drobná zrada, a sice řazení. Na rozdíl od ostatních je řazení otočené, takže jedničku máte zcela vpravo a nahoře (tam, kde u normálních aut pětku) a dvojka je na místě dnešní šestky.
Škoda Octavia z roku 1968 používá řadový čtyřválec OHV o objemu 1221 cm3. Jeho maximum je 37,5 kW (51 k) a 88 Nm. Nejvíce se vůz umí rozjet na 115 km/h a podobně jako třeba u modelu Tudor je při řízení potřeba počítat s nemalými vůlemi. Ale dá se na to zvyknout poměrně rychle. A kdyby vás třeba zajímalo, na co je ta obruč uvnitř volantu, tak to je klakson.
