Nic jste neprovedli. Naopak někdo naboural vás a způsobil na vašem voze škodu. Pojišťovna vám ale později odmítne proplatit celou částku, kterou jste zaplatili za opravu v servisu. Argumentuje tím, že váš vůz není nový, ale přitom se na něm objevily díly nové.
Jak si ale pojišťovny představují, že by člověk měl tuto situaci řešit, těžko pochopit. Že by měl poškozený běhat po vrakovišti a shánět třeba deset let staré díly, když má deset let starý vůz?
Otevřeně to za pojišťovny řekla v České televizi Marcela Kubešová, specialistka na neživotní prostředí. Hovořila za Českou asociaci pojišťoven:
„Skutečnou škodou není, pokud si do dvacet let starého automobilu necháte dát úplně nové blatníky, třeba.“ Navázala tak na slova, která pronesla v televizních Událostech o několik měsíců dříve: „Pokud budete mít patnáct let staré vozidlo a necháte si na něj v autorizovaném servisu dát, nevím, nové blatníky, tak to není stejný stav, jako byl před nehodou.“
Podivná řeč, podivná slova. Musela zákonitě zvýšit adrenalin v krvi u postižených řidičů. Platíte pojištění, nic jste neprovedli a ještě jste biti.
Ve stejném pořadu České televize hovořila i Barbora Kadrabová, majitelka nabouraného auta: „Oprava celková byla ve výši asi něco kolem osmdesáti tisíc a amortizace byla stanovena na necelých třicet tisíc korun. Které jsme měli platit my.“
Nepřijatelnému chování pojišťoven se lze ale dnes úspěšně bránit. A oporu v tom mají postižení majitelé aut velmi silnou - verdikt Ústavního soudu. Ten už v roce 2007 rozhodl, že poškozený majitel auta nesmí být znevýhodněný.
Soudci se nechali očividně vést „selským rozumem“. Zdůvodnili totiž svůj rozsudek slovy lakonicky tím, „že nabourané auto ztrácí svoji hodnotu“ (viz níže).
Své slovo k tomu řekl i Jan Votočka, ze spotřebitelského časopisu d´Test, který se této problematice věnuje dlouhodobě: „Pojišťovna musí uhradit cenu tohoto nového dílu a nemůže toto plnění snižovat s ohledem na to, že poškozený neměl v ten daný okamžik již vozidlo nové.“
O tom, že mají právo na uhrazení plné škody, ale většina lidí u nás vůbec neví. Ani jaké mají možnosti. Že ti, kteří se soudí, bývají úspěšní. Většinou tedy nechají pojišťovnu konat a jen trpně přihlížejí.
Jak už o tak bývá, tohle si uvědomili i mnozí právníci a podnikatelé a začali nabízet své služby, třeba na webu Nehodátor nebo Sotiria. Aktivní je i Kancelář pro ochranu práv postižených ČR.
Argumentují obdobně, tedy že úspěšně „bojují s velkými hráči“. Na Nehodátoru se třeba můžete dočíst, že vás to „nic nestojí“. Platí se až „poplatek z úspěšně vymožených peněz“. Ten činí 20 procent.
Pokud byste ale nechtěli využít služeb těchto „zprostředkovatelů“ (byť zřejmě velmi úspěšných, alespoň podle tvrzení na jejich stránkách) a neobrátili se na soud přímo sami, pak je tu ještě jedna možnost.
Nechat si odhadnout utrpěnou škodu, nechat si proplatit peníze a řešit opravu po svém…
Z nálezu Ústavního soudu
V případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. (Zdroj: nález Ústavního soudu II. ÚS 2221/07 z 19.3.2008)
Výňatek z nálezu Ústavního soudu
Zhodnocení poškozeného automobilu opravou je zvýšením jeho obvyklé tržní hodnoty, nikoliv takzvaným technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty. Technická hodnota, to je vyjádření technických vlastností věci, je jinou kategorií, než obvyklá tržní cena a z výše jedné hodnoty nelze automaticky odvozovat výši hodnoty druhé. Okresní soud obdobně konstatoval, že není možné po poškozeném požadovat, aby doplácela na nehodu, pokud opravou vozu, který by jinak poškozený nemohl v důsledku zavinění jiného užívat, nedošlo ke zcela zjevnému přínosu pro poškozeného.
Foto: Profimedia.cz