Volkswagen XL1 je produkčním následovníkem projektu auta s litrovou spotřebou, jedné z mnoha obsesí Ferdinanda Piecha.

Na lidi funguje jako magnet. Málokteré auto, které jsme kdy testovali, přilákalo tolik zvědavých pohledů a všetečných dotazů.

Lidé nevypadají ani moc překvapeně, když se dozvědí, že XL1 stojí tolik co slušně vybavené Porsche 911.

Ceníková cena 110 000 eur odpovídá v přepočtu částce 2,98 milionu korun.

Série čítající pouhých 250 kusů byla přesto rychle rozebrána, z velké části sběrateli. Na prodej je už jen pár předváděcích kusů.

Technika Volkswagenu XL1 je totiž snad ještě víc fascinující než jeho vzhled.

Hnací soustavu tvoří vpředu umístěná vysokonapěťová baterie a vzadu uložená kombinace dvouválce TDI, převodovky DSG a elektromotoru.

Konstrukce vozu je z převážná části tvořena karbonem, přesněji řečeno polymerem vyztuženým uhlíkovými vlákny (CFRP).

Výztuhy ve dveřích jsou hliníkové, stejně jako nosník palubní desky.

Kola jsou zase vyrobena z hořčíkové slitiny.

Pneumatiky s nízkým valivým odporem mají rozměr 115/80 R15 vpředu a 145/55 R16 vzadu.

Aby zpětná zrcátka nenarušovala obtékání vzduchu, dostal Volkswagen XL1 místo nich kamery.

Na fotografiích nevynikne, jak je auto ve skutečnosti malé. Na délku měří 3,89 m, na šířku 1,67 m.

Výška 1153 mm je jen o něco vyšší než u jiného auta s nahoru výklopnými dveřmi – Lamborghini Aventador (1136 mm).

Dveře mají pyrotechnické závěsy, takže při převrácení vozu se samy uvolní.

Vlevo za dveřmi řidiče najdete plnicí hrdlo 10litrové nádrže.

K nabíjení z běžné zásuvky potřebujete trafo.

To není integrované do konstrukce vozu, má podobu rozměrné krabice a považuje se za příslušenství.

Trafo má místo pod zadním víkem, které slouží jako kryt motorového prostoru.

Ano, i tento díl karoserie je vyroben z polymeru vyztuženého karbonem.

Z motoru uvidíte jen filtr pevných částic (vpravo), vlastní agregát je schovaný pod ventilátorem.

Díky velkému vykrojení nástupních otvorů do střechy je nastupování překvapivě snadné.

Sedadla nejsou umístěná souměrně, takže v příčném směru se cestující netísní.

Zapomenout ovšem musíte na jakékoliv seřizování kromě podélného posunu sedadla.

Jednoduchý přístrojový štít se „třemi“ budíky by zrovna tak mohl patřit nějakému low-cost malému modelu.

Žádný low-cost malý Volkswagen ovšem nemá takovýto volant.

Hnací agregát se uvádí do chodu startovacím tlačítkem. Pokud není baterie vybitá, spalovací motor hned nenaskočí.

Zpětné kamery mají slušnou kvalitu obrazu a jsou chráněné proti znečistění.

Řidič tak má poměrně slušný přehled o situaci okolo…

…i když přesná vzdálenost objektů se odhaduje těžko.

Středový displej ukazuje věci, které známe i z jiných hybridů: například aktuální toky energie…

…stav vysokonapěťového akumulátoru…

…nebo vývoj skóre úsporné jízdy.

Volkswagen vyjadřuje vaši šetrnost číslem, kterému říká Blue Score.

Středový displej na polohovatelném kloubu obsahuje i navigaci.

Nechybí ani běžné funkce palubního počítače se dvěma počitadly – krátko- a dlouhodobým.

Aerodynamický hluk je minimální, ale kvůli absenci běžného odhlučnění vnímáte ruchy, které se obvykle k vašim uším nedostávají.

A když se konečně dá do práce spalovací motor, navíc jen dvouválec a ještě k tomu vznětový… Řekněme to takhle – kultivovaností chodu agregát nevyniká.

Díky extrémně nízkému těžišti a širokému přednímu rozchodu se můžete proplétat zatáčkami docela svižně.

Možná největší překvapení je, že Volkswagen XL1 není pocitově vůbec pomalý.

Poměrně katastrofální je ovšem jízdní komfort. Kombinace nízké hmotnosti a kratičkých zdvihů pérování znamená silné přenosy rázů k cestujícím.

Řízení bez posilovače poskytuje neředěnou, nefalšovanou, nevyhlazenou zpětnou vazbu. V dlaních doslova cítíte, co dělají přední pneumatiky na asfaltu.

Štítek na dveřích informuje, že užitečné zatížení činí pouhých 175 kg.

Když po opakovaném průjezdu městem v odpolední špičce vystupujeme, ukazuje palubní počítač průměrnou spotřebu 1,7 l/100 km.

Na dálnici jsme se dostali na 2,4 l/100 km. V absolutním vyjádření to jsou senzační čísla.

Procentuálně ovšem zaostávají daleko za příslibem jednoho litru.

Bez emisní berličky v podobě plug-in hybridu ale mohl XL1 být lehčí a tudíž v reálném provozu ještě úspornější.