Kapitoly článku:
Těžké začátky
Když Craig Breedlove dosahuje v roce 1964 rychlosti 846,942 km/h, je prvním, kdo na zemi překročil hranici 800 km/h. Bylo to ve stejném roce, kdy byl v Mladé Boleslavi dokončen nový závod, z něhož záhy začaly sjíždět první vozy Škoda 1000 MB. A v dubnu téhož roku byl na New Yorském veletrhu světu představen Ford Mustang. Jeho příchod má navždy změnit chápání pojmu GT -GrandTurismo.
Na začátku šedesátých let, v době vzestupu ekonomiky za Kennedyho vlády, začala v hierarchii koncernu Ford Motor Company stoupat hvězda ambiciózního inženýra jménem Lee Iacocca, který si svým temperamentem a výřečností dokázal získat náklonnost lidí ve svém okolí. Nebylo to pro Ford zrovna lehké období - dříve úspěšný šestiválcový Falcon přicházel o zákazníky, jeho největší konkurent - GM - navýšil v letech 1959 až 1963 svůj tržní podíl z 41 na 57 %. Jeho Chevrolet Corvair byl i přes svojí problematickou konstrukci s motorem vzadu oblíbený a Iacoccovi se do rukou dostaly špionážní snímky nové varianty Corvairu se jménem Monza. Bylo mu jasné, že je třeba okamžitě jednat. Pro uvedení dalšího modelu Fordu hovořil momentální ekonomický vzestup země a, jak si Iacocca chytře spočítal, také fakt, že právě dospívá početně silná generace mladých lidí z poválečného populačního boomu. Vždy patřil mezi ty, kteří věnovali maximální pozornost důkladnému marketingovému průzkumu a označení skupiny typických zákazníků. Dospěl k závěru, že nový Ford musí být „levnější verzí Thunderbirdu pro pracující dívku“.
První prototypy Mustangu byly hotovy v roce 1962. Byly to dvoumístné otevřené vozy s motorem před zadní nápravou (odpověď na Corvaira) a krytými světlomety. Iacoccovi se auto líbilo, bylo mu však jasné, že se takový vůz nebude prodávat ve větších počtech. Navíc většina vedoucích pracovníků příliš nepřála dalšímu dobrodružství s uváděním nového auta. O to větší vzrušení však panovalo mezi zaměstnanci. Šéfnávrhář nákladních vozů Joe Oros spolu s plánovačem výroby Danem Freyem téměř tajně postavili prototyp odpovídající jejich představám o novém autě podle Iacoccova receptu. Podařilo se jim využít kompletní pohonnou jednotku včetně náprav i palubní desky z běžného Falconu, čímž výrazně snížili výrobní náklady. Když se s prototypem seznámil Lee Iacocca, byl nadšen. Vyvinul maximální diplomatické úsilí a přes zjevnou nechuť riskovat dokázal přemluvit i Henryho Forda II., aby se schválením projektu souhlasil. Ten nakonec vedoucím pracovníkům shromážděným okolo makety nového auta oznámil: „Pánové, já tu zatracenou věc schválím, abych se vás zbavil, ale … musíte ji prodat. Jde o vaše krky.“
A tak se zrodil slavný Mustang. Po dlouhých dohadech nakonec dostal jméno převzaté z dvoumístného prototypu, které zároveň odkazovalo na označení jedněch z nejlepších stíhacích letounů závěru druhé světové války. Je zřejmé, že přes všeobecně uznávanou teorii jsou nakonec pravým otcem auta nikoli geniální Lee Iacocca, ale designér nákladních aut Oros s plánovačem Freyem.
17. dubna 1964 byl Mustang představen veřejnosti. Jeho tvůrci se v nejvyšší možné míře nechali poučit z potíží s předchozími modely, takže v den svého uvedení byly předváděcí Mustangy u každého z 8 160 fordových amerických dealerů. Zahájení prodeje rozpoutalo hotové šílenství.
Modely 1964 až 1967
I když se Fordy Mustang vyrábějí dodnes, nejcennějšími jsou exempláře z první série. Ačkoliv byly v té době nové modely uváděny na trh okolo léta, Lee Iacocca považoval Mustang za natolik výjimečný výrobek, že kvůli němu poněkud pozměnil taktiku. A to se mu vyplatilo. Jeho „duševní potomek“ vzbudil na veletrhu úplnou hysterii. Zde vystavené vozy byly na místě draženy a jejich ceny šplhaly do závratných výšek. Jeden ze šťastných majitelů dokonce ve svém Mustangu strávil noc, aby si byl jistý, že mu jej nikdo „nevyfoukne“, než se ověří krytí jeho šeku. Tyto první vozy jsou dnes odborníky zařazovány do modelového roku 1964 1/2, protože se od vozů vyrobených v druhé polovině roku 1965 v drobnostech lišily. Na americké poměry se Mustang vyznačoval relativně kompaktními tvary s jistými známkami evropského designu. Průzkumy ukázaly, že jeho skutečná prodejní cena je téměř o tisíc dolarů nižší než zákazníci odhadovali. K tomu jistě posloužilo využití konvenční techniky z osvědčeného Fordu Falcon. Podvozek byl vybaven nezávislým zavěšením předních kol na lichoběžníkových závěsech s odpružením vinutými pružinami, zatímco zadní tuhá náprava spočívala na dlouhých podélných listových pérech. V nabídce byla hned od začátku široká škála řadových šesti- a vidlicových osmiválcových motorů s rozvody OHV. Základní jednotkou byl poměrně dýchavičný šestiválec 2,8 litru s výkonem okolo 100 koní, druhým šestiválcem byla jednotka o objemu 3,3 litru. Pro motorizaci tohoto robustního automobilu se jako vhodnější záhy ukázaly osmiválce 4,3 a 4,7 litru. Právě větší z nich se brzy stal nejpopulárnějším a poskytoval základ pro řadu výkonových variant. V základní verzi dával okolo 220 koní, továrna však nabízela i výkonnější provedení Hi-Po (High Power). Nejvýkonnější byla Carollem Shelbym vyšlechtěná varianta GT350 z roku 1965, která dosahovala hodně přes 300 koní. Malá zajímavost: motorem V8 4,7 l vybavená auta mají na předních blatnících nenápadné číslo „289“, což je objem „4,7 litru“ vyjádřený v kubických palcích. V roce 1966 byl nejslabší motor pro nezájem zákazníků vyřazen z výroby. Ve všech verzích byl výkon na zadní kola přenášen skrze tří či čtyřstupňovou manuální, nebo třístupňovou automatickou převodovku.
Dobová reklama z roku 1965
Mustang 289
Zprvu se Mustang nabízel jako dvoudveřové čtyřmístné kupé s pevnou nebo skládací střechou. Ale ještě v září roku 1964 byla nabídka karosérií doplněna sportovně střiženou variantou „fastback“ s charakteristikou míst 2+2, více skloněným čelním sklem, kotoučovými brzdami vpředu a pozměněnou palubní deskou.
Osmiválcové Mustangy nabízely skvělé dynamické vlastnosti. Maximální rychlost se pohybovala mezi 145 a 210 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h bylo od 15 do 6 vteřin. Legendární se stala nabídka prvků výbavy za příplatek. Díky ní si každý mohl svůj Mustang dotvořit podle vlastního vkusu. Ačkoli jeho základní cena byla 2 368 dolarů, zákazníci si do něj vždy nechali instalovat příplatkovou výbavu v průměru za dalších 1 000 dolarů. Mezi nejvyužívanější položky patřilo tvrdší naladění podvozku.
Mustang 1964 interiér --- Mustang 1966 interiér --- Mustang Convertible 1964
Uvedení vozu Ford Mustang bylo podpořeno monstrózní reklamní kampaní. V den jeho premiéry vyšly ve více než 2 600 amerických novinách celostránkové inzeráty, televizní kanály diváky masírovaly reklamními spoty, Mustangy budily rozruch v halách patnácti nejrušnějších letišť a foyer dvou stovek hotelů sítě Holiday Inn. Iacocca si také na tento den zaplatil velké rozhovory v nejčtenějších novinách Time a Newsweek, kde však místo propagace Mustangu spíše stavěl na odiv svoji vlastní dokonalost. Úspěch kampaně překvapil všechny: během prvního víkendu se na nové auto k dealerům značky Ford přišly podívat více než 4 miliony potenciálních zájemců! Ameriku zachvátilo šílenství a zrodila se nová kategorie „malých“ a poměrně levných sportovních vozů: Ponny Cars.
Během prvního roku se prodalo 418 812 Mustangů a v roce 1966 jich bylo celkově vyrobeno již více než milion. Přitom plánovaná roční produkce se měla podle původních propočtů pohybovat jen okolo 75 000 vozů. Kvůli takovému zájmu byly pro výrobu Mustangu přestavěny další dva fordovy závody ve státech California a New Jersey.
Mustang Fastback 1965
Ford Mustang byl demokrat, hodil se pro každého. Byl stejně tak vhodný pro mladého uličníka jako pro prezidenta úspěšné společnosti. Kdokoli zkrátka přijel v Mustangu, nikdy a nikde si neudělal ostudu. V roce 1967 přišla první modernizace, která kromě obměny motorové nabídky přinesla i změny v designu. Mustang od této chvíle začal růst do všech směrů a střízlivé linie elegantního vozu začaly být poněkud bizarními…
1967 – 1973 – doba začínajícího úpadku
Rok 1966 byl pro Mustang vůbec nejúspěšnější. Tehdy nalezl téměř 550 000 kupců a od zahájení výroby přinesl společnosti Ford Motor Company čistý zisk 1,1 milionu dolarů. Henry Ford II. byl nadšen a Lea Iacoccu jmenoval do funkce viceprezidenta společnosti. Někdejší dealer aut z Pennsylvanie tak nyní dohlížel na produkci všech osobních i nákladních vozů Ford, včetně prestižní divize Lincoln – Mercury.
Mustang 1967
Mustang Boss 351 1971 --- Mustang Boss 429 1970 --- Mustang Boss 429 1970 leták
Pro modelový rok 1968 byl Mustang důkladně přepracován. Největších změn doznala karosérie. Její dosud střízlivé, elegantní a lehce působící tvary byly zvýrazněny a opticky zatíženy. Horní okraj jednoduché přední masky byl protažen do tvaru žraločí tlamy a zadní čelo bylo prolomeno vodorovným prolisem procházejícím i zadními světly, stále tvořenými trojicemi stejných svislých segmentů na každé straně. Těmito zásahy vůz povyrostl do všech směrů. Bylo to paradoxně právě v době, kdy dosud konsternovaná konkurence dokončovala své variace na téma původní generace Mustangu z roku 1964.
Mustang Convertible 1968 --- Mustang Grande 1969 --- Mustang GT500 KR 1968 --- Shelby Ford Mustang GT500
Upravený Mustang sice stále vypadal svébytně a neotřele, ale připravil živnou půdu pro vznik bizarních kreací typu Grande z roku 1969 s vinylem potaženou střechou a množstvím chromových cetek. Díky podobným excesům se postupně začal vzdalovat původní koncepci. V roce 1967 navíc přichází Chevrolet Camaro a záhy po něm i Pontiac Firebird, oba střižení podle konceptu původního Mustangu. A zvláště Camaro rychle boduje; triumfálního prodeje Mustangu sice zatím nedosahuje, ale 200 000 vozů za rok také není k zahození.
Ještě v roce 1967 připravil Carroll Shelby vysokovýkonnou interpretaci modernizované verze, tentokrát pojmenovanou GT500. Pod její kapotou se nacházel sedmilitrový osmiválec s výkonem 425 koní, který vozu uděloval zcela unikátní jízdní vlastnosti. Ve slavné scéně filmu „Bullittův případ“ z roku 1968 Steve McQueen stíhá Dodge Charger v „krotší“ verzi GT500, modelu GT390. Shelby nabízel Mustang GT500 až do roku 1970, kdo by si navíc nepamatoval Eleonoru z filmu 60 sekund...
Mustang Mach 1 1971 --- Mustang Mach 1 1972 --- Mustang Sportsroof Coupe 1972
Ale ani samotná automobilka nezahálela a pracovala na přípravě svých vlastních superrychlých variant, nejčastěji doplňovaných označením Boss. V roce 1969 poprvé vyjel Mustang Boss 302. Číslovka opět označovala objem vidlicového osmiválce v kubických palcích, který měl v tomto případě objem přibližně 5 litrů. Výhodou velkoobjemových motorů byla možnost snadno zvýšit výkon z původních 290 až na hranici 350 koní bez zkrácení životnosti pohonné jednotky.
Ještě v tomtéž roce se objevila další poměrně zajímavá verze označená Mach 1. Šlo o prvního představitele další generace Mustangu. Byl široký a dlouhý, ale přitom nízký a celkem lehký. 250 koní jeho základního téměř šestilitrového motoru bylo slušným standardem, ovšem s příplatkovým sedmilitrovým motorem, vybaveným čtyřnásobným karburátorem a náporovým sáním Ram Air, šlo o kombinaci beroucí dech. Tato pohonná jednotka totiž v základním nastavení produkovala 375 koní… Rok nato se objevil i mohutný Mustang Boss 429, který pod dlouhou kapotou ukrýval stejný motor. Oproti svému menšímu sourozenci s označením Boss 302 nepůsobil na první pohled tak okázale, ale o to větší divy předváděl na silnici. Přetížená přední náprava však výrazně limitovala jeho ovladatelnost a manévrovatelnost.
Více či méně důležité změny zaznamenávaly i levnější verze. Rok 1969 však přesto nebyl pro Mustanga úspěšný: všech variant se prodalo dohromady jen 191 000, zatímco rok před tím to bylo přes 300 000. Vozů Mach 1 bylo vyrobeno celkem asi 14 700 kusů, počet vyrobených vozů Boss 302 nedosahoval 2 000 a těžkopádného Bossu 429 sjelo z výrobní linky jen 500. Inu, čert nikdy nespí. Tím méně, pokud má jméno General Motors…
Mustang 1964 až 1967
Rok 1971 se nesl ve znamení další dílčí modernizace, která přinesla řadu technických vylepšení, jako například diferenciál se zvýšenou svorností, ale Mustang přesto pomalu ztrácel dech. Jeho vzhled zapadal do škatulky „americké sportovní auto“. Stále byly nabízeny velmi rychlé varianty Boss a Mach.
Během krátké doby však o sobě důrazně dala vědět ropná krize, která zasadila hlubokou ránu všem výkonným automobilům, včetně Mustangu. V roce 1973 se světu představila nová generace nazvaná Mustang II. Byl to vůz solidní, ale celkem nevýrazný, umožnil však legendě jménem Mustang adaptovat se na nové podmínky a přežít. Ale o tom až v další, poslední kapitole s podtitulem „Mustang od roku 1973 do dneška“.