Kapitoly článku:
Granada podruhé
Již po pěti letech výroby byla evropskému publiku v roce 1977 představena Granada druhé generace, jež byla s drobným faceliftem z roku 1982 vyráběna až do roku 1985. Nejdůležitější novinkou bylo (původně pouze „dočasné“) zastavení výroby v britském Dagenhamu, takže do Albionu se nově vozy dovážely z Kolína.
Granady Mk. II se do Velké Británie již pouze dovážely z Německa
S koncem britské produkce zanikla také výroba letitých vidlicových motorů Essex. Ty byly kompletně nahrazeny německými jednotkami „Kolín“, tentokrát ve verzích 2,0, 2,3 a 2,8 l, které se však samy o sobě staly posledními pohrobky původní vidlicové série Taunus. S druhou generací Granady, jež po technické stránce vycházela z generace první, pak byla omezena nabídka karosářských variant.
Kupé z nabídky zmizelo a dvoudveřový sedan zůstal k dispozici pouze jen na vybraných trzích. Špičkou řady Granada se stalo provedení opatřené šestiválcem 2,8 l s nepřímým vstřikováním paliva, naopak základem se postupem času stal řadový čtyřválec s objemem 1,6 l. V závislosti na konkrétním trhu (ten britský byl ale z tohoto pohledu nejbohatší) byly k mání také sportovně, či luxusně střižené modely.
Granada coby "dělník", pohřební speciál a jako atrakce na setkání "youngtimerů"
Naftové opojení
Prestižní verze byly určeny nejnáročnějším zákazníkům, kteří se tak mohli těšit z předností klimatizace, plně koženého čalounění kůží Connolly, elektricky stavitelných a vyhřívaných předních sedadel, palubního počítače nebo elektricky ovládaného střešního okna a víka zavazadlového prostoru u sedanů.
Také vozy Ford Granada II byly k dostání v široké škále verzí, ale zázrak z počátku sedmdesátých let se již nekonal
Převodovky byly v závislosti na konkrétním motoru manuální čtyř a pětistupňové, případně třístupňové automatické. Zcela novou kapitolou, kopírující tendence dané ropnou krizí a rostoucími cenami benzínu, se staly Granady opatřené atmosféricky plněnými vznětovými motory Indenor v objemových verzích 1,9, 2,1 a 2,5 l.
Ty se tehdy montovaly do celé řady automobilů od Peugeotů (403, 404, 505, 604 i užitkových J a P) přes exportní Volhy montované v Belgii či indické off-roady Mahindra Jeep až po Fordy Granada a později i Sierra (2,3 l). V případě Granady se základní verze 1,9 l ukázala záhy jako příliš slabá, v roce 1979 tak přišla varianta 2,1 l a o tři roky později pak 2,5 l.
Nenápadné sbohem...
Ford Granada Mk. III; tak se jmenovalo Scorpio ve Velké Británii
Přišel ale duben roku 1985 a veřejnosti se představila Granada třetí generace. Neznáte? Ale znáte. Šlo přeci o první Ford Scorpio, který se ve Velké Británii i nadále prodával pod jménem Granada (Scorpia tam bylo pouhým označením jedné z výbavových verzí). Ale to je již zcela jiná, poněkud smutnější historie, k níž se vrátíme někdy příště.