Na závěr našeho seriálu se podíváme na situace, kdy už není zbytí a nefunkční filtr je třeba řešit. Vedle výměny se nabízejí i další metody...
Filtry pevných částic aneb DPF: díly seriálu
1/4 Druhy DPF, jejich přednosti a nedostatky
2/4 Spolehlivost filtrů pevných částic
3/4 Jak předcházet problémům s filtry pevných částic
4/4 Opravy filtrů pevných částic – výměna, čištění, vytloukání
V případě, že už se filtr nedaří z nějakého důvodu zachránit, je nevratně poškozený nebo nahromaděním nespalitelných zbytků výrazně klesla jeho kapacita (vyžaduje stále častější regenerace), existují tři druhy řešení.
Výměna může vyjít draho
Zaprvé je to nejméně oblíbená varianta – konvenční výměna. Vzhledem k vysokým, v případě některých korejských a japonských značek až absurdně předraženým originálním dílům si tento „luxus“ dovolí jen minimum vlastníků starších ojetin.
Aftermarketové filtry DPF bývají levnější (podle značky i cílového vozu o 10 až 70 %), stále se však bavíme o cenách řádově v desítkách tisíc korun a navíc zdaleka ne u všech aftermarketových produktů lze garantovat původní účinnost – jinými slovy filtračního materiálu či aktivní vrstvy zde může být proti originálu výrazně méně.
Aftermarketový filtr; emulátor; při nadměrně dlouhé regeneraci se mohou tavit plasty v blízkosti výfukového potrubí
Druhovýrobní fitry by údajně měly dále zlevňovat, tato informace však není člověku řešícímu akutní problém nic moc platná. Dále je třeba si uvědomit, že i nový fitr je v drtivé většině případů dodáván bez příslušných čidel, které se ze starého filtru často nepodaří bez poškození demontovat a je třeba koupit i je. Teplotní čidla neustálým střídáním teplot do obalu filtru doslova zarostlou.
Jestliže například na naftovou Mazdu6 minulé generace stojí jedno čidlo až deset tisíc korun, přičemž u některých verzí jsou až tři, pak při výměně filtru už házíme peníze lopatou...
Filtr lze i vyčistit
Druhou variantou je profesionální čištění. Skutečně smysluplná technologie profesionálního čištění přímo na vozidle neexistuje a drtivá většina těch v českých podmínkách hojně využívaných (čištění tlakovou vodou, chemickými roztoky atd.) funguje obvykle jen na chvíli nebo filtr nevratně poškodí. Nešťastný majitel stojí po čase opět na začátku, pouze chudší o tisíce korun.
Příklady cen originálních filtrů pevných částic
- BMW 530d E60 50 747 Kč
- Ford Mondeo (IV) 2.0 TDCi 103 kW 13 256 Kč
- Honda Accord 2.2 i-DTEC 48 417 Kč
- Renault Mégane II 1.9 dCi 26 543 Kč
- Škoda Octavia II 2.0 TDI CR 103 kW 37 389 Kč
- Volkswagen Passat B6 2.0 TDI PD 27 329 Kč
Uvedené ceny jsou včetně DPH.
Jediná nadějnější technologie čištění (Advanpure) s pomocí speciálního regulovatelného plynového hořáku a současného protisměrného vyfukování nespalitelných zbytků (popela) tlakovými vlnami je na trhu zatím krátce a není zrovna nejlevnější – stojí až deset tisíc korun.
Výhodou čištění je takřka stoprocentní obnovení filtrační kapacity původního filtru bez rizika jeho poškození a bez nutnosti demontáže teplotních čidel, nevýhodou zmíněná cena a opět nutnost filtr z vozu demontovat. U některých vozů je přitom přístup velmi komplikovaný, ve vzácných případech vyžaduje i spuštění nápravnice. To byl třeba případ Toyoty Avensis 2.2 D-CAT.
Obecně je to vždy komplikovanější tam, kde je DPF přímo v těsné blízkosti motoru a ten sám je přitom příliš rozměrný a motorový prostor velmi těsný, nebo v případě příčně uložených motorů otočených „horkou“ stranou dozadu.
Složitý přístup k DPF (zde dokonce dvěma) je například také u Audi A8 4.2 TDI. Zde již pouhá výměna turbodmychadel vyžaduje demontáž motoru z auta.
Vytloukat a potom zatloukat, zatloukat, zatloukat
Třetí, a dříve u nás hojně oblíbenou, alternativou, je takzvané „vybourání“ filtru. Jde o velice kontroverzní záležitost vyvolávající zuřivé diskuze o nemorálnosti, bezohlednosti, zbavení auta technické způsobilosti a podobně. Každopádně i tohle řešení „pro otrlé“ je stále ve hře, ať se nám to líbí nebo ne.
Zejména po nástupu tzv. emulátorů (softwarových šidítek přítomnosti filtru DPF) je reálná odhalitelnost takové úpravy u auta s dobře fungujícím spalováním, tedy viditelně nekouřícího, poměrně malá. O českých kontrolách emisí se nemá smysl vůbec zmiňovat, odhalitelnost nasazení opravdu dobře navrženého emulátoru je oříškem i pro značkový servis. Na rozdíl od úprav řídící jednotky se emulátory diagnosticky tváří jako plně funkční DPF s nekolidují s aktualizacemi softwaru řídících jednotek motoru.
Staří praktici se nebojí s takto „upraveným“ vozem vyjet ani do zahraničí s logickým argumentem, že ani neoblomný německý policista nemá důvod strkat prst do výfuku nebo vás konfrontovat na mobilní stanici měření emisí, pokud auto zjevně nekouří nebo se jeho sazemi zčernalá rovná koncovka výfuku na sto honů netluče se zelenou plaketou vylepenou na čelním skle.
Odhalení je složité
Navíc i Německu už vědí, že výrobcem udávanými tolerancemi kouřivosti vůz často projde a že „usvědčitelnost“ podle zčernalého výfuku je velmi ošemetná záležitost. Například vozy s dodatečně montovaným retrofitem propouštějí část sazí zcela běžně. Vozům po dřívější opravě nefunkčního DPF už navždy zůstala koncovka výfuku černá, přestože s nově instalovaným filtrem opět dávno nekouří.
Každopádně i v českých podmínkách je znát, že byznys vytloukání filtrů pomalu přestává být tolerovaný. Česká obchodní inspekce se na základě podnětu z ministerstva dopravy nechala slyšet, že si na podobné firmy „posvítí“.
Právníci se však jen usmívají a poukazují na fakt, že je-li zákazník informován o rizicích plynoucích z demontáže filtru (například že vůz tím okamžikem ztrácí technickou způsobilost a správně by neměl odjet po vlastní ose domů) a přesto tento úkon od autoopravny požaduje, ta se nedopouští ničeho nezákonného. A že soukromý plastický chirurg vám také klidně uřeže ucho, projevíte-li o to dostatečný zájem a dobrovolně souhlasíte s riziky z toho vyplývajícími.
Poptávka tvoří nabídku
Jelikož při současných cenách oprav a náhradních dílů bude stále existovat poptávka po této službě, bude existovat i ona sama. Jen se stáhne do navenek méně řvavé „undergroundové“ podoby, jak se děje například v Itálii či Velké Británii, kde se navzdory vyšší životní úrovni průměrného obyvatele staly emulátory docela rozšířeným řešením problémů s filtry DPF.