Kapitoly článku:
Tipo bylo jedno z prvních aut značky, které také ve velké míře přešlo na moderní elektroniku především v oblasti řízení motorů. Až na základní motorizace na některých trzích mělo Tipo elektronicky řízené vstřikování paliva a ve své době překvapilo především digitální palubní deskou.
Ve své době byl digitální přístrojový panel moderní a „in“. Měly ho ale spíše lépe vybavené verze, obyčejné si vystačily s klasikou. A ta byla navíc spolehlivější
Tu měly lépe vybavené modely, ale bohužel to byl také jeden z kamenů úrazu, italská elektronika tradičně zlobila, spousta aut měla závady komplikované přístrojové desky už cestou od prodejce.
V prvních letech se jednalo o velmi úspěšný model. Tipo zaujalo nejen solidní kvalitou zpracování, která navzdory zvyklostem nebyla tak kolísavá kus od kusu (zřejmě zásluhou modernizovaného automatizovaného výrobního procesu), ale také jízdními vlastnosti a dynamikou.
Vrcholné verze s šestnáctiventilovými motory 1,8 l a 2,0 l s výkony okolo 140 koní (v závislosti na modelu a trhu) byly ve své době srovnatelně rychlé jako například Volkswagen Golf GTI. Fiat Tipo dokonce přesvědčil porotu ankety European Car of the Year, neboť získal toto prestižní ocenění pro bouřlivý rok 1989. Výroba Fiatu Tipo probíhala i v Brazílii a jednalo se po dlouhých dvaceti letech o první auto, které se prodávalo lépe než domácí Volkswagen Gol.
Třídveřový model přišel v rámci faceliftu. Vedle velmi drobných kosmetických změn se zvýšila torzní tuhost karoserie. Fiat Tipo ale po faceliftu přežil už jen dva roky
I přes počáteční úspěchy ale zájem o Fiat Tipo poměrně rychle opadal. Částečně za to mohly potíže se spolehlivostí, ale především to bylo způsobeno i tím, že na podobnou moderní koncepci přezbrojila i konkurence. Nejsilnější konkurenci měl Fiat Tipo v modelech Renault 19 a Citroën ZX.
Zatímco nová generace Fordu Escort ještě Fiat Tipo příliš nepotrápila, tlak od úplně nového Opelu Astra z roku 1991 a především nové generace Volkswagenu Golf z roku 1992 už nedokázal jinak povedený Fiat zvládnout. Design Fiatu Tipo byl v době uvedení na trh zřejmě až příliš usedlý a rychle zastaral.
V roce 1993 přišla modernizace, která se na designu projevila jen nepatrně. Důležité bylo zvýšení torzní tuhosti karoserie, upravený podvozek a také příchod airbagu řidiče, který ještě v této době v Evropě nebyl v segmentu C zcela běžnou záležitostí. Fiat Tipo se také poprvé prodával i jako třídveřový model. Už to ale nestačilo a v roce 1995 bylo Tipo nahrazeno novými modely Fiat Bravo a Brava. Obchodně se ale jednalo o velmi úspěšné modely.
Fiat Tipo je opomíjený neprávem. Pro italskou automobilku to byl velice důležitý model, který zavedl moderní výrobní postupy a technologie
Najít dnes zachovalý Fiat Tipo dá opravdu hodně práce, přece jen to bylo především obyčejné auto a nějaký investiční potenciál v něm asi nelze spatřovat. Je to ale kus historie italské automobilky, která by neměla zůstat zapomenuta. Protože i když Tipo nedobylo svět designem, bylo dobře navržené a promyšlené a použitými výrobními technologiemi vydláždilo automobilce cestu do dalšího desetiletí.