Začátkem sedmdesátých let se v Maranellu schylovalo k revoluci. Motor se u produkčních vozů přestěhoval za sedadla a navíc šlo o plochý dvanáctiválec.
Kapitoly článku:
Motor uprostřed používalo Ferrari dávno už v monopostech, kupříkladu ve žraločím typu 156, který ovládl mistrovství světa formule 1 v sezóně 1961. Za jeho volantem také tehdy na Monze zahynul Wolfgang von Trips a šampionem se stal jeho týmový kolega Phil Hill. Stejnou konfiguraci pohonné jednotky měl i legendární prototyp 250 LM, nástupci řady P a některé studie. Jenže v sériové produkci se uplatnila pouze u značky Dino. A Dina, nejprve s vidlicovými šesti- a později osmiválci dlouho nenesla vzpínajícího se koníka, značka byla definitivně zrušena až v květnu roku 1976.
Prototyp 365 GT4 BB z Turína 1971. Fioravantiho tvary nestačily zestárnout ani za 45 let
Enzo Ferrari ale tuhle kacířskou myšlenku dlouho odmítal, podle něj motor patřil dopředu. Inženýři ho dlouho přesvědčovali, že právě ona má budoucnost. Své udělala nejprve ztráta výsadních pozic ve formuli 1 i vytrvalostním šampionátu sportovních prototypů na konci 50. let. Ale budou takové vozy kupovat i klienti? Pravé Ferrari pro zákazníky s motorem uprostřed, navíc plochým, se objevilo poprvé v Turíně 1971, ještě coby prototyp. Už i on měl tehdy hypermoderní výklopné světlomety. Hlavní konkurenci představoval býk ze Sant'Agaty, tedy Lamborghini. Scuderia tenkrát ploché dvanáctiválce používala ve formuli 1 v monopostech 312 B.
365 GT4 BB
Malosériová produkce 365 GT4 BB se rozběhla až v roce 1973 po podzimním autosalonu v Paříži. Berlinetta Boxer nahradila řadu 365 GTB/GTS/4, veleslavnou Daytonu, což byla ale jen přezdívka. Původně s ní tedy sdílela i číselné označení, ale jinak se radikálně lišila, protože předchůdce poháněl vidlicový dvanáctiválec umístěný konvenčně vpředu podélně.
Stejně jako Daytony, i tvary BB byly dílem Leonarda Fioravantiho, dnes sedmasedmdesátiletého designéra, který dlouhou dobu pracoval u Pininfariny a navrhl stěžejní modely se vzpínajícím se koníkem ve znaku od zmíněného prvního Dina 206 GT až po legendární F40. Sériové vozy byly přesně 4,4 m dlouhé, 1,8 m široké a jen 1,12 m nízké, takže v kokpitu pilot a spolujezdkyně spíše leželi než seděli.
Už první Berlinetta Boxer znamenala radikální změnu koncepce pro automobilku z Maranella - vyjma značky Dino
Pod zadním směrem dozadu odklopným krytem se u 365 GT4 nacházel plochý motor F-12 4390 cm3 s výkonem 253 kW/7200 min-1, ovšem umístěný podélně, Dina měla kratší agregáty napříč. Navzdory názvu však nešlo o boxer v pravém slova smyslu, nýbrž o V12 s úhlem rozevření 180 stupňů, protože ojnice s písty protilehlých válců měly společné čepy na klikovém hřídeli. Dvě vačkové hřídele v každé z hliníkových hlav poháněly ozubené řemeny, klikový hřídel byl uložen sedmkrát a litinové válce krmily čtyři trojité spádové karburátory. Berlinetta používala pětistupňovou přímo řazenu převodovku umístěnou pod agregátem. Točivý moment vrcholil hodnotou 409 N.m v 3900 otáčkách. Podvozek měl rozvor 2500 mm, základ tvořil prostorový trubkový rám s příčnými lichoběžníkovými závěsy. Pérování obstarávaly vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči, vzadu dvojitými, nechyběly příčné zkrutné stabilizátory a velmi přesné hřebenové řízení.
Místo pouze pro dva a maličký zavazadelník vpředu. BB byla pravým supersportem, vždyť překonala 300 km/h
Ocelová karoserie měla hliníkové dveře, kryt motoru a přední víko, do zavazadelníku o objemu 140 l pod ním se toho opravdu moc nevešlo, ale dvoučlenné posádce na víkend do hotelu stačil. Všechny BB charakterizovala velká přídavná světla obdélníkového tvaru, většinou oranžová, někdy i bílá. Auta byla schopna sprintovat z klidu na stovku za 5,4 s, jela 302 km/h a Ferrari u nich udávalo suchou hmotnost bez náplní 1235 kg. Překonání třístovkové mety bylo v první polovině 70. let naprosto ojedinělé, dnes to umí kdejaký dvoutunový sedan.
Zabrzdit pomáhala dvouokruhová soustava se čtveřicí vnitřně chlazených kotoučů, jak se na supersport slušelo a patřilo. Patřičně dimenzované byly obě palivové nádrže, které dohromady pojaly 110 l drahocenné tekutiny, při cestovní spotřebě zhruba 22 l/100 km vystačily na 500 km. Kokpitu dominoval tříramenný sportovní volant, pod ním se nacházela čtveřice kruhových přístrojů včetně velkého rychloměru a otáčkoměru. Řadicí páka s klasickou chromovanou otevřenou kulisou spočívala spolu s většinou ovládacích prvků na středové konzole.
512 BB
V Paříži 1976 byl představen nástupce 365, tentokrát s prostinkým názvem 512 BB. Ferrari se odchýlilo od označování svých modelů trojčíslím reprezentujícím objem jednoho válce a vzkřísilo už jednou použité u sportovních prototypů: 5 litrů a dvanáct válců. Necelých, větší motor F-12 4942 cm3 dával 265 kW/6800 mín-1. Posílená dvoukotoučová spojka zvládala zvětšenou porci točivého momentu 451 N.m ve 4600 otáčkách lépe a nepotřebovala tolik síly na pedál. K dosažení dnešního dálničního limitu 130 km/h stačila Berlinettě Boxer zařazená dvojka...
Motor dostal i mazání se suchou klikovou skříní, odstranily se tím dřívější problémy s nedostatkem oleje při rychlé jízdě v zatáčkách. Jízdním vlastnostem prospěla montáž širších zadních pneumatik, díky nim se dříve shodný jedenapůlmetrový rozchod patnáctipalcových litých kol Cromodora s pěticí paprsků zvětšil zhruba o šest centimetrů.
512 BB se lišila větším dvanáctválcem 4,9 l, dvěma dvojicemi koncových reflektorů a otvory NACA před zadními koly. Bicolore mělo spodní část lakovanou v barvě karoserie
Přední nárazník se dočkal integrovaného spoileru, na bocích za dveřmi se objevily chladicí otvory NACA, které přiváděly vzduch k brzdám, výfukové potrubí už nemělo dvě trojice samostatných koncovek (tedy celkem šest!), na každé straně jedna ubyla. To samé lze říci i o koncových světlech, která se svou novou konfigurací vrátila k turínskému prototypu 365 GT4. Za peníze navíc si mohli klienti do svých vozů nechat dát rádio, elektrická okna a klimatizaci. Pokud zvolili položku Bicolore, v lakovně jim nastříkali i jinak typicky černou spodní část. Automobilka tvrdila, že 512 BB se všemi provozními náplněmi vážila 1400 kg, ve všech technických údajích, i těch oficiálních, ovšem panuje značná nejednotnost.