Kapitoly článku:
Desetiválcový motor vznikl vlastně přidáním dvou válců k existujícímu osmiválci Chrysler Magnum LA 5.9. Celkový objem desetiválcového konceptu motoru byl 7,4 litru, ale pro zkoušky prototypů a ladění podvozku se používal dostupný osmiválec. Navíc se objevily problémy s hmotností, litinový desetiválec byl extrémně těžký - vážil zhruba 380 kg bez převodovky.
Desetiválec upravilo Lamborghini, takže byl motor o zhruba 100 kg lehčí. Celé auto vážilo jen necelých 1500 kg v první generaci. Dynamika byla na svou dobu neskutečná
V záloze byl ale jiný plán a hrubý projekt desetiválce dostalo na starosti Lamborghini, které tehdy Chrysleru patřilo. Základ motoru byl stejný, jednalo se vlastně o osmiválec Magnum LA 5.9, ke kterému se přidaly dva válce. Zvětšil se ale zdvih na 98,6 mm, vrtání zůstalo na 101,6 mm.
Lamborghini pak kolem původního návrhu odlilo blok a hlavu motoru z hliníkové slitiny, čímž se suchá hmotnost motoru dostala na únosných 290 kg. Výsledek měl objem 8,0 l, výkon 300 kW (408 k) v 4600 ot./min. a točivý moment 630 Nm v 3600 ot./min.
Ale jak to bude se jménem? Bob Lutz během jedněch jízdních zkoušek přemýšlel, že jméno auta by se opět mělo inspirovat mezi plazy. Jenže kobra už byla zabraná. Jméno Sidewinder (Chřestýš) nezní moc dobře pro auto, které bude pravděpodobně často jezdit přetáčivým smykem, navíc ho používala armáda pro označení rakety vzduch-vzduch.
V úvahu nepřicházelo ani jméno Asp (druh zmije) a už vůbec ne Python (Krajta), o kterém Bob Lutz řekl: "Jsou tlusté, ohromné, spolknou celé prase a pak se týdny válejí na slunci.“ Tak vlastně zbylo jen jediné možné jméno: Viper. Jedinou překážkou bylo marketingové oddělení, které chtělo jméno Challenger, ale nakonec vyhrála právě „Zmije“.
Zájem o Viper byl tak obrovský že místo katalogové ceny 55 630 dolarů platili zájemci klidně i 200 000 dolarů, jen aby nemuseli čekat. Chrysler původní plán na 500 vyrobených kusů navýšil nejprve na 3000 aut a pak už ani výrobu neomezoval
Předprodukční koncept z roku 1989 vzbudil senzaci. Zájemci dokonce ihned posílali zálohy, ale ty Chrysler vracel s tím, že jde jen o koncept. Teprve až 18. května 1990 padlo rozhodnutí, že se bude Dodge Viper vyrábět v omezeném počtu 500 kusů.
Dodávky začaly v roce 1992, ale Chrysler nevěděl, kde má omezený počet aut prodávat. Měl po Státech 2800 dealerů, ale jen prvních 196 aut. Nakonec vybral 40 vhodných míst podle počtu registrací Chevroletu Corvette. Tím se začala rodit specializovaná síť prodejců Dodge Viper.
Komické je, že Dodge chtěl za auto jen 50 000 dolarů, výsledná základní cenovka byla jen 55 630 dolarů. Zájem byl ale tak obrovský, že se vlastně auta u dealerů dražila. Kdo dal víc, ten odjel. Někteří zájemci tak za Dodge Viper zaplatili klidně i 200 000 dolarů.
Chrysler pak nastavil politiku tak, že navýšil produkci na rok 1993 na celkem 3000 kusů. Po oznámení bylo už v červenci 1992 prodáno přes 70 % Viperů na příští rok. Z původní malosériové hračky nakonec vznikly tři generace Viperů a několik různých speciálních modelů. Auto se také kontinuálně modernizovalo. Nebýt přísnějších bezpečnostních a emisních předpisů, určitě by Viper vydržel ve výrobě dál. Jeho výroba nicméně ještě letos skončí, prodej bude dobíhat v roce 2017.
První generace Viperu se nejprve prodávala jako roadster. Až po modernizaci přišlo i kupé, desetiválec 8,0 l posílil nejprve na 310 kW (422 koní), později dokonce na 335 kW (456 koní). Točivý moment se zvýšil až na 662 Nm. Na 100 km/h akceleroval Viper zhruba za čtyři sekundy, na 160 km/h za 8,6 sekundy a rozjel se na 300 km/h. Sprint na čtvrt míle uměl za 12,2 sekundy s cílovou rychlostí 192 km/h. Vzniklo několik velmi úspěšných závodních verzí, Viper sbíral vavříny třeba i v Le Mans.
Už první Dodge Viper uháněl skoro 300 km/h. I přes obří výkony mělo auto normovanou dálniční spotřebu 12 litrů na 100 km. Bylo to díky dlouhým převodům
Druhá generace Viperu přišla v roce 2002 a vydržela do roku 2010. Opět byl v nabídce roadster i kupé a atmosférický desetiválec zvětšil objem na 8,3 l. Roadster měl výkon 370 kW (503 koní) v 5600 ot./min. a točivý moment 712 Nm v 4200 ot./min. Kupé bylo silnější, nabídlo 380 kW (517 k) a 725 Nm. Při hmotnosti 1530 kg to byly skutečně děsivé hodnoty. Kupé akcelerovalo na 100 km/h za 3,7 sekundy a rozjelo se na 310 km/h.
Druhá generace Viperu se také vozila do Evropy. Desetiválec se nakonec zvětšil až na 8,4 l a výkon povyrostl na 612 koní. Auto umělo 325 km/h
V roce 2007 se druhá generace modernizovala a motor dále zvýšil objem na 8,4 litru. Výkon vzrostl u obou verzí na 450 kW (612 k) v 6000 ot./min. a točivý moment měl hodnotu 760 Nm v 4600 ot./min. Zatímco se akcelerace na stovku o desetinku zhoršila, maximální rychlost vzrostla na 325 km/h.
Třetí generace je na trhu od roku 2013. Pod kapotou pracuje modernizovaný desetiválec 8,4 l, který má nyní výkon 480 kW (653 k) v 6200 ot./min. a točivý moment 813 Nm v 5000 ot./min. Převodovka je pořád výhradně manuální, protože žádný automat v koncernu Chrysler, který by pasoval do malého Viperu, nikdy nebyl schopný tento výkon přenést. Vzniklo ale pár neoficiálních přestaveb na automatická řazení.
Poslední Viper se bez pomocné a záchranné elektroniky už neobejde, ale pořád má v sobě toho nevycválaného ducha legendární Cobry a své první generace
Odhaduje se, že Dodge Viper zakončí na přelomu let 2016 a 2017 svou životní pouť na 31 500 vyrobených kusech. I když je to výrazně víc, než se původně plánovalo, pořád kolem sebe Viper šíří auru exkluzivity a horkého zboží. Navíc jen málo Viperů přežilo své majitele. Zkrátka, ne každý má „nářadí“ na to, aby řídil takové auto bez záchranné elektroniky. Dnes už sice poslední Viper věci jako ABS a stabilizaci má, ale to jen proto, že je to povinné.
Walter Chrysler založil společnost v roce 1925 reorganizací Maxwell Motor Company (1904). V roce 1998 uzavřel partnerství s Daimlerem, dnes silně spolupracuje s italským Fiatem.
Chrysler je nejmenší ze tří velkých amerických automobilek (vedle Fordu a General Motors). Od roku 2021 patří do skupiny Stellantis.
Chrysler 300 • Chrysler Voyager