Ve většině testů nového Mondea najdete „nadupané“ a drahé verze. Jaká je ta takřka základní s motorem 1,8 TDCI?
Kapitoly článku:
Naším testem proto prošlo pětidvéřové Mondeo s nejslabším vznětovým motorem a druhou nejnižší výbavou. Mondeo v současnosti působí jako favorit střední třídy a opravdu se líbí, soudě podle zájmu zákazníků a řady ocenění ve světových i lokálních anketách. A Mondeo se za posledních patnáct let stalo skutečným pojmem.
První generace fordova „světového“ modelu Mondeo se představila v roce 1993, když nahradila v té době již deset let starou řadu Sierra s pohonem zadních kol. Název „Mondeo“ je slovo uměle odvozené z latinského výrazu „mundus“, tedy „svět“, což od první chvíle naznačovalo ambice vozu proslavit se i za hranicemi Evropy. Zde Mondeo záhy obdrželo titul Automobil roku a jeho výroba se rozběhla i v USA. Tam se tento model prodával jako Ford Contour a luxusní Mercury Mystique, který ale nebyl nijak výrazně úspěšný.
V Evropě tomu bylo jinak. Tak jako legendární Sierra se i nové Mondeo stalo záhy etalonem ve střední třídě, a to ať už jde o technickou vyspělost, vnitřní a vnější rozměry, rozsah výbavy, či komfort, bezpečnost a spolehlivost. Zmíněné vlastnosti z něj udělaly bestseller jak v případě nových vozů, tak později i na trhu s ojetinami. Britský motoristický tisk dokonce pro charakteristiku pojmu „střední třída“ používá výraz přeložitelný jako „vůz velikosti Mondea“. I přes značné prodejní úspěchy byla první generace Mondea výrazně faceliftována již v roce 1996, ačkoli si po celou dobu svého života musela vystačit s jediným vznětovým motorem 1,8 TD. Poslední modernizací prošlo „první“ Mondeo v roce 1999. V roce 1998 bylo v Evropě vyrobeno Mondeo s pořadovým číslem 2 000 000 a jen továrna v belgickém Genku tehdy produkovala 2 000 Mondeí denně.
Druhá generace nastoupila v roce 2000. Zatímco benzínové motory prošly pouhou evolucí, vznětové jednotky byly tím, co fordově střední třídě dosud chybělo. Přímovstřikové čtyřválce TDDI představovaly jakýsi mezistupeň, teprve jednotkami TDCI s plněním common rail se však Ford dorovnal své konkurenci a zařadil se opět mezi špici. Mondeo patřilo k nejlepším zástupcům střední třídy svojí spolehlivostí, prostorem a jízdními vlastnostmi. Facelift přišel na sklonku roku 2003 a na loňském ženevském autosalonu bylo Mondeo nahrazeno zcela novou generací.
Nový matador
Ford Mondeo stojí na podlahové plošině C/D, kterou sdílí také s modely Galaxy a S-MAX, s nimiž se také od března 2007 vyrábí v belgickém Genku, kde od roku 1993 vznikly již více než čtyři miliony Mondeí. Polovina použité oceli je vysokopevnostní, také díky tomu vzrostla torzní tuhost karosérie o 30%. Konstrukce zádě i přídě probíhala s ohledem na zlevnění a zjednodušení oprav případných následků havárie. Nový vůz opět přispívá k pokroku v bezpečnosti. Zatímco Mondeo první generace bylo prvním autem své třídy na světě, jež nabízelo ve standardu airbag řidiče, to současné patří k prvním, které se ve všech verzích dodává se stabilizačním systémem ESP. Radikální zvětšení vnějších i vnitřních rozměrů vysadilo Mondeo na vrchol střední třídy a výrazně se blíží charakteristice třídy vyšší.
Všechna kola jsou zavěšena nezávisle, ta přední na kombinaci spodních ramen tvaru L a vzpěr McPherson, ta zadní na soustavě trojic příčných a páru podélných ramen. Pohlcování rázů od vozovky a zvýšená tuhost samonosné karosérie těží z instalace pomocných rámů nejen vpředu, ale i vzadu. Brzdové kotouče na všech kolech (přední s vnitřním chlazením) mají průměr 300 mm, posilovač řízení má proměnný účinek v závislosti na rychlosti jízdy a necelé tři otáčky volantu mezi krajními rejdy.
Za pozornost stojí skutečnost, že na výrobě současného Mondea se podílí více než desítka dodavatelských firem v České republice, z nichž většina tyto díly nejen vyrábí, ale také samostatně vyvíjí. Jedná se třeba o vysokopevnostní sloupky A vyráběné hydroformováním, vnější světlomety nebo některá litá kola.
Nabízené verze
Nové Mondeo se nabízí opět ve třech karosářských variantách, tedy jako tříprostorový sedan, pětidvéřový liftback a kombi. Nejdelší variantou je kupodivu sedan, který ve všech verzích stojí stejně jako liftback. Zážehové jednotky Duratec jsou k dispozici ve verzích 1,6/81 kW, 2,0/107 kW, 2,3/118 kW (k dostání jen ve verzi Ghia X a výhradně s automatickou převodovkou) a 2,5 Turbo, jež dosahuje stejného výkonu jako někdejší atmosférické ST220, tedy 162 kW. Vznětové jednotky TDCI jsou standardně osazeny filtry pevných částic DPF a nabízejí se v provedeních 1,8/92 kW, 2,0/103 kW a nově i 2,2/129 kW. Motory jsou doplněny pěti a šestistupňovými převodovkami s manuálním řazením, nebo šestistupňovými „automaty“.
Také výbavové stupně jsou podobné jako u dřívějších generací, na základní Core tedy navazují Trend a Ghia. Pokračováním dosavadního vývoje je i profilace vyšších úrovní, jež jsou směřovány do komfortu (Ghia X), nebo do sportovna (Titanium, Titanium X a Titanium S). Do základní výbavy všech provedení patří třeba elektrické ovládání zrcátek, klimatizace s manuální regulací, elektricky ovládaná okna předních dveří, stabilizační systém ESP včetně soustav ABS, TCS, EBA a EBD, palubní počítač, sedm airbagů včetně záclonových a kolenního před řidičem nebo originální, bezzátkový systém plnění paliva s detekcí správné tankovací pistole. Dražší varianty pak nabízejí buď v základu, nebo za příplatek i adaptivní světlomety AFS, adaptivní tempomat s interaktivním řízením dynamiky vozidla, parkovací asistent vzadu i vpředu, bezklíčové odemykání a startování, sadu audiosoustav a navigačních a zábavních systémů, vyhřívaná a ventilovaná sedadla nebo aktivní podvozek s tlumiči CCD.