Technické lahůdky tlačí Octavii ke špičce segmentu. Jednou z nich je pohon všech kol, který se letos objevil i v druhé generaci vozu. Počkali jsme si na zimu a s vozem najeli 2 000 km po zasněžených silnicích, abychom poznali pravdu. Má připojitelný pohon všech kol v Octavii smysl?
Kapitoly článku:
Variant Octavie je v nabídce Škodovky jako sněhu na Aljašce a otestovat všechny snad ani nelze. Přesto jsme se vám od počátku výroby vozu pokusili nabídnout recenze všech zajímavých verzí a z dřívějších článků vás mohu odkázat na testy modelů 1.9 TDI, 1.6 MPI, 2.0 FSI kombi, 2.0 TDI a 2.0 TDI DSG kombi.
Vánoční dárek od AutoRevue.cz. Pokud jste čekali test Aston Martinu, je nám líto...
Tentokrát se nám dostal do rukou špičkově vybavený kombík s nejsilnějším motorem 2,0 FSI a pohonem všech kol, označovaným u Škodovky jako 4x4. Nesporně jeden z vrcholů nabídky. Novinkou však pro nás nebyla ani karoserie kombi, ani motor 2,0 FSI, ani rozsáhlá výbava, a tak se v tomto testu budu zabývat především pohonem všech kol, jeho fungováním, zkušenostem s ním a jeho vlivem na další užitné vlastnosti vozu. I proto jsme s vozem strávili většinu času v pošumavských hvozdech, abychom zjistili, co vše 4x4 v Octavii umí. Vzhledem k specifickému vzezření testovaného kousku si ale neodpustím ani několik poznámek ke vzhledu a pár dalších postřehů. Tak si vezměte vánoční cukroví k počítači, jdeme na to.
Highlander
Nebojte se, nezačnu otřepanou frází o nesmrtelnosti německé techniky, k označení kapitoly tímto nadpisem mě přivedl mnohem prozaičtější důvod – barva testovaného vozu nese obchodní název Highland Green. Přiznám se, že mám velmi rád tmavě zelené metalízy, vůz činí na jednu stranu nenápadným, na druhou mu dodávají tak trochu aristokratický vzhled. Bohužel, ne každému vozu zelená sluší a zatímco třeba na Octavii první generace vypadá skvěle, např. předposlední trojkové BMW v ní vypadá příšerně. Nová Octavie sice nevypadá v zelené tak dobře, jako ta stará, ale přesto jí to sluší a pokud bych si Octavii kupoval, byla by tato barva horkým kandidátem na zaškrtnutí v ceníku. Tmavá barva skrývá některé designové neduhy vozu zmiňované ve starších testech a zelená přitom nevypadá tak fádně jako černá. Jde samozřejmě čistě o můj pohled na věc, přesto říkám „zelené z vysočiny“ jasné ano.
Skvěle vyhlížející interiér vozu degradují drobné nedostatky
Podobně pozitivně musím hovořit i o interiéru vozu. Ten byl vyveden v kombinaci černé a tmavší béžové barvy. Vzhledem k tomu, že černý odstín schytala téměř všechna snadněji ušpinitelná místa (koberce, prahy, boky sedadel, horní polovina palubky...) a světlý ta ostatní, šlo nejen o kombinaci luxusně vyhlížející, ale i poměrně praktickou. „Autor“ celé specifikace vozu si zaslouží pochvalu, šlo opravdu o „hezký kus oktávky“. K interiéru dále nemám co dodat, ale nemohu si odpustit znova hořekovat nad mnohokrát zmíněným minus poslední Octavie – uzkými sedáky předních sedadel. Při každé jízdě s vozem si musím položit otázku, zda si do nich vůbec někdo sedl poté, co byly navrženy a poprvé vyrobeny. Snad každý cestující si tohoto nedostatku všiml po chvilce jízdy, sedáky jsou úzké pro drtivou většinu populace. Vzhledem k tomu, jak je vůz v mnoha ohledech vychytaný, je toto (a pár dalších drobností) pro mě zcela nepochopitelným faux pas. Ale pojďme k tomu lepšímu.
Audi s šípem ve znaku
Vytříbená technika mě vždy potěší a testovaný vůz jí doslova oplýval. Pohon všech kol, motor s přímým vstřikem, šestistupňová převodovka, špičková navigace, xenonové světlomety, Bluetooth handsfree, komfortní palubní systém a několik dalších prvků posouvalo testovanou Octavii ve vnímání nižší střední třídy hodně vysoko. Takto komplexní kompakt většina konkurence vyrobit prostě neumí, neboť větší či menší část těchto prvků nemá v nabídce. Bylo vcelku zajímavé sledovat posměšky některých majitelů Audi A3, kteří považovali svůj vůz za „něco víc“. Nejen že si do Octavie si můžete pořídit valnou většinu mimořádných prvků A3, ale v dané specifikaci byla Octavie o řádný kus výše než většina zde prodaných A3. Ono quattro, navigace nebo xenony zatíží i peněženku zákazníka Audi. Testovaný vůz může být jednoznačně chloubou nejen Škody, ale i celého koncernu VW a posměšky nad touto specifikací Octavie opravdu nejsou na místě.
Navigace, Bluetooth, autoklima, xenony, chytrý palubní systém a spousta dalších extras umí udělat z Octavie "auto snů". Někdy to ale konstruktéři trochu přehánějí, smysl vypínání podsvětlení dálkových ovladačů na volantu (bez jejich současné deaktivace) mi uniká...
Když už jsem si v této kapitolce „vzal do pusy“ Audi, řeknu i pár slov k samotnému pohonu všech kol. Označení 4x4 v nové Octavii skrývá připojitelný pohon zadních kol řešený pomocí mezinápravové spojky Haldex druhé generace. Jde o licencovaný výrobek švédské firmy stejného jména a používán je i v mnoha jiných vozech koncernu VW (a nejen v nich). Zatímco u Škodovky a Seatu je situace snadná, 4x4 resp. „4“ je vždy Haldex, u Audi a VW je to složitější. Často se mě lidé ptají: „Tak co je to dnes quattro?“ Odpověď je překvapivě snadná: obchodní značka. Quattro znamená prostě nějaký pohon všech kol a model od modelu může být řešen jinou technikou. Vozy s příčně uloženým motorem používají obyvkle připojitelného pohonu Haldex (třeba všechny A3), vozy s podélně uloženým motorem pak stálý pohon všech kol řešený pomocí „amerického“ diferenciálu Torsen (některé A4, A6, A8). Stejně komplikovaná je situace u značky 4Motion používané u VW. Golf má Haldex, staré Passaty měly Haldex i Torsen, nový Passat má Haldex. Aby se v tom čert vyznal, ale při troše přemýšlení tomu jde vždy přijít na kloub.
Pokud nevíte, jak Haldex fungujte, mrkněte do další kapitolky. Pokud vás zajímají spíše postřehy z praxe a o Haldexu víte vše, následující kapitolu v klidu přeskočte.