Kapitoly článku:
Když Peugeot v nedávné době přišel s výrazným úsměvem pod maskou chladiče, někteří to brali jako povedený kousek, jiní nevěřícně kroutili hlavou. Postupně se tento úsměv objevil (či ještě objeví) ve všech modelech, od nejmenšího Peugeotu 107 až po největší vozy, které francouzský výrobce nabízí. Po čase ovšem emoce ustoupily a samotná výrazná maska by Peugeot zřejmě nečinila dostatečně novátorským. A tak si automobilka přichystala další novinku, která zahýbala motoristickým světem. Udělala malé auto do města a tomuto autíčku přidala něco, co je jinak k vidění většinou jen u vozů MPV. Díky tomuto nápadu, realizaci a dobré propagaci se nový Peugeot 1007 zapsal do podvědomí mnoha lidí dříve, než ho kdokoli spatřil. Stačilo naznačit, že se jedná "o to auto s těmi dveřmi" a každý ví o čem je řeč.
Na druhou stranu by byla velká škoda, pokud by se tento nový model chlubil pouze jednou technickou lahůdkou a nějak se zapomenulo, že jej netvoří pouze nezvyklé dveře. Nový Peugeot 1007 má přinést zákazníky z řad těch, kteří se potřebují pohybovat převážně ve městě a nejbližším okolí. Pro ty, kteří hledají něco originálního a přitom praktického. Zda se to Peugeotu povedlo a zda dokázal přinést vůz, který je nejen jiný, než ostatní, se dozvíte po přečtení našeho testu.
Elegantní extravagance
Model 1007 je od podlahy novým vozem, nemá tedy žádného předchůdce, na kterého by mohl navázat. Svým způsobem je to větší kolínská sto-sedmička, ale se svým menším sourozencem toho nemá moc společného. Malý Peugeot v kostce charakterizuje pár vnějších detailů. Krátké převisy, silně useknutá zadní část a přední kapota, která téměř téměř plynule přechází v přední okno, které svou zasahuje téměř do poloviny délky vozu.
Peugeot 1007 je mezi ostatními modely tohoto výrobce nezaměnitelný.
Testovaný Peugeot dostal do vínku černou barvu a tak byly utlumeny některé typické části vozu. Výše zmíněný úsměv tak nevyniknul, ale na druhou stranu mu černá dobře sedla. I když se Peugeot dodává ve výraznějších barvách, jako je žlutá, nebo modrá, které ještě více umocňují extravaganci a snahu o zaujetí pouhým pohledem, černá vozu rovněž sluší.
Přestože není černá barva tak vyzývavá, Peugeot v ní vypadá elegantně.
Jak jsem již zmínil výše, Peugeot 1007 charakterizuje několik znaků. Vpředu zaujme poměrně vysoká a z profilu téměř rovná hrana nárazníku. Při čelním pohledu na vás pak vykoukne zmiňovaný úsměv, který se ovšem v černé barvě dost ztrácí. Přední partie pak působí poměrně mohutným dojmem a to i díky velkým a protáhlým světlometům. K mohutnosti přispívá i přední nárazník, který je nezvykle protažen na úkor kapoty motoru. Celkem výrazná výška vytváří vzhledem k délce vozu dojem, že v malé karoserii najdeme dostatek prostoru. Na straně druhé je auto poměrně úzké. Holt když má patřit do města, je třeba půdorys zmenšit na minimum a vše směřovat vzhůru, kde se meze téměř nekladou.
Poměrně vysoký a téměř kolmý přední nárazník v sobě schovává francouzský úsměv --- Přední nárazník je pak protažen na úkor přední kapoty.
Krátký, úzký, vysoký, to je Peugeot 1007.
Díky zvolené konstrukci dveří, získal malý Peugeot i skutečně funkční přední boční trojúhelníková okna, skrz která dobře vidíte i v křižovatce a nemůže se tak stát, že by se vám chodec "schoval" za A sloupek. Právě nová móda protažených předních oken a mohutných A sloupku, pak často vytváří nepříjemné situace. To se ovšem u Peugeotu nestane a tato "drobnost" skutečně potěší, usnadní a zpohodlní jízdu.
Přední trojúhelníkové okno slouží výborně a zvětšuje přehlednost nejen v křižovatkách.
U opačného konce karoserie se na chvíli zastavím. Dlouho jsem uvažoval, koho mi malý Peugeot připomíná. Pak jsem na to přišel. Zadní svítilny, které mají z boku jakoby trojúhelníkový tvar, jsem totiž v určité obdobě viděl u Mercedesu. Ano, nejmenší model, tedy třída A, má velmi podobná světla. U Peugeotu je ovšem třeba říct, že světla jsou tvořena pouze spodní části, kterou půlí vodící "kolejnička". Horní část je tvoří zatmavené zadní sklo. Díky tomuto provedení muselo být i upraveno zadní okno, které tak kopíruje zadní C sloupek, který míři vpřed, proti tradičnímu kolmému pojetí.
Zadní tojúhelnikový světlomet připomíná Mercedes řady A.
Celkově je Peugeot z profilu velmi vyvážené auto, které se podařilo na obou koncích sladit v povedený výsledek. Celkem nerušivě pak působí i zmíněné kolejničky dveří, které i díky protažení přes třetí, zadní, dveře nijak neobtěžují zrak a spíše připomínají jakousi okrasnou lištu. Jejích povrchová úprava, tedy stříbřitě-chromový odstín, pak vytváří s černou barvou příjemný kontrast.
"Kolejničky" posuvu jsou protaženy přes třetí dveře a připomínají spíše okrasnou lištu.
Testovaný model byl vybaven velkým, dvoudílným střešním oknem. Zda jej nazvat "panoramatickým" nebo ne, nechám na každém z vás, svými rozměry by si toto označení jistě zasloužilo. Okno je, jak jsem již napsal, dvoudílné. První díl se nachází zhruba nad předními sedadly, druhý na něj volně navazuje v oblasti B sloupků. Zadní část je pevná, přední je otevíratelná zhruba v 10 polohách. Zevnitř lze střešní okno zakrýt jen jakousi záclonkou, což není zrovna praktické. Ve slunečné dny na vás bude stále svítit slunce; pevné roletky by byly praktičtější. Okno je pak schováno mezi dvěma střešními nosiči se stejnou povrchovou úpravou, jakou mají kolejničky posuvných dveří. A opět v kontrastu s černou barvou vypadají velmi dobře.
Dvoudílné střešní okno může na požádání zdobit střechu.
Přestože Peugeot 1007 vlastně není žádnou designérskou revolucí a jeho tvary, byť nové, vyvážené a elegantní, nijak výrazně nevyčnívají, setkal jsem se s širokým ohlasem a velkým zájmem kolemjdoucích. Lidé se u malého Peugeotu velmi často zastavovali a zkoumali ho ze všech stran a rádi se s nim seznámili. Velmi kladně hodnotili rozměry, které jsou do města jako stvořené, ale také celkový dojem, jakým na ně tohle autíčko působilo.
Šup sem, šup tam
Pokud jste četli tento test od počátku, jistě vám neušla zmínka o tom, co dělá z malého Peugeotu svým způsobem jedinečné auto. Dveře jsou tím, čím se tisícsedmička proslavila ještě před uvedením na trh a co také rozdělilo veřejnost na její zastánce a odpůrce. Peugeot zvolil velmi netradiční řešení. Tedy ono není zas tak netradiční, ale ve třídě malých vozů je zcela ojedinělé. Nevím, na jakém základě se rozhodli tento systém přinést zrovna v dané třídě vozu, ale myslím, že Peugeot tím udělal chytrý krok. To ovšem trochu předbíhám.
Než začnu popisovat funkčnost, přínos atd. je třeba si připomenout, kam Peugeot s tímto vozem míří. Již při představení vozu Peugeot jasně řekl, pro koho je vůz určen. Přestože osobně nemám rád dělení na "mužské" a "ženské" vozy, je určeno pro ženy ve věku 25 až 40 let jako příměstské přibližovadlo. A pokud má být něco do města, je třeba udělat co nejmenší obal, s velkým vnitřním prostorem. A pokud se má auto navíc i líbit a dobře prodávat, je třeba k tomu všemu přidat ještě něco navíc. Tím "něčím" jsou v tomto případě myšleny mj. posuvné dveře. Ty jsou totiž nejen slušnou extravagancí, ale jsou také velmi praktické.
Jak je známo, ve městě není nikdy místa nazbyt a tak auto, které zabere malý prostor, je výhodou. Na druhé straně i malé auto má dveře a pokud jsou klasické konstrukce a je třeba je otevírat, tak se výhody malých vozů ztrácí. Většina dveří má na šířku mnoho decimetrů a k nastoupení potřebujete také poměrně velký otvor. Když to sečtete, pro pohodlné nastupování potřebujete alespoň půl metru, ale většinou daleko více. To už nemluvím o tom, když se má někdo dostat na zadní sedadla nebo si potřebujete s plnou náručí nákupu něco odložit. Pak je klasická koncepce dveří velmi nepraktická a Peugeot zde jasně boduje. Dveře se po vzoru MPV odtáhnou dozadu a ani po otevření téměř nenarušují vnější rozměry vozu. Dveře po svém vysunutí totiž nepřesáhnou délku vozu a na šířku předčí vnější zrcátka pouze o 8 mm. K tomu získáte velký prostor pro nastupování i na zadní sedadla. Šířka otvoru po otevření činí skvělých 92 cm. Kam se hrabou běžné dveře.
Posuvné dveře jsou ve městě vítané a velmi praktické. Po otevření nepřesahují rozměry vozu.
Samotné dveře se dají otevřít a zavřít mnoha způsoby. Základem jsou vnější a vnitřní kliky. Ty vnitřní lze použít pouze pro otevření, protože po vysunutí dveří se zasunou za hranu B sloupku. Za madlo tak stačí pouze zatáhnout a elektromotorky se samy postarají o zavření a otevření.
K otevření a zavření slouží i madla ve dveřích. Ty najdete jak vně, tak uvnitř vozu.
Druhou možností, jak se dostat z auta ven a nebo zavřít dveře, jsou tlačítka na palubní desce. U řidiče je možno ovládat obě strany, u spolujezdce pak pouze levé dveře.
Na palubní desce najdete dvojici ovladačů pro zavírání a otevírání vozu.
Třetí možností, jak dveře otevřít, je dálkové ovládání. Na něm jsou totiž tlačítka, kterými můžete jednotlivé dveře otevřít nebo zavřít na dálku. I když jsem zpočátku zkoušel všechny způsoby, nakonec jsem skončil u tohoto. Mimo vystupování vozu jsem pak vždy používal pouze dálkové ovládání. To skrývá skvělé možnosti. Představte si, že jdete k autu a máte plné ruce různých věci a nemáte jak zatáhnout za kliku, stačí, když si šikovně chytíte do ruky dálkové ovládání a pak si při příchodu k vozu pouhým stiskem prstu otevřete. Pokud využijete tento způsob, vždy pak přicházíte k vozu, který má již otevřené dveře a nemusíte na nic čekat a okamžitě můžete nastoupit. Což se také může hodit v době dešťů a jinak špatného počasí. Další "výhodou" dálkového ovládání je matení kolemjdoucích. Nejednou jsem si hrál na balkóně s tímto ovladačem a při průchodu kolemjdoucích jsem na dálku otevíral a zavíral dveře... Holt auto neslouží pouze na ježdění.
Tip: Stáhněte si video s otevíráním a zavíraním dveří ve formátu wmv zde (6,5 MB).
A teď opět vážně. Ještě před testem jsem často četl poznatky lidí, že dveře se zavírají dlouho a to samé platí o otevírání. Já ten pocit za týden každodenního ježdění nezískal. Ty zhruba 4 vteřiny, co otevření nebo zavření trvá, se mi zdá zhruba stejně dlouhá doba jako u klasického systému. Je třeba říct, že díky dálkovému ovládání přicházíte k již otevřenému vozu a ještě před usednutím můžete dveře začít zavírat stiskem tlačítka. Ale abych nemluvil pouze pozitivně, je třeba říct i několik dalších poznatků a faktů. Systém elektromotorků je velmi pohodlný, ale také svým způsobem nepraktický. S autem jsem jezdil i v době, kdy bylo poměrně dost sněhu a pokud nastupujete do vozu v místech, kde je sníh, lehce se stane, že se dostane do spodního vodícího mechanismu a zanese jej. Pak se může stát, že se dveře odmítnou zavřít, protože ucítí odpor, který sníh v mechanismu vyvine. Nezbude pak, než tento sníh doslova vydloubat. A protože je mechanismus na horní straně prahu, není to nikterak snadné. Zde by pomohl mechanický posun, který přece jen nebere tak dogmaticky ohledy na případný odpor nějaké překážky.
Spodní a horní vodící lišty. Právě u těch spodních mohou vlivem nečistot nastat problémy.
Druhým malým negativem je nemožnost zavření dveří po rozjezdu a naopak, možnost jejich otevření. Pokud za jízdy zatáhnete nechtě za madlo, dveře se mírně pootevřou a Peugeot vám o tom dá zvukovou zprávu, která se neustále opakuje. Dveře se sice bez toho, abyste za ně sami ručně zatáhli, zcela neotevřou, ale zůstanou stále mírně pootevřené. Pak nezbude nic jiného, než zastavit, dveře otevřít a zavřít. Tomuto sice lze předcházet zamknutím možnosti otevření za jízdy, ale ne vždy lze na toto pamatovat.
Přes některé negativní hlasy je nutno říci, že tento systém je skvělá věc a můžeme jen doufat, že se u městských aut objeví v budoucnu častěji. Díky němu získáte opravu obrovský nástupní prostor a to jak pro přední, tak zadní sedačky, nebudete se muset téměř ohlížet na místo na parkování, protože vždy vystoupíte a navíc můžete přicházet k otevřenému vozu. I když jsou zde určitá negativa, tak pozitiva jasně převládají a byť se mohlo původně zdát, že toto je pouze pro okrasu a extravaganci, praktické využití je výborné.