Mondeo se během posledních deseti let na trhu vypracovalo v jeden z nejrespektovanějších vozů střední třídy a úspěšně zalovilo zejména ve vodách Volkswagenu Passat. I proto asi není náhodou, že druhý facelift poslední generace Mondea přišel krátce po představení nového Passatu. Má Mondeo v tomto souboji ještě co říci?
Kapitoly článku:
Úspěšný příběh jménem Ford Mondeo se začal psát v roce 1993, kdy byla představena první generace vozu s tímto názvem. Ford opustil klasickou koncepci Sierry s motorem vpředu a pohonem zadních kol a, i když mu to někteří příznivci značky dodnes vyčítají, postavil velice kompaktní celek, který zaskočil konkurenci a získal titul evropského auta roku. Základní kámen image vozu byl položen, a i když druhá generace vozu již nebyla tak výjimečná, v té třetí vrhl Ford vůz opět na výsluní střední třídy. Umírněný designový směr New Edge, dobrá technická úroveň a vynikající vnitřní prostor slavily úspěch. Jenže roky jdou dál a vzhled Mondea stárnul trochu rychleji, než se možná čekalo. Zejména velké přední světlomety a „příliš červená“ koncová světla opticky ztěžkla. Proto přišel v průběhu roku 2003 první facelift, který právě tyto problémy řešil a letos druhý, který mířil stejným směrem. Jak vypadala první verze posledního Mondea, si můžete prohlédnout v našem starém testu sedanu s motorem 2,0 TDCi, první facelift pak můžete zhodnotit v testu pětidvéřové varianty s mororem 1,8 SCi a poslední verzi pochopitelně v tomto testu.
Mondeu to po posledním faceliftu hodně sekne, alespoň my si to myslíme.
Vzhledem k tomu, že Mondeu jsme se věnovali na AutoRevue.cz již nespočetněkrát, nebudu tento test zbytečně protahovat a zaměřím se především na designové změny exteriéru a interiéru. Žádné další zásadní změny totiž facelift nepřináší. Neodpustím si ale ani mé vnímání jízdy s vozem a co je myslím důležité, pokusím se zhodnotit jeho současné šance na úspěch na trhu. Zájemce o další informace odkáži hlavně na megatest již zmíněné pětidvéřové varianty s mororem 1,8 SCi a testík kombíku s motorem 2,2 TDCi, který dostal pod kapotu i námi naposledy testovaný vůz. Abych byl přesný, šlo o pětidvéřový model 2,2 TDCi ve špičkové výbavě Titanium X. A dost bylo úvodu, pojďme na věc.
Zářivé změny
Poslední facelift Mondea považuji za neobvyklý případ designérské sebereflexe. Na zásadní problém vzhledu vozu jsem narážel již výše - uhlazené hrany a elipsy posledních Fordů sedí Mondeu dodnes, ale opticky velká přední i zadní světla působí z dnešního pohledu smutně a vůz díky nim vypadá těžce a nemotorně. S vědomím, že si tento test jistě přečte nejeden majitel takového auta, to neříkám to rád, ale prostě to tak cítím. Nebývá však zvykem, aby si u výrobce něco takového připustili a facelift jen málokdy přinese ty změny, které vozu opravdu tahají trn z paty. První facelift nebyl v tomto směru důsledný, zadním světlům sice přidal bílou část, která udělala své, ale vepředu došlo jen ke změně u mlhovek a nárazníku. Pomohlo to, hlavně na zádi, příď ale zůstávala těžká. Druhý facelift již však nesáhl vedle, přední světla se prostě a jednoduše zmenšila, zadní dostala další rozdělení na více červených a bílých ploch a elegance byla zpátky.
100+1 snímek faceliftované přídě... Zdá se vám to moc? Tak to jste neviděli poslední kapitolu...
Posuďte sami z pořízených snímků. Oosbně považuji facelift za mimořádně zdařilý, vozu dodal přesně to, co mu léta vzala. Lehkost, eleganci a jakousi zářivost. Možná je to chromovanými doplňky, možná světle stříbrnou barvou, která Mondeu sekne, možná i krásnými 18“ koly, ale vůz jako celek prostě vyčníval z šedi, což je u léta starého modelu úspěch. Ačkoli jsme teprve na začátku testu, rovnou řeknu, že oslnivý vzhled je to nejlepší, co může facliftované Mondeo nabídnout. V jeho vzhledu se podařilo skloubit mohutnost a lehkonohost – na pohled je jasné, že vidíte vcelku drahý a reprezentativní vůz střední třídy u kterého ale nemáte obavu, že by nebyl schopen briskně zmizet z dohledu. Designéři si ve vzhledu Mondea uvědomili chyby, které jim ukázal čas, a představili vskutku fešnou modifikaci schopnout hrát ještě nějaký čas na city zákazníků.
Pokud se vám doposavad zdálo faceliftované Mondeo neokoukané, tento test to určitě změní. Těch pár změn jsme se rozhodli nafotit opravdu důkladně...
Škoda užších sedáků
Jako nadpis této kapitoly jsem chtěl použít slova „Kvalita bez nápadu“, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Byla by to sice slova pravdivá, ale vyznívající zbytečně negativně, ona kvalita totiž ve vnímání interiéru absenci nápadu rychle přebíjí. Interiér Mondea za léta také prošel několika úpravami, poslední verze snad nalezla svůj „vnitřní klid“ a nelze jí označit za nepovedenou. V testovaném modelu kombinovala výlučně černou barvu a hliníkové dekory, všechny plasty byly matné a většina z nich více či méně měkčená, slícování neneslo známky nedbalosti. Ve výbavě navíc nechyběly polokožené sedačky s perforovanou alcantarou, kožený potah volantu, řadičky a madla ruční brzdy a další drobnosti. Prostě čeho se vaše tělo dotkne, z toho bude mít radost. Vůz, či spíše sportovně-luxusní interiéru verze Titanium X, uměla dýchnout „domovem“. U toho všeho ale nelze přehlédnout, že všechno je jaksi tvarované do čtverce či obdelníku, elipsy či jiné tvary jsou v těžké menšině. Není to ošklivé, ale není to ani hezké. Osobně velmi lituji toho, že se Ford nechal některými křiklouny odradit od designu interiéru použitém v prvním Focusu. Spojoval geinální ergonomii a zajímavý design, jen použité materiály mohly být lepší.
Interiéru Mondea jednoznačně chybí nápad. Do jeho vzhledu se zkrátka nezamilujete, do jeho kvality ale ano.
Za volantem se sedí vysoko, konec konců jako v každém Fordu z posledních let. Chvíli jsem si v Mondeu připadal jako v MPV, hlavně na místě řidiče, na sedadle spolujezdce jsem si paradoxně připadal níž, většinou to bývá naopak. Nic proti vyššímu posazu, ale proč nejdou dát sedačky níže? Myslím, že pro to neexistuje rozumné zdůvodnění, snad jedině že by u Fordu prostě byli rádi nad věcí. V Mondeu se kvůli vyššímu posazu nezblázním, u aut jako Fiesta ST, Focus ST nebo Focus RS jsou to ale prakticky jediné chyby na celém autě... A tak vzkazujeme do Detroitu (či spíše do Kolína nad Rýnem): Dejte už ty sedačky konečně níž....
Pěkně profilované sedačky s potahy v kombinaci kůže-alcantara vypadají báječně, sedáky jsou ale trochu úzké. Přístrojová deska pro Fordy posledních let typická.
Vyšší posaz ale není takový problém jako šíře sedáků předních sedaček. Jsou již delší dobu trochu úzké a facelift na tom nic nezměnil. Je to velká škoda, když si uvědomím jejich dobrou délku, šířku a délku opěradla, dobré boční vedení a kvalitní materiály. To všechno je fajn, ale dole je to úzké. Trochu užší je i věnec volantu a k pozici za volantem ještě jednu výtku – větší postavy budou mít problém s kontaktem jejich levého kolena s dálkovým ovládáním rádia. Zdá se, že výtek je hodně, ale s Mondeem to není tak špatné, na vyšší posaz si zvyknete, dálkovému ovládání rádia se naučíte vyhýbat a sedáky a věnec volantu třeba nebudou vadit subtilnějším postavám. Úzké sedáky jsou ale problémem mnoha novějších aut, Škoda Octavia nebo Seaty Altea a Toledo jsou tím známé, „highlineový“ a „sportlineový“ Passat také není zrovna přívětivý k zadním partiím řidiče a jistě by se našly i další vozy. Na každý pád toto obvykle není důvod, proč s daný vůz nekoupit a u Mondea to není jiné, jen to bohužel není optimální stav.