Jaguar XJS 3.6i: Za volantem šelmy

Je sobota ráno. Počasí již od ranních hodin oznamuje, že se dnes asi bez deštníků neobejdeme. O to více to zamrzí, protože právě na dnešní dopoledne máme naplánován další redakční test velice zajímavého a u nás velice ojedinělého automobilu. Je to pravý aristokrat, pravý klasický sportovní automobil, který slouží k potěšení anglických lordů - JAGUAR XJS 3,6i. Nasedáme tedy do auta a vyrážíme k zapadlé moravské vesničce, kde nás již očekává člen našeho klubu, který má to štěstí tento vůz vlastnit.

JAGUAR XJS se představil v roce 1975, jako přímý nástupce typu E, o kterém se soudilo, že v podobě vozů třetí série dosáhnul již své dokonalosti. Typ XJS se zpočátku setkával se smíšenou odezvou. Příznivci vozů JAGUAR postrádali vyjímečnost karoserie typu E. Tvary JAGUARU XJS podle návrhu Lyonse a Sayera byly sice konzervativnější, ale celý vůz v mnohém předčil svého předchůdce. Výkonem se mu mohl zcela vyrovnat a jízdními vlastnostmi a celkovým komfortem i pohodlím ho daleko předčil. Proto nakonec zaslouženě získal velikou oblibu a zařadil se do rodiny nefalšovaných JAGUARŮ. XJS se zpočátku dodával výhradně s vidlicovým dvanáctiválcem do V o obsahu 5,3 l. Později bylo možno zvolit řadový šestiválec 3,6 l. Model XJS se s drobnými změnami vyráběl nepřetržitě až do devadesátých let dvacátého století.

Jsme u cíle. Majitel nás vítá a vcházíme na dvorek typického venkovského stavení.. Zde, jako Orchidej v plevelu, stojí červený JAGUAR. Je ho doslova plný dvorek. Vždyť rozměry JAGUARU jsou: délka 4764 a šířka 1793 mm - dvorek je o něco málo větší (aby se sem ještě vešel hlídací pes). Na JAGUARA se díváme v podstatě takříkajíc z ptačí perspektivy, protože jeho výška je pouhých 1225 mm. Chceme-li si ho prohlédnout více, musíme se sklonit.

Pod mohutnou kapotou, která svou velikostí připomíná kulečníkový stůl, se skrývá řadový šestiválec DOHC s obsahem 3565 ccm. Vstřikování paliva a čtyři ventily v každém válci mu dávají výkon 156 kW při 5100 ot/min.

Musím se sehnout, abych uchopil kliku dveří a po jejich otevření a ještě větším sehnutí mohl nahlédnout do interiéru. V interiéru převládá pravá kůže v kombinaci s kořenovým dřevem a decentní dávkou chromu. Vše na co se podíváte je řízeno buďto elektricky, nebo má alespoň posilovač. To celé je zpracováno s anglickou důkladností a o to, aby jste si to vše mohli dokonale vychutnat, se stará dokonalá klimatizace. Jediné co lze interiéru vytknout jsou jeho rozměry. Většinu prostoru tohoto poměrně velkého automobilu zabírají motor a agregáty. Řidič je zde jaksi navíc, ale na rozdíl od případných spolujezdců na zadním sedadle, je ještě trpěn s poměrně velkou tolerancí. Při usednutí, promiňte - při nasoukání se za volant, vás ze všech stran „něco“ tiskne. Sice je to obalené pravou kůží, ale přece ... Uprostřed celého prostoru pro cestující se táhne tunel, který v přední, rozšířené části skrývá převodovku. Tunel zasahuje až do zadní lavice, která je konstruována snad jen pro košík na piknik.

Usedáme a připravujeme se na zkušební jízdu. Na předních sedadlech si člověk rychle zvykne a nalézá zde pohodlí doplněné příjemně řešeným interiérem. Ohlížím se po kolegovi na zadní lavici, který je zkroucený v kozelci a v prvním okamžiku opravdu připomíná svými tvary spíše košík na piknik. Povzbuzuji ho pohledem a vyrážíme.

Během několika chvil se ručička tachometru zastavuje na hodnotě 130 km/h. Řidič dobrácky podotkne, že se to stává a lehce „cvrnkne“ do přístroje. Ručička tachometru se dává prudce do pohybu a začíná koketovat s číslicí 190. Více stav našich silnic nedovoluje. Říkám si, že přesně takovéto pocity musí mít pilot stíhacího letounu, který ze svého malého kokpitu řídí svůj obrovský stroj šílenou rychlostí. Ovšem má tu výhodu, že se na rozdíl od nás nemusí držet na silnici... JAGUAR sviští a je slyšet jen nepatrný aerodynamický hluk. Na přístrojové desce nám kontrolka připomíná, že nemáme zapnuté bezpečnostní pásy. V té rychlosti mi připadá nebezpečné jenom se pro pás otočit a proto ve strnulém úžasu jen pevněji tisknu madlo dveří, které by mi v případě nehody jistě zůstalo v ruce. Automobily, které doháníme, už v patřičné vzdálenosti uhýbají s respektem ke krajnici. Vyjímkou je náš domácí výrobek, ve světě označován jako zpomalovací retardér - ŠKODA 120. Při jeho míjení, kdy při výhledu z JAGUARU mám oči v úrovni klik ŠKODOVKY, si řidič zřejmě uvědomuje situaci, což značí jeho výraz, který bych přirovnal k člověku, který právě spatřil poprvé v životě vzducholoď.

Zastavujeme a usedám za volant. Ačkoliv motor nijak nevytáčím, při řazení třetího rychlostního stupně mi zrak sklouzne na tachometr, který již ukazuje přes 100 km/h. Posilovač řízení pracuje výborně. Není příliš silný a tak dává řidiči stále dobrý pocit kontaktu s vozovkou. Rychlostní stupně jdou řadit s přesností a s minimální silou. Pětistupňová manuální převodovka značí, že tento model XJS byl určen pro evropský trh. Většina XJS směřovala do USA. V americké verzi, kromě několika odlišností které vyžadují přísné americké bezpečnostní a emisní předpisy, nesmí chybět automatická převodovka.

Opět zastavujeme a měním si místo s redakčním kolegou, který nyní usedá za volant, zatímco já se snažím vžít do role piknikového košíku. Při této jízdě máme jedinečnou možnost vyzkoušet účinek brzd. Na rovném a přehledném úseku se k silnici blíží děda s kolečkem plným sena, ve kterém má zapíchnuté vidle. Rozhlíží se a najíždí do vozovky. Zpomalujeme. Děda se zastavuje asi v jedné třetině a nevěřícně na nás hledí. V životě podobné auto neviděl, tak si asi myslí, že se mu to jenom zdá a proto pokračuje dál - přímo doprostřed silnice. V tu chvíli oceňujeme práci protiblokovacího systému ABS. Děda poklidně pokračuje, stále se na nás nevěřícně dívá a vidle se pohupují v rytmu jeho kroků . Jistě se mu v hlavě honí: „kdybych nevěděl, že se mi to jenom zdá, tak bych si myslel, že mě málem přejelo auto“.

Naše cesta je u konce. Loučíme se zde se skutečně výjimečným automobilem, který je ozdobou každého setkání klasických automobilů. Děkujeme majiteli a loučíme se s vědomím, že jsme dnes zažili jeden z životních zážitků, na které se nezapomíná. Vždyť komu se za celý život poštěstí řídit JAGUARA...