Mezi novými „íčky“ zůstává v nabídce Hyundai již dlouhá léta rodinný minivan Matrix. Jak se vydařil jeho poslední facelift?
Kapitoly článku:
Hyundai Matrix byl poprvé uveden na trh již v dávném roce 2002 a od té doby prodělal všeho všudy dva malé facelifty, včetně toho aktuálního. To už je samo o sobě kariéra jako hrom a stále to nevypadá, že by se tenhle Korejec chystal do důchodu.
Předpoklady pro úspěch na českém trhu měl Matrix od začátku vysoké. U chalupářů i jiných prakticky smýšlejících zákazníků, kteří se za pár korun rádi dívají na svět z výšky, bodoval především velkou variabilitou vnitřního prostoru a přijatelnými provozními náklady. Z blízké zkušenosti vím, že český zákazník uvyklý z minulosti na dlouhé výrobní cykly modelových řad (či spíše jedné řady) starých škodovek sáhne při volbě, zda-li koupit nový model jiné značky nebo osvědčený typ, raději po vyzkoušeném Matrixu, kterému narozdíl od stodvacítek ve své době nijak zvlášť neujíždí vlak a staronového majitele navíc potěší nějakou tou menší inovací.
Chtělo by se skoro říci, co má k čertu člověk na takovém autě pořád testovat? Každé omlazení s sebou ale zákonitě přináší leckterá zajímavá vylepšení, v našem případě především inovovanou naftovou jedna pětku a novou tvář karoserie. A pak také víte, co se říká - důvěřuj, ale prověřuj.
Pininfarinovo dědictví
Máme-li zkoumat důvody úspěchu Matrixu, nemůžeme začít jinde než-li u jeho zevnějšku. Když se osvícené korejské hlavy v automobilce Hyundai před lety rozhodli zahájit výrobu malého MPV, dobře už věděli, že sebelepší auto prodává hlavně jeho obal. Nelenili proto a s kufříkem plným wonů (jihokorejská měna pozn.aut.) se vypravili do Itálie za mistrem Pininfarinou, aby pro ně navrhl vůz, který bude lahodit oku evropského zákazníka.
Věhlasné designerské studio stvořilo 4 205 mm dlouhé auto s proporcemi typickými pro kompaktní MPV s koly v rozích nadčasové karoserie. V jednoduchosti je krása, a proto zevnějšek neoplývá žádnými rafinovanostmi ani dramatickými křivkami. Nejmarkantnějším poznávacím znamením vozu je spodní hrana zadního okna, která je stejně jako u zadních bočních oken o pár centimetrů výše, než hrana oken v bočních dveřích. Trochu zvláštní, ale proč ne.
Ve vzniklém schodu pod zadními bočními skly se u původní verze vyjímalo Pininfarinovo logo. To však nyní zmizelo neboť na kreslících prknech korejských designerů byla příď vozu přestylizována v duchu ostatních aktuálních modelů značky. Vůz se tak stal opticky robustnějším.
Druhým poznávacím znamením Matrixu bývalo atypické tvarování předních blatníků, kde dva oblouky spojovala v ostrém úhlu přímka. Tento svébytný prvek vzal po aktuálním faceliftu bohužel za své a byl nahrazen standardně tvarovaným blatníkem se silným plastovým lemem plynule navazujícím na přední nárazník.
Trochu neobvyklé je dnes už i umístění zadní mlhovky, která se ortodoxně uhnízdila ve spodní části zadního nárazníku. Pozitivum tohoto řešení je, že mlhovka takto skutečně plní svoji funkci aniž by oslňovala, což se dnes o řešení drtivé většiny jiných vozů nedá říci ani omylem. Omlazený vzhled zapůjčeného exempláře ještě vylepšoval decentní modrý lak Indigo Blue a příplatková čtrnáctipalcová kola z lehké slitiny.
Facelift karoserie se nemusí vždy vydařit, stačí vzpomenout diskutabilní přerody poslední Omegy, Megane první generace nebo naší Felicie. To ale není případ Matrixu. Současné zaoblené linie karoserie jen jakoby vyjadřovali umírněné stáří životem ostříleného harcovníka, ale přitom nepopírali svůj urozený italský původ.
