Je pondělí 26. listopadu 2007 a vydávám se z Českých Budějovic směrem na jih. Je něco po deváté večer a uběhly hodiny od doby, kdy na zem spadla poslední vločka za záplavy sněhu, která se ten den snesnla snad na celou republiku. Přesto je většina silnic nedbale ošetřená a ve výsledku namrzlá nebo posetá miliony nebezpečných ledových zmrazků. Pokud se nestane zázrak, ráno za těchto podmínek zemře na silnicích několik lidí a vzniknou škody na majetku v řádech desítek, ne-li stovek milionů Kč. Zcela zbytečně. Když o několik desítek minut později překročím rakouské hranice, je většina silnic holá a mokrá a to i na místech, kam by český silničář nikdy nedojel.
Údržba silnic funguje v Česku stejně jako většina zdejších komerčních aktivit řízených erárem - mizerně. Čeští silničáři se za poslední dekády stali fenoménem a věta „České silničáře i letos překvapila zima” je vypouštěna z úst většiny lidí asi se stejnou vážností jako když Karel Gott hovoří o tom, že jej zisk Zlatého slavíka i tentokrát opravdu překvapil. Něco podobného jsme v médiích četli roky kolem dokola a mohli jsme doufat, že jednoho dne někdo pochopí vážnost situace a nebezpečný stav změní. Nestalo se, kritika silničářů začala vypadat jako trapné klišé, a tak si mnozí novináři našli jinou, lepší oběť. Nevím, kdo s tím začal, ale asi od loňského roku začaly novinové titulky hlásat něco nového: „České řidiče překvapila zima.” Místo řešení konkrétního problému jsme se pustili do anonymní masy. Aniž by problém s nekvalitní údržbou silnic byl vyřešen.
Ačkoli nemám o českých řidičích valné mínění, nemyslím si, že by právě oni byli příčinou zimních problémů. Jistě, najde se dost neschopných, kteří řízení za snížené viditelnosti nebo adheze nezvládají, dost hloupých, kteří se ve sněhové vánici vydají na silnice na letních pneumatikách a dost nezodpovědných, kteří i přes dobrou přípravu i dostatek talentu a zkušeností nepřizpůsobují způsob jízdy vzniklým podmínkám. Žádný z těchto jevů ale není ničím výjimečně českým a nemyslím si, že bychom v tom byli přeborníky. Problém zůstává stále tentýž.
Překvapeni nepřekvapujícím...
Zkusím se vrátit o chvíli zpátky v čase a vžít se do role člověka, který má na starosti údržbu českých silnic. Je neděle 25. listopadu večer, tedy týdny poté, kdy Česko poprvé zasáhla zima, která jej už neopustila a všechny předpovědi říkají, že jej ani jen tak neopustí. Usínám s tím, že ráno půjdu do práce, kde je v tuto roční dobu mou jedinou povinností zbavit silnice sněhu či ledu, pakliže se na nich objeví. V pondělí ráno vstanu a televize, rádia i noviny hlásají: Česko zaplaví sníh. Do této chvíle je můj příběh shodný s realitou, někdy v pondělí po ránu se ale tyto dva příběhy začínají rozcházet.
Shrňme si fakta: je týdny zima, poslední týden navíc bylo až na výjimky sucho a ve své pozici nemohu přehlédnout, že „mé silnice” má postihnout silné sněžení. Já bych za takové situace spěchal do práce, připravil si svůj „truck” a čekal až přijde hodina H. Někdy po druhé odpolední, kdy se sníh skutečně začal hustě snášet k zemi, bych vyrazil do terénu a se vší pílí bych se pokusil odvést práci, kterou ode mne všichni oprávněně očekávají - sníh pokud možno co nejdříve proměnit jen v chemicky „vylepšenou” vodu a cesty, které jsem se svými kolegy nestihl ošetřit primárně, bych až do nočních hodin zbavoval rozježděného sněhu, aby byly kvalitně ošetřené ještě dříve, než noční mráz promění pozůstatky kalamity v neřešitelný problém. Nebo, v horším případě, další sněžení situaci dále eskaluje. Jednak proto, že to je situace, na kterou se dny či týdny připravuji a jednak proto, že takto kvalitní údržba mi ušetří práci v dalších týdnech.
Realita ale vypadala tak, že i přes všechno zmíněné se po druhé odpolední nezačalo dít prakticky nic. Shodou okolností jsem krátce poté jezdil městem a okolím a setkání s někým řešícím danou situaci bylo skutečně raritní. Silnice byly plné rozježděné břečky, na prostředcích zůstávaly hromady sněhu. Už tuto laxnost chápu těžko, ale dobrá, sněhu napadlo skutečně hodně. Jenže ani hodiny poté se nic zásádního neměnilo a o tom, jak to na silnicích vypadalo později večer, jsem se už zmínil.
Něco podobného odmítám pochopit. Nestalo se nic mimořádného, nic překvapivého. Kdyby sníh napadl ve čtyři ráno, budiž. Kdyby se tak stalo ještě pozdě večer, pochopil bych pomalejší reakci. Ale když se to stalo v době, kdy už silničáři museli být na zimu dávno připraveni, v den, kdy meteorologové téměř na minutu předpovídali silné sněžení a v hodinu, kdy je většina lidí v práci? Jaké lepší podmínky by silničáři chtěli mít pro excelentní zásah? A proč ani hodiny poté, kdy mohli své selhání napravit, není situace ani trochu radostná?
...nezvládáme zvládnutelné
Svět není černobílý a jsem dalek agresivních útoků vůči určitým skupinám osob. Problémy spojené s provozem aut v zimě jsou přirozené a eliminovat je nejde nikdy. Stejně tak nejde najít jednoho viníka, který za všechno může. Přesto jsou některé problémy zcela zbytečné a jedním z nich je rozhodně mizerná kvalita údržby silnic. Šlendrián českých silničářů je problémem i v létě, ale teprve v zimě a za situace jako byla tato vyplývá na povrch v celé své nahotě. Nezvládnout nezvládnutelné chyba není, nezvládnout zvládnutelné už ano.
Přestaňme se prosím navážet do řidičů. V době, kdy se silničáři nestačili divit, měla už většina řidičů dávno přezuto a povětšinou zvládali problémy s nadhledem. Jistě i řidiči nesou svůj díl viny, nedbalost silničářů, resp. těch, kteří jejich práci objednávají a řídí, je ale nesrovnatelně větší. V době, kdy se slůvky „kdyby to zachránilo jediný lidský život” horujeme za uzákonění kdejakého nesmyslu, kašleme na kvalitní odvádění práce, která by jich mohla zcela přímo zachránit nespočet. Mé myšlení je jen racionální a existuje-li nějaký problém, pak se jej snažím odstranit co nejefektivněji. Pokud dnes ráno za daných podmínek selže na silnici spousta řidičů, pak je nesporně nejsnažší (je-li to možné a to tentokrát bylo) vytvořit jim podmínky, za kterých neselžou. Je to jistě jednodušší než jim vnuknout lepší řidičské umění, pronikavé myšlení nebo moderní technické vybavení.
Nehody obvykle způsobuje překvapení, když je něco jinak než očekáváme. A překvapení nám silničáři stále připravují až přespříliš...
Poznámka pod čarou: Nechci paušalizovat a je mi jasné, že spousta těch, kteří se o silnice starají, dělají svou práci dobře a až do roztrhání těla. Stejně tak se problém, který jsem identifikoval na jihu Čech, jistě nemusel objevit všude a jsem ochoten připustit i to, že situace je lepší než bývala. I tak má ale daleko od stavu, který by byl optimální a daleko od stavu, který bychom mohli bez řečí akceptovat jako uspokojivý. Údržba českých silnic je stále velký problém, který by neměl být odsouván na druhou kolej a nahrazován paušální kritikou špatných řidičů.