Kapitoly článku:
Do Ženevy a zpátky
Picasso je velmi dobré auto na dlouhé cestování, má dobré sedačky, které nejsou přehnaně měkké, ale ani tak tvrdé, že byste měli otlačené pozadí. Na vyšší posaz si zvyknete rychle, stejně jako na vyšší stavbu karoserie. Kvůli ní se Xsara sice více naklání v zatáčkách, podvozek to ale ustojí. Jeho naladění není ani příliš měkké, ani tvrdé, zkrátka kompromis. Jízdní vlastnosti se ale nemohou rovnat s Touranem nebo C-Maxem, tato auta mají podstatně modernější podvozek; obě nabízí skvělé držení stopy v zatáčkách a přitom jsou dostatečně komfortní.
Průměrný podvozek
Picasso hůře eliminuje příčné nerovnosti, do zatáček musíte najíždět pomaleji. Pokud ale nebudete jezdit losí testy, bude vám podvozek vyhovovat. Příliš dobrá není ani směrová stabilita ve vyšších rychlostech, po dosažení rychlosti 150 km/h už má Picasso trochu potíže držet přímý směr. Z míry ho vyvede boční vítr nebo předjetí kamionu. Po dosažení této rychlosti navíc hodně stoupá aerodynamický hluk a hluk valení pneumatik, proto se vyšší rychlost na delší cestování nehodí. Při jízdě po městě bych pak ocenil větší sílu posilovače, který je poměrně tuhý.
Jede-nejede
Trochu mne zklamal motor, benzínový dvoulitr. Je sice dobře utlumen a jeho zvukový projev nijak neruší, na druhou stranu poskytuje vozu ve spojení s automatem jen průměrnou dynamiku. Pokud budete chtít předjíždět, je nutné hodně podřadit a motor vytočit do vyšších otáček; maximum točivého momentu 190 Nm je až ve 4100 ot., maximum výkonu 100 kW v 6000 ot. Automat má čtyři stupně, přičemž jednička táhne cca do 50 km/h, dvojka do stovky, trojka zvládne bez problému téměř 150 km/h a na čtyřku se můžete rozjet až na 200 km/h (tachometrových). Pro orientaci uvádím pružnost: 60–100 km/h na trojku za 12,4 s, 80–120 km/h na čtyřku za 19,5 s.
V běžném jízdním režimu řadí automat velmi rychle, v 60-65 km/h už jedete na čtyřku. Pokud na to šlápnete, vytáčí se rychlosti samozřejmě daleko výše, ale pak hodně rychle rostě hlučnost. V režimu Sport pak řadí automat až na samé hranici maximálního výkonu. Kickdown umí převodovka o dva stupně, musíte ale počítat s tím, že musíte plyn sešlápnout skutečně prudce. Při předjíždění jsem proto raději „nahodil“ manuální režim a podřadil ručně. Je to lepší, protože při kickdownu samozřejmě dochází k prodlevě, kterou manuálním podřazením eliminujete; správnou rychlost si nachystáte dopředu.
Automat pro pohodovou jízdu
Kombinace s automatem zkrátka není na nějaké sportovní ježdění, ale výborně se hodí na pohodovou jízdu na dovolenou, po městě či do kolon – tam je automat k nezaplacení. Nahoru řadí automat téměř neznatelně, bez škubání. Nebýt poklesu hladiny zvuku motoru, měli byste problém poznat, že došlo k zařazení vyššího stupně. Automatu jsem si užíval o to více, protože manuální řazení je v Picassu poměrně gumové a nepřesné, ostatně přečtěte si test modelu s motorem 2.0 HDI. Kromě toho vám s automatem nevadí absence otáčkoměru; jen zařadíte déčko a jedete.
Oproti modelu s 2.0 HDI jsou lepší brzdy, testované provedení má totiž na všech kolech kotouče, nafťák měl vzadu bubny. Proto nebylo nutné brzdit s takovým předstihem, jako u dříve testovaného modelu. Ocenil jsem rovněž inteligenci automatu, který při jízdě z kopce a noze z plynu brzdil na nižší rychlostní stupeň, takže motor měl lepší brzdnou sílu. Až auto z kopce sjelo, zařadil rychlost vyšší.
Vajíčko není špatné
S Picassem jsme najeli více než tři tisíce kilometrů. Za celou dobu testu činila spotřeba slušných 8,2 l, při dálničním sprintu po německých dálnicích (150 km/h) dosáhla spotřeba devítilitrové hranice. S manuální převodovkou by bylo možné jistě jezdit za méně, zejména po městě, nicméně zase přijdete o to pohodlí. Zkrátka na automat se hodně rychle zvyká.
Picasso je cenově velmi výhodné MPV, které nabízí dobrou variabilitu interiéru a vnitřní prostor. Oproti většině konkurenci (Scénic, Touran, C-Max, Corolla Verso) má však horší jízdní vlastnosti, které dohání svým povedeným vzhledem. Zpracování interiéru je na vysoké úrovni, dvoulitr ve spojení s automatem jen průměrný. Na pomyslné stupnici od jedničky (nejlepší) do pětky (nejhorší), dostává Picasso dva minus.