Pokusil jsem se spočítat, kterému ze současných vozů je na AutoRevue věnováno nejvíce testů. V rámci jedné generace (tedy pokud vynecháme takové matadory, jakými jsou zde Škoda Octavia nebo Ford Focus, kteří byli testováni v průběhu více generací) jsou na vrcholu v počtu testů Peugeot 407, Fiat Panda a Citroën C4 – ti jsou zde zastoupeni každý v pěti testech. Tedy – až doposud. Nyní přicházíme s šestým testem cé-čtyřky, čímž se dostává na pomyslný vrchol.

Testů Citroënu C4 je na AutoRevue k dispozici (včetně tohoto) šest:
• megatest základního modelu s motorem 1.4 16V (březen 2005)
• test benzinové šestnáctistovky 16V (červen 2005)
• test sportovního modelu benzinového VTS (říjen 2005)
• test coupé karosářské varianty s 1.6 HDI motorem (listopad 2005)
• test naftového sportovního VTS 2.0 HDI (listopad 2006)
• a aby byl výčet kompletní, tak ještě tento test 1.6 HDI s automatickou převodovkou BMP6, který právě čtete

Jak jsem již naznačil, testů Citroënu C4 bylo na AutoRevue hned několik a vše podstatné, zdá se, už vysloveno bylo. Opět bych nerad opakoval již vyřčené a proto se v tomto článku zaměřím především na automatickou převodovku. Ostatním prvkům se pokusím věnovat velmi stručně s tím, že v odstavcích, které nebudu chtít příliš rozebírat, uvedu odkaz na článek, kde je k dané věci uvedeno více.

Interiér a exteriér, rekapitulace

Ve stručnosti si prohlédněme exteriér a interiér, abychom mohli záhy přejít k tomu nejdůležitějšímu: k převodovce.

Vzhled tu byl už popisován několikrát. Odvážnou cestou se vydali francouzští designéři a pozitivní ohlasy jsou jim odměnou. Červená metalíza patří mezi těch několik základních, v nichž můžeme C4 vídat nejčastěji. Jinak se vně tato verze od ostatních C4 nijak neodlišuje.

I interiér je téměř totožný s ostatními modely C4, s jedinou výjimkou, a tou je právě převodovka. Prostorem se v něm nešetřilo a klasická karosářská varianta je rozhodně pro vození (a pochopitelně i nastupování) větších, resp. objemnějších spolujezdců vhodnější, než Coupé (vpředu to vyjde téměř nastejno). Přesto dlouháni, dosahující výšky téměř dvou metrů, budou mít problém i na místě řidiče, a to především s vměstnáním dolní poloviny těla do spodní části kokpitu.

O přístrojové desce opět nelze napsat nic jiného, než že svým designem velmi těší a že odpovídá netradičnímu pojetí celého vozu. A nelze než zopakovat, že v některých okamžicích zaslechnete zavrzání, není to ale nijak výrazný jev. Další komentář k interiéru i vnějšímu vzhledu naleznete v článcích o benzinovém C4 s 1.4 a C4 s 1.6 motorizací.

Ovládání vozu také jen zrekapituluji. Pozitivně působí jistý volant a účinné brzdy, pohodlná ergonomie a netradiční řešení točícího se věnce, jehož střed zůstává statický, není problémem a řidič si na něj bez problémů zvyká. Vzhledem ke kvalitě podvozků ostatních C4, tedy podvozků téměř totožných, nelze předpokládat, že by se tento od nich tento měl nějak odlišovat. Přesto v ostřejším průjezdu zatáčkou ujel častěji, než bych čekal, což bych přičetl na vrub nově obutým zimním pneumatikám, jejichž jízdní vlastnosti na suchém povrchu za letními zaostávají.

Automatická převodovka obecně

Hned pro začátek se raději přiznám, že automatickým převodovkám nikterak neholduji a přestože rozumím argumentu, že jízda je s nimi pohodlnější a jednodušší, mně právě z těchto důvodů nevyhovují. Přesto jsem shledal několik situací, v nichž se mi zalíbila.

Právě automatická převodovka je to, díky čemu lze auto pohodlně ovládat jen jednou rukou a jednou nohou. Zatímco levá noha zpravidla odpočívá nevyužita, ruka se dá zabavit celou řadou činností: dá se použít k držení potravy a konzumaci, pití, kouření cigarety i mnoha dalším účelům. Pokud člověk pohrdá zákonem, může jí použít dokonce i k telefonování. Ale to není primárním účelem, proč si člověk kupuje vůz vybavený automatickou převodovkou – tím důvodem je právě ono pohodlí.