Příklad ze života. V centru Přerova najedou dvě ženy, vozíčkářky, asi metr do vozovky na přechodu pro chodce. Auta zastaví, ale vozíčkářky také. A v cestě přes zebru nepokračují. Řidiči čekají až do chvíle, než zjistí, že obě handicapované ženy zabředly do živé diskuse o parfémech, které si právě koupily. Řidiči vzteky zatroubí a prudce odjíždějí, zralí na příštím přechodu srazit chodce…
Inženýr Vladislav Křivda z katedry dopravního stavitelství stavební fakulty Vysoké školy báňské z Ostravy ve své analýze týkající se bezpečnosti chodců řadí právě takovou situaci mezi hodně časté typické konfliktní momenty na přechodech pro chodce.
Ačkoli je na českých silnicích pěší osoba z pohledu motorizovaných účastníků spíše „lovnou zvěří“, Vladislav Křivda se věnuje i rizikům, která vnášejí svým chováním na silnice samotní chodci.
„K nejhorším nehodám obvykle patří srážky s chodci, kteří jsou v silničním provozu nejzranitelnějšími účastníky. Bohužel poměrně často si za svá zranění mohou chodci sami.“
Vyhláška jasně říká, že jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat.
Nejčastější konfliktní situace
Jenže z analýzy videozáznamů Ministerstva dopravy ČR na vybraných přechodech, které při zpracovávání studie využil, mohl poměrně snadno sestavit nejčastější konfliktní situace.
Zdržování se před přechodem, či na jeho začátku, aniž by měli chodci úmysl pokračovat v chůzi, patří mezi frekventované.
Dalším konfliktním momentem, který může vést nejen ke znervóznění řidičů, ale i ke střetu, je, když chodec během přecházení výrazně zpomalí, nebo se zastaví.
Vladislav Křivda uvádí, že nejčastěji se to stává v okamžiku, kdy chodci spěchají, aby stihli přijíždějící tramvaj, ale v okamžiku, kdy si uvědomí, že je tramvaj ještě daleko, spěchat přestanou.
Může se však stát, že auto, které je před přechodem, už začalo zrychlovat, protože řidič předpokládal, že přecházející osoba bude pokračovat stejným tempem. V lepším případě auto na místě zastaví, v horším dojde ke střetu s chodcem.
Vladislav Křivda uvádí v analýze, že podobné situace jsou nejčastější příčinou nárazů aut jedoucích za brzdícím vozidlem.
Velmi často se chodci dostávají do rizikových situací, kdy si stále neuvědomují, že jako chodci mají sice přednost před auty, ale tato přednost se netýká tramvají.
Kritické okamžiky bývají ve chvílích, kdy chodec přejde po zebře vozovku a musí přecházet ještě tramvajový pás, po kterém přijíždí souprava. Vozidla za ním se již dala do pohybu, ale tramvaj pokračuje v jízdě.
Dvacet až třicet mrtvých
Smrtelné nehody na přechodech pro chodce v České republice se v posledních letech pohybují mezi dvaceti až třiceti. Přibližně jednu třetinu z nich zaviní chodci, dvě třetiny připadají na řidiče.
V lednu až březnu 2013 došlo podle údajů Dopravní Policie ČR ke 240 nehodám zaviněným chodci (o 56 méně, než ve stejném období roku 2012). V březnu 2013 zaznamenala policie 771 srážek aut s chodce, při kterých zahynulo 25 lidí.