Představte si silnice bez svislého a vodorovného dopravního značení. Bez značek co něco omezují, přikazují, zakazují, případně silnice bez vyznačených jízdních pruhů nebo dokonce bez semaforů. Fikce? Kdepak.
Od roku 2004 probíhá v několika evropských městech (mj. v anglickém Ipswichi, německém Bohmte, dánském Ejby, Belgickém Ostende a nizozemském Emmenu) projekt, který se ve městech snaží udržet naprosté minimum dopravního značeni.
Ze silnic bylo odstraněno téměř vše. Zmizlo značení dopravních pruhů, zmizely desítky značek, odstraněny byly i všemožné bariéry, čato včetně obrubníků, někde zmizely i semafory. Prakticky jediné, co zůstalo zachováno, jsou decentní upozornění na omezení parkování apod.
Po dvou letech přichází první analýzy tohoto pokusu a ukazuje se, že řidiči se v ěchto městech chovají daleko klidněji a pozorněji. Tím se silnice pochopitelně stávají bezpečnějšími.
Odborníci, kteří na projektu pracují, vydali jasnou zprávu. Silnice s velkým počtem značek nefungují, běžný řidič 70 % značení beztak přehlíží a to zbylé jej neustále nutí vyhodnocovat jeho obsah a přizpůsobovat mu své chování. Klíčové je ale to, že řidiči si s desítkami značek „za zády” zvykají na to, že je značení ochrání, spoléhají na to, že ostatní budou značení respektovat (popř. na to, že když jej budou respektovat oni sami, tak se jim nic nemůže stát) a zbavují se části své odpovědnosti. Pokud jsou řidiči nuceni spoléhat čistě na svůj úsudek a na to, že se sami musejí přesvědčit také o záměrech ostatních, jsou mnohem opatrnější a doprava je klidnější.
Např. v nizozemském Emmenu, kde pokus také probíhá, projelo náměstím Laweiplein, které bylo zcela zbaveno dopravního značení včetně semaforů, denně až 22 000 vozidel z toho stovky autobusů. Před odstraněním dopravních značek trval autu průměrný přejezd křižovatky 53 sekund. Nyní se tento čas snížil na 24-36 sekund. Navíc zde proti roku 2000 poklesl počet dopravních nehod o neuvěřitelných 77 %.
A nejde jen o značení, v několika městěch se rozhodli odstranit všemožné bariéry mezi jednotlivými účastníky provozu. Např. obrubníky, zábrany mezi silnicí a tramvajovými pásy, zábradlí kolem chodníků apod. Výsledek? Opět jednoznačně pozitivní, např. odstranění zábran v londýnské Kensington High Street snížilo počet zraněných chodců o 60 % doprava je plynulejší. Důvody jsou opět tytéž, řidiči se zkrátka nechovají jako zvířata, která po vypuštění z klece zničí vše kolem sebe. Právě naopak, pokud u chodníku chybí zábrana, řidiči nespoléhají na to, že jim nikdo nemůže vstoupit do cesty (což zábradlí stejně nikdy nezajistí) a jedou daným místem opatrněji. Absence obrubníku má přesně tentýž psychologický efekt - chodce ochrání jen řidičovo pozorné chování.
Dle jiných odborníků řidiči bez značek přichází o důležité informace, které by mohli využít při své jízdě a plánování. Ale ani pro projíždějící se orientace v „pokusných” městech neukázala být problematickou.