Česká republika se může pochlubit nejdražšími dálnicemi. Proč tomu tak je a kde hledat hlavní příčiny?
Kapitoly článku:
Možná jste v minulých dnech zachytili zprávu o tom, že NKÚ vydal výsledky kontrolní akce zaměřené na peněžní prostředky určené pro výstavbu dálnic a rychlostních komunikací. Závěr je takový, že kompletní dálniční síť tu budeme mít za 32 let, přičemž cena přesahuje 500 miliard korun. Jeden kilometr nám v naší zemi krásné vychází na více než 400 milionů. Jenže to je jenom takový začátek. Celá zpráva obsahuje spoustu zajímavých informací. Podrobnější začtení se určitě stojí za to. Takže: proč u nás stojí dálnice a rychlostní silnice tolik, kolik stojí?
Problém číslo 1: chybí koncepce
Hlavní tři orgány, které mají stavbu nových silnic na starost, jsou následující. Tím nejvyšším je Ministerstvo dopravy, které má především zpracovávat koncepce, má tvořit státní politiku a analyzovat výsledky. Druhý nejvýznamnější orgán je SFDI (státní fond dopravní infrastruktury), který zajišťuje potřebné finance a na konci stojí ŘSD. To má na starost výkon investičních činností, včetně zadávání veřejných zakázek.
První problém, který tady u nás v ČR panuje, je právě chybějící koncepce. MD v době kontroly žádný podobný materiál nemělo, takže mimochodem nelze určit přesný termín dokončení dálniční sítě a také to, jak vysoké budou náklady. Předpoklad je kompletní síť někdy po roce 2020. Všude uváděných 32 let a 520 mld. Kč je pouze odhad, který vznikl na základě dosavadního vývoje.
Podle toho, co uvádí zpráva, se v posledních letech postupuje podle takzvaného Harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury, což je plán staveb na každý rok. O tom, která stavba se bude stavět dříve a která později rozhodovala hlavně stavební připravenost a možnost financování z peněz EU. Jenže už se nebrala v úvahu případná návaznost jednotlivých staveb a jejich důležitost, takže na konci tohoto přístupu je mnoho rozestavěných projektů, jejichž termín dokončení byl posunut nebo byla stavba zcela přerušena. Kromě růstu nákladů to také znamená nižší efekt pro řidiče.
Problém číslo 2: nekonečná příprava
Dalším nemalým problémem, který trápí stavbu českých komunikací, je příprava výstavby. Ta je neúměrně dlouhá. Jen pro představu nejčastější lhůta od schválení záměru, tedy od úplného začátku, po ukončení stavby se pohybuje kolem dvanácti let. K velkým skluzům dochází během plánování trasy, respektive územního a stavebního řízení. Všemožné odklady si následně vyžadují aktualizace veškeré dokumentace, což stojí řádově desítky milionů korun. Od listopadu 2009 měl situaci zlepšit zákon o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. O jeho smyslu má zpráva NKÚ naprosto jasno. Efekt se jaksi nedostavil.
Potíže, které protahují přípravu stavby, jsou ve vymezení vedení trasy konkrétními územími. Zde samozřejmě platí, že trasa, která vyhovuje jedné obci, se nelíbí obci jiné, dochází k napadáním vydaných rozhodnutí, přičemž jednotlivé obce prosazují protichůdné návrhy, které na sebe nenavazují. Zpráva nám uvádí moc pěkný příklad ze silnice R35 mezi Křelovem a Slavonínem u Olomouce.
ŘSD mělo jasno o vedení trasy už v roce 1993. Návrh vznikl na základě multikriteriálního hodnocení a náklady neměly přesáhnout 700 milionů. Jenže obec s návrhem nesouhlasila a chtěla trasu, která se zase nelíbila městu Olomouc. Následovala do roku 2007 řada expertních posouzení, poté se stavba rozdělila na dva úseky, což si ale vyžádalo provizorní napojení na silnici I/35, které stálo šedesát milionů. ŘSD pak začalo připravovat druhou část s ohledem na návrhy obce, která ovšem v roce 2008 schválila původní vedení trasy z roku 1993. Konečné náklady jsou nakonec někde úplně jinde.